Reklama


Omšelé kouzlo Arménie: Krajina kostelů a trvalého napětí

27.07.2017 - Martin Nekola

Arménie si mezi cestovateli právem získala pověst překrásné, trochu tajemné země s dlouhou historií a nepřeberným množstvím památek. A pokud některý z jejích regionů naplňuje popsanou charakteristiku beze zbytku, pak je to severozápadní Tavuš

Ararat -<p>Posvátný Ararat, mezi Armény známý i jako Masis, se tyčí do nadmořské výšky 5 137 m na východě Turecka, pár kilometrů od hranic s Íránem a Arménií.</p>
Ararat -

Posvátný Ararat, mezi Armény známý i jako Masis, se tyčí do nadmořské výšky 5 137 m na východě Turecka, pár kilometrů od hranic s Íránem a Arménií.


Reklama

Rozkvětu nádherné třímilionové Arménie brání vedle četných vnitřních problémů také fakt, že je vklíněna mezi nepříliš přátelsky naladěné sousedy. Ázerbájdžánem bojuje desítky let kvůli spornému území Náhorního Karabachu a nad vztahy s Tureckem se dál vznáší přízrak děsivé genocidy z roku 1915. Nebýt neustále přítomného napětí, možná by země prosperovala a ve velkém lákala zahraniční investory i turisty. Nemálo dobrodruhů se tam nicméně vydává již dnes a po krátké návštěvě metropole Jerevan míří na sever: Minou křišťálové jezero Sevan, jež slouží jako oblíbené prázdninové letovisko, a pokračují do Tavuše – jedné z deseti arménských provincií zhruba se 125 tisíci obyvatel. 

Nádherná – a zaostalá

K prvnímu osídlení Tavuše došlo zřejmě již v době kamenné a dnes se díky tamnímu mírnému klimatu, podporovanému hustou říční sítí, jedná o výhradně zemědělskou oblast. Na aleje ovocných stromů narazíte takřka na každém kroku a například městečko Noyemberyan se v létě promění v jeden velký trh, kde prodejci nabízejí lokální zboží všech barev a vůní.

Vedle úrodných nížin však v regionu nechybějí ani pohoří či majestátní rokliny: Zasněžený vrchol nejvyšší hory Murghuz se tyčí do výše 2 993 m n. m. Oblast zkrátka oplývá přírodním bohatstvím, které jí lze jedině závidět – a až tam jednou vznikne důležitá infrastruktura, dokáže snad Tavuš dostát označení „malé arménské Švýcarsko“, jež jí místní hrdě přisuzují. 

Omšelé kouzlo

Za sovětských časů představovala Tavuš vysoce industrializovaný region. Ve správním středisku, dvacetitisícovém Ijevanu, například dlouho fungovala továrna na koberce, která dávala práci stovkám lidí a zásobovala kvalitními výrobky ruský trh. Nedávno však zkrachovala a zavřela své brány, stejně jako mnohé jiné klíčové fabriky – třeba lihovar proslulého koňaku. V roce 2000 se navíc přerušila mezinárodní železniční tepna, jež Tavuš spojovala s okolními státy, což chudou provincii citelně zasáhlo

Dominující zemědělský charakter však v podstatě není na škodu. Zatímco města v Tavuši nejsou ničím zajímavá – se svou oprýskanou sovětskou architekturou a betonovými skulpturami, jež nahrazují zeleň –, tajemné vesničky ztracené v kopcích mají své omšelé kouzlo. 

Ani o krok zpět

Poněkud netradiční zážitky vám Tavuš nabídne u hranic s Ázerbájdžánem, kde několik enkláv dokonce zasahuje do sousedního území, a proto je tam cítit silné etnické napětí: Řidiči se na místních křivolakých cestách neustále ohlížejí a takřka za každou zatáčkou očekávají léčku, nepřátelskou palbu nebo „zbloudilou“ raketu. K ostražitosti mají velmi dobrý důvod: Loni v dubnu ve 300 kilometrů vzdáleném Náhorním Karabachu znenadání vzplála několikadenní vlna násilí, jež si pak vyžádala asi čtyři stovky životů – a intenzivní palba se nakonec rozezněla také v Tavuši. 

