Obrněný automobil BA-64 (2): Průzkumník jménem Bobik

12.01.2017 - Martin Koller

Kategorie obrněných automobilů má již relativně dlouhou tradici a reálně existuje dodnes. Jedním z typických druhoválečných představitelů je sovětský BA-64, s nímž se v praxi setkávali i českoslovenští vojáci a obyvatelé

BA-64 -<p>BA-64 jako exponát v muzeu v Držďanech</p>
BA-64 -

BA-64 jako exponát v muzeu v Držďanech


Reklama

Do konce roku 1942 vzniklo celkem 2 486 kusů BA-64. Již na jaře 1942 došlo ve Vykše ke zformování školního 460. pluku obrněných automobilů, vedeného kapitánem Sdabovem.


Předchozí část: Obrněný automobil BA-64 (1): Průzkumník jménem Bobik


Obrněné automobily dostaly od vojáků slangové jméno Bobik a zúčastnily se bojů v oblasti Brjanska, Voroněže a Stalingradu. Bobiky byly rovněž zařazovány k jezdeckým útvarům jako mobilní palebná stanoviště. Podle některých zdrojů sloužily BA-64 rovněž jako tahače protitankových kanónů ráže 37 a 45 mm.

Bojové nasazení  a modernizace

Bojová praxe však odhalila řadu nedostatků. Malý rozchod kol a vysoko posazené těžiště vedly k příčné nestabilitě a převracení vozidla na bok. Údajně k tomu docházelo i na přímé, ale hrbolaté silnici při rychlosti vyšší než 30 km/h. Jako slabá se ukázala zadní náprava a její olejové tlumiče. Prototypy úspěšně absolvovaly jízdní testy v délce téměř 15 000 km, ale sériové BA-64 zůstávaly mnohdy nepojízdné z důvodu nefunkčnosti některých konstrukčních skupin již po ujetí desetinových vzdáleností.

Musely tak být urychleně zesilovány nápravy a převodovky. Na podzim roku 1942 velení rozhodlo o potřebě rozsáhlé modernizace. Její realizace byla svěřena technickému specialistovi podplukovníku V. P. Okuněvovi, výsledkem jehož práce se stal prototyp BA-64-125B se zvětšeným rozchodem kol a některými dalšími úpravami včetně zesílení části pancéřových plechů.

Rozměry pancéřové karoserie se však nezměnily. Sériová výroba verze BA-64B odstartovala v květnu 1943. V té době ale závod GAZ bombardovalo německé letectvo, přičemž vznikly velké škody na výrobních linkách a produkce BA-64, případně BA-64B se na několik měsíců prakticky zastavila. K další modernizaci došlo na podzim roku 1944 využitím nového šasi, převzatého z automobilu GAZ-67. 

Podle ruských informací vzniklo v období 1942 až 1946 celkem 3 901 BA-64 a 5 209 BA-64B. Brzy po ukončení války byly přesunuty k výcvikovým útvarům, kde sloužily do roku 1956. Kromě Rudé armády používal BA-64B polský armádní sbor v SSSR, který jich dostal 80. Nelze vyloučit, že některé z nich se podílely i na osvobozování severozápadních oblastí naší republiky.

Větší množství BA-64B se dostalo také do Číny, Severní Koreje, Jugoslávie, Mongolska, Rumunska a Německé demokratické republiky. Kromě armád je používaly i policejní formace. Na úrovni funkčních vzorů se testovalo ještě několik modifikací BA-64B.  Jednalo se především o úpravy s označením BA-64V a BA-64G s koly umožňujícími jízdu po kolejích.

Dále se zkoušelo přezbrojení kulometem SG-43 ráže 7,62 mm a rovněž varianta BA-64D s velkorážným kulometem DŠK lafetovaným ve větší věžičce. Opravdovou raritou bylo polopásové provedení BA-64-3 s pásovým podvozkem na zadní nápravě a lyžemi na přední. Do dnešních dnů se originálních bobiků kupodivu zachovalo pouze několik, takže je můžeme mimo Moskvu vidět v německých Drážďanech a americkém Aberdeenu. Ve všech případech se jedná o BA-64E.

Technický popis

Základním konstrukčním prvkem bobiků je šasi terénního automobilu GAZ-64 (BA-64), později GAZ-67 (BA-64B). Tato vozidla se vzhledově téměř neliší s výjimkou rozdílného rozchodu kol. K rámu šasi je upevněna pancéřová karoserie, která se dělí na motorový a bojový prostor oddělené pancéřovou přepážkou. V průběhu výroby se měnila tloušťka pancéřových plechů. V čele věžičky z 9 na 10 mm, bok věžičky z 6 na 7 mm, čelní pancíř motorového prostoru z 9 na 11 mm, žaluzie z 6 na 7 mm, vrchní část pancíře bojového prostoru z 9 na 11 mm a spodní část z 6 na 7 mm.

