Oko Státní bezpečnosti: Ve zvonici pražského kostela si StB zřídila pozorovací bod
Během státního socialismu se v centru Prahy na Malé Straně naplňovaly orwellovské vize o sledování Velkým bratrem. Státní bezpečnost totiž ve zvonici barokního kostela sv. Mikuláše zřídila pozorovací bod. Co o jejích konspiračních aktivitách z pouze částečně dochované dokumentace víme?
Státní bezpečnost (StB) byla řízena vedením KSČ, jejím úkolem bylo chránit komunistickou diktaturu. Správa sledování StB měla za úkol provádět fyzickou kontrolu osob a vozidel. Vedle řízení „sledovačů“ v ulicích či restauracích, kteří se pohybovali v blízkosti pozorovaného „objekta“, realizovala takzvané trasové sledování, tedy skrytou kontrolu pohybu člověka či vozu z určitého stanoviště.
Nejvíce pozorovacích bodů se nacházelo celkem logicky v Praze, sídle klíčových domácích institucí i zahraničních zastoupení. Správa sledování dané body zřizovala přes krycí instituce typu dopravního podniku nebo inspekce požární ochrany v místnostech státních úřadů či na nevyužívaných půdách. Přes nemalé náklady nebylo utajení dokonalé a lidé tušili, že v jejich sousedství fungují konspirační objekty. V listopadu a prosinci 1989 pak do řady z nich pronikli a odnášeli nebo ničili jejich zařízení. Tím vzácnější je dochovaná pozorovatelna, která dostala z nám dnes neznámých důvodů krycí jméno Kajka. Dalším unikátem bylo její umístění, žádné jiné stanoviště v Praze se nenacházelo ve věži kostela.
Výhled na diplomaty
Malá Strana měla pro StB velký význam. Sídlilo zde jedenáct západních zastupitelských úřadů, a proto zde fungovala celá řada pozorovacích bodů a sítí kamerového systému. Podle historika Prokopa Tomka začala Kajka fungovat asi už v roce 1964 s tím, že StB její zřízení zastírala údajnou potřebou ochrany proti požárům. Ostatně věž k tomuto účelu v minulosti sloužila.
Farnímu úřadu platila nájem městská inspekce požární ochrany, přičemž inspektoři pomáhali estébákům s utajením. Nemalou část nákladů tvořilo vytápění elektrickými a naftovými kamny. Již v květnu 1965 koupila StB v zastoupení požární ochrany od věžníka z jeho bývalého bytu domácí telefon, elektrický sporák s troubou a litinovou vanu. Služba ve stísněné a proti povětří špatně izolované pozorovatelně tedy nebyla žádný luxus.
Vedle nouzového vytápění příslušník seděl třeba 24 hodin v jednoduché kóji z hobry a dřevotřísky, kterou byly přepaženy půdní prostory. Vzhledem k umístění přímo nad Malostranským náměstím byla Kajka klíčovou součástí trasového sledování především vozidel západních diplomatů, kteří byli permanentně podezřelí ze špionáže. Například v sedmdesátých letech trasovala StB v Praze kolem 200 zaměstnanců západních ambasád ročně. Kromě prostého zraku a dalekohledů při tom služba v Kajce v letech 1978–1980 využívala také kameru namířenou ke Karlovu mostu.
Ke zrušení kostelní pozorovatelny došlo brzy po listopadu 1989, když náčelník pražských požárníků nemohl nadále zajišťovat jeho krytí, protože mu Občanské fórum vzniklé v rámci požárního útvaru vyslovilo nedůvěru. Interiér však zůstal v relativně nepoškozené podobě včetně zbytků elektroinstalace, neboť prostor ve věži kostela nebyl po sametové revoluci pro svou odlehlost využíván. Třebaže dispozici narušilo vybudování nového schodiště, jde dnes o jediné veřejně přístupné místo tohoto typu, které je uchováno v relativně dobové podobě. V interiéru se dochovalo původní obložení stěn a zbytky elektroinstalace. Expozici doplňuje krátký film přibližující život ve věži za časů jejího obsazení StB.
