Obrněný nezmar z východu: Nejpočetnější sovětský tank T-55 (5)
Mnozí fandové vojenské historie tvrdí, že nejpočetnějším tankem všech dob je sovětský T-34. Ve skutečnosti překonal druhoválečnou legendu její mladší bratr, který se proslavil pod označením T-55. Toho se vyrobilo téměř sto tisíc kusů a v řadě armád slouží dodnes
Náročné operace čekaly na stroje T-55 sovětské provenience také v Africe, a to od severního pobřeží ve Španělském Maroku až po Angolu či Namibii na jihu. Pro většinu afrických armád se T-55 stal synonymem tanku, protože co do počtů nakoupených exemplářů neměl na černém kontinentě konkurenci. Důležitou roli sehrál fakt, že mnoho zemí se po získání nezávislosti odklonilo od bývalých koloniálních velmocí a hledalo vojenskou pomoc v SSSR.
Předchozí části:
Ve třetím světě
Moskevské dodávky od poloviny 70. let často zahrnovaly právě T-54/55, které pro střety s NATO zastaraly, nicméně v lokálních válkách se stále mohly uplatnit. V posledních dvou dekádách 20. století se tak v Africe žádná občanská válka či mezinárodní konfflikt neobešly bez „pětapadesátek“. Při rozsáhlejších střetech (například mezi Angolou a Jihoafrickou republikou) docházelo i k tankovým soubojům, ovšem nejčastěji obrněnce sloužily jako úderná síla při podpoře infanterie.
Z uživatelů lze uvést povstalecké hnutí Polisario, které použilo T-55 proti marocké armádě za konfliktu o Západní Saharu (1976–1991), „pětapadesátky“ též celá 90. léta bojovaly v alžírské občanské válce. Libye je nasadila v letech 1978–1987 proti Čadu a agilní obrněnce patřily k protagonistům krvavých válek v Somálsku, Etiopii nebo Eritreji. V subsaharské Africe – například v Ugandě a Kongu – střílely sovětské střední tanky v nesčetných občanských válkách a nechvalně proslulo jejich angažmá v Angole. K perličkám patří nasazení T-55 v Latinské Americe, zejména za občanské války v Nikaragui v 80. letech.
V Saddámových službách
Samostatnou kapitolu představuje služba T-55 v Iráku. Saddám Husajn sázel na sovětské tanky už za války s Íránem v letech 1980–1988. Jak se boje protahovaly a ztráty narůstaly, obě strany se snažily nakoupit takřka jakoukoliv dostupnou výzbroj a na Střední východ proudily další stroje T-55 i Typ 69.
Představitelé SSSR své dodávky pečlivě zvažovali s ohledem na politické záměry, takže pro export do Iráku uvolnili podstatně více obrněnců než pro Teherán. Husajn navíc sháněl zdroje zbraní bez ideologických předsudků a byl ochoten platit hotově. Čínské stroje pak považoval za atraktivní proto, že šlo o kopie zavedených sovětských typů, takže osádky nemusely procházet přeškolováním. Peking se přitom nebránil ani rozsáhlým dodávkám pro ajatolláhy.
Když Irák obsadil Kuvajt a mezinárodní koalice spustila roku 1991 operaci Pouštní bouře, působily tanky T-55 a Typ 69 stále u řady pravidelných jednotek, zatímco elitní útvary v čele s Republikánskou gardou už provozovaly T-72. Tváří v tvář mnohem pokročilejším i těžším typům v čele s americkým M1A1 Abrams a britským challengerem se naplno projevila zastaralost „pětapadesátek“. Jistých úspěchů dosáhly jen v případě, že se střetly s ještě hůře vyzbrojenými formacemi – například u Khafji zničily několik obrněných vozů V-150 saúdské Národní gardy. Během druhé války v Zálivu roku 2003 se irácké T-55 objevily na bojišti znovu, ovšem s podobně mizivými výsledky.
Druhý život
V 90. letech se „pětapadesátky“ uplatnily i za občanských válek na Balkáně. Ve výzbroji je tehdy měla většina armád neklidného regionu: od slovinské přes chorvatskou a srbskou až po bosensko-muslimské oddíly. Intenzivně byl typ nasazen také na Kavkaze, kde se po kolapsu SSSR rozhořely lokální konflikty mezi gruzínskými, abchazskými, arménskými a ázerbájdžánskými jednotkami.
V současnosti už většina dobře vyzbrojených armád T-55 z prvosledových formací vyřadila a buď se jich zbavila úplně, nebo je stáhla do zálohy. Přesto nelze očekávat, že by letité obrněnce v nejbližší době vymizely. Ačkoliv při střetu regulérních vojsk nemá T-55 příliš šancí, v boji s povstalci a guerillami se stále osvědčuje. V takových konfliktech třetího světa navíc bývá nejhrozivější zbraní na bojišti, na kterou lehká pěchota jen obtížně hledá recept.
TIP: Saddámova zhouba: Americký bojový tank M1 Abrams
Dokladem druhého života T-55 může být fakt, že většina strojů vyřazených bývalými státy Varšavské smlouvy neskončila na šrotištích, ale našla si nové majitele. Nejmodernější T-55AM2 putovaly ze Slovenska do Angoly, tanky z ČR se zapojily do občanské války na Srí Lance. Ukrajina prodala mnoho „pětapadesátek“ do Ázerbájdžánu a Ugandy, Bulhaři a Bělorusové se zase dohodli s Etiopií. Nejpočetnější tank dějin tak slouží i více než sedm dekád od svého vzniku.