Karoserie nemá v motorovém ani bojovém prostoru pancéřovou podlahu, což vedlo k fatálním následkům při najetí na protitankovou minu. Kola jsou sice umístěna vně bočního pancíře, ale část tlakové a tepelné vlny pronikla především do motorového prostoru, většinou s následkem požáru. Vozidlo se zároveň převrátilo na bok. Podle pamětníků se v takovém případě často zablokovaly dveře po stranách místa řidiče.

V takovém případě osádka musela uprchnout dříve, než došlo k explozi palivové nádrže, jež byla upevněna popruhy zevnitř k zadnímu pancíři karoserie. Čtyřválcový zážehový motor GAZ MM o výkonu 37 kW s kapalinovým chladičem se nalézal v přední části rámu šasi. Vstup vzduchu k chladiči tvořil otvor ve spodní části čelního pancíře se čtyřmi pevnými žaluziemi a otvorem pro startovací kliku.

U verze BA-64B byl doplněn lapačem vzduchu na horním pancíři motorového prostoru. Třístupňová mechanická převodovka s jedním reverzním stupněm připojená v prostoru spojky k motoru pokračovala vzad pod pracovištěm řidiče. Vzhledem k minimálnímu prostoru seděl řidič v ose vozidla, páku řazení a ruční brzdy měl mezi nohama.

Prostor před vozidlem sledoval obdélníkovým okénkem v předním pancíři opatřeným sklopnou pancéřovou krytkou s průzorem z neprůstřelného skla. U verze BA-64B mohl použít k pozorování i boční střílny. Nedostatečná ventilace pracoviště řidiče byla již v rámci první modernizace BA-64 roce 1942 doplněna lapačem vzduchu upevněným nad přední hranou stropu pracoviště řidiče.

Ten se dále používal na všech BA-64B. V prostoru velitele-střelce byla uprostřed na podlaze upevněna kónická základna lafety kulometu se svislou osou. V horní části ji pak tři trubky spojovaly se spodkem věžičky, která se na ní otáčela. Z důvodu nedostatku místa byl kulomet lafetován excentricky vpravo od osy vozidla.

Na bocích věžičky se nalézaly štěrbinové průzory a spodek jejího obvodu chránila před střelami lomená pancéřová lišta uchycená na stropě prostoru řidiče. Zadní část horního obvodu věžičky byla zvnitřku opatřena několika plachtovinovými polštářky z důvodu ochrany hlavy velitele. S horním pancířem bojového prostoru věž spojovala pouze jednoduchá kruhová vodicí třecí dráha.

V prostoru velitele se po stranách nalézaly držáky pro zásobníky kulometu DT (12 vpravo a 7 vlevo), schránka na 5 až 8 obranných ručních granátů F-1, lékárnička, akumulátor, hasicí přístroj, hustilka a v některých případech (41,5 % z celkového počtu vozidel) i radiostanice 12 RP, od roku 1944 12RPB s dosahem 8–15 km. V pravé přední části věžičky byl navařen úchyt pro různé druhy antén, které mohly v ideálních podmínkách zvýšit dosah až na 30 km.

Vozidlo disponovalo také reflektorem a klaksonem na levém předním blatníku, rezervním kolem uchyceným na zadním pancíři, dále mechanickým zdvihákem a ženijním nářadím (sekera, pila, rýč/lopata a sochor) v držácích po obvodu pancéřové karoserie. Obrněný automobil BA-64 patřil k nejrozšířenějším vozidlům ve své kategorii. Přestože nevynikal nadstandardním technologickým provedením, ukázal se při správném použití jako platný a spolehlivý bojový prostředek na bojištích druhé světové války. 

Dokončení příště

Reklama

  • Zdroj textu:

    II. světová červen 2015

  • Zdroj fotografií: Wikimedia-Commons

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Inspektor Izraelského památkového úřadu s objeveným mečem.

Věda

Tropické cyklóny dostávaly jména už před několika staletími. Bouře byly tehdy pojmenovávány podle míst, kde působily velké škody nebo podle svatých.

Zajímavosti

Koncept lunární motorky Tardigrade.

Vesmír

Všemi barvami hrající kopce Aktau v NP Altyn-Emel jsou tvořeny měkkými sedimenty

Příroda
Historie

U Tannenbergu Rusové ztratily desetitisíce mužů, ale tisk bitvu označil za pouhý lokální neúspěch.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907