Objev z Egypta přepisuje původ lidoopů: Jejich evoluce možná nezačala ve východní Africe

Představte si severní Afriku před zhruba 17 až 18 miliony let. Krajina se proměňuje, klima kolísá a ekosystémy se přizpůsobují novým podmínkám. Právě v této dynamické době žil tvor, který dnes může zásadně změnit naše představy o původu lidoopů.

Nově popsaný druh Masripithecus moghraensis totiž naznačuje, že klíčové momenty evoluce se neodehrávaly jen ve východní Africe, ale také mnohem severněji – v oblasti dnešního Egypta a Blízkého východu.

Průlomový objev ze severu Afriky

Fosilie objevené v lokalitě Wádí Moghra představují vůbec první jednoznačný důkaz, že lidoopi obývali severní Afriku už v raném miocénu. Až dosud přitom vědci z této oblasti znali pouze pozůstatky opic, nikoli jejich evolučně pokročilejších příbuzných.

Tento nedostatek nálezů vedl k dlouhodobému přesvědčení, že kolébkou raných lidoopů byla především východní a jižní Afrika. Nový objev ale tuto představu zásadně zpochybňuje a ukazuje, že jejich výskyt byl mnohem širší, než jsme si dosud mysleli.

Chybějící dílek evoluční skládačky

Evoluční strom lidoopů dlouho obsahoval prázdná místa – větve bez jasného původu a vazeb. Paleontologové proto předpokládali, že někde musí existovat „ztracený článek“, který tyto mezery vyplní. Severní Afrika se postupně ukazovala jako slibný kandidát. A právě Masripithecus moghraensis může být jedním z těchto klíčových spojovacích článků. Pomáhá nám lépe pochopit vznik skupiny Hominoidea, tedy všech dnešních lidoopů včetně člověka, a jejich posledního společného předka.

Celý příběh začal vlastně poměrně skromným nálezem spodní čelisti, který ale ve skutečnosti skrývá překvapivé množství informací. Zuby i stavba čelisti totiž prozrazují, jak tento dávný primát žil a co jedl.

Masripithecus moghraensis měl výrazně velké špičáky a třenové zuby, robustní čelist a stoličky s hrbolatým, zaobleným povrchem. Taková kombinace ukazuje na živočicha, který se specializoval především na ovoce, ale zároveň si dokázal poradit i s tvrdší potravou, jako jsou semena nebo ořechy.

„Tyto znaky dohromady naznačují, že Masripithecus byl přizpůsobený flexibilní stravě. Jeho žvýkací aparát ukazuje na převážně ovocnou dietu, ale zároveň schopnost zpracovávat i tvrdší potravu, jako jsou ořechy nebo semena,“ potvrzuje autorka studie Shorouq Al-Ashqar.

Tato stravovací flexibilita není náhodná. V době, kdy se klima v severní Africe stávalo proměnlivějším a výrazně sezónním, představovala klíčovou výhodu pro přežití.

Samotná anatomie ale nestačí k určení evolučního původu. Vědci proto využili pokročilé statistické metody a zkombinovali údaje z fosilií, genetická data současných lidoopů i geologické stáří jednotlivých nálezů.

Nový pohled na původ lidoopů 

Výsledky jsou překvapivé: Masripithecus moghraensis je podle analýz evolučně blíže dnešním lidoopům než jakýkoli jiný známý druh z raného miocénu ve východní Africe. Tento závěr zásadně mění dosavadní představy o tom, kde se vyvíjeli naši nejbližší příbuzní.

Severní Afrika a Blízký východ se v době miocénu nacházely v jedinečné geologické situaci. Africká a arabská deska se posouvaly směrem k Asii a změny hladiny moří občas vytvářely přirozené „mosty“ mezi kontinenty. Tato oblast tak fungovala jako klíčový migrační koridor. Zvířata zde mohla nejen procházet, ale také se zde vyvíjet a diverzifikovat. Lidoopi tak mohli být v tomto regionu už dávno předtím, než se rozšířili do Evropy a Asie.

Objev Masripitheka moghraensis propojuje dosud oddělené fosilní záznamy z Afriky a Eurasie a naznačuje, že evoluce lidoopů byla geograficky i ekologicky složitější, než jsme předpokládali. Dlouho převládající představa, že všichni moderní lidoopi mají kořeny ve východní Africe, tak dostává vážnou trhlinu. Nová data ukazují, že jejich společný předek mohl vzniknout mnohem severněji – v oblasti, která byla až dosud na okraji zájmu.

„Po celou svou kariéru jsem považoval za pravděpodobné, že společný předek všech dnešních lidoopů žil ve východní Africe nebo v jejím okolí. Tento nový objev a naše analýzy evolučních vztahů a biogeografie lidoopů ale tuto představu výrazně zpochybňují,“ přiznává Erik Seiffert z Univerzity Jižní Kalifornie.

Masripithecus moghraensis je pravděpodobně jen první z řady objevů, které mohou přepsat učebnice evoluce. Vědci očekávají, že další výzkum v severní Africe a na Blízkém východě přinese nové fosilie a s nimi i další důležité střípky do mozaiky našeho původu.

Zdá se, že některé zásadní kapitoly evoluce člověka a jeho příbuzných jsou stále ukryté – možná právě tam, kde jsme je dosud nehledali.