Pro „pohodlného“ Evropana je podobná situace málo uvěřitelná. Arméni si nicméně na život v neustálém napětí, kdy se křehké příměří může ze dne na den zbortit, zkrátka zvykli. Je dokonce otázkou národní hrdosti nepřenechat nepříteli ani píď území, pro které toho předkové tolik vytrpěli. Když se tedy rozezní sirény, ženy a děti utíkají do krytů, zatímco muži svorně oblékají uniformy a bez váhání jdou bránit hranici. 

Klidná válečná zóna

Pokud si však odmyslíte neustálou hrozbu války, je Tavuš klidným místem s okouzlující přírodou a pohostinnými lidmi. Každá hospodyně umí naplno využít plody z rozkvetlých zahrad a sadů. Návštěvníci si tak mohou vychutnat ovoce v nejrůznějších podobách: sušené, naložené, vařené, kandované – ale vždy vynikající. Gurmáni by rozhodně neměli vynechat spas, tradiční jogurtovou polévku s kroupami, nebo vinné listy s mletým jehněčím zvané tolma či šašlik z grilovaného skopového se zeleninou. Jako příloha se k většině pokrmů podává pověstný arménský chléb lavaš (viz Legenda o plackách). 

Jakmile zaplníte žaludek specialitami arménské kuchyně a zchladíte žáhu poněkud jedovatě vyhlížející, světle zelenou estragonovou limonádou (vyrábí se z pelyňku estragonu, byliny používané už v antických dobách), můžete se vydat objevovat místní kulturní bohatství. V Arménii připadá na jednoho obyvatele nejvíc kostelů a klášterů na světě – a ani Tavuš se nenechává zahanbit. Arménská apoštolská ortodoxní církev tam má mimořádně silný vliv. Prastaré chrámy se proto těší hojné návštěvnosti a neustále se budují nové. 

Ve světě klášterů

V provinciích na severu najdete desítky míst dýchajících mystickou atmosférou, kláštery nicméně hrají prim. Mezi nejnavštěvovanější patří Gošavank poblíž horské vísky Goš, jenž se rozkládá na místě původní stavby, zničené roku 1188 zemětřesením. Sestává se ze čtyř kostelů, dvou kaplí, knihovny, školy a galerie; po obvodu jeho zdí pak stojí opřeny kamenné desky – tzv. chačkary – s vyrytými kříži a dalšími motivy, jež jsou typické pro středověké arménské křesťanské umění. 

Rekonstruovaný klášter Haghartsin schovaný uprostřed lesů zas dovede vykouzlit magickou atmosféru svým masivním dómem, jímž dovnitř proniká kužel světla. A obrníte-li se trpělivostí ke stoupání po zablácené polní cestě ke klášteru Makaravank, bude vám odměnou pomyslný výlet do jiného světa: Už po průchodu kamennou brankou na malé prostranství si budete připadat jako ve snu, vevnitř vás posléze ohromí planoucí svíce, dřevěné sloupy a původní zdobené klenboví. Drobnější a na první pohled méně lákavý je klášter Kirants, i ten však umí překvapit – například svým stářím: Datuje se totiž až do 8. století. 

Malebné doly

Vyplatí se také vyrazit do sousední provincie Lorri, kde se nachází například klášter Akhtala z 10. století: Na jeho stěnách spatříte originální barevné fresky s liturgickými motivy a kromě toho je protkán labyrintem podzemních katakomb, kde se během turecké genocidy několik týdnů skrývaly stovky prchajících arménských vesničanů. V jeho těsné blízkosti pak funguje síť zlatých dolů – u svatostánku na kopci se před vámi otevře pitoreskní pohled na vyhloubené jámy v krajině všude okolo a nákladní vozy odvážející zeminu.

Klášterní komplex Haghpat, s propojeným systémem kaplí, zvonic a modliteben, je pro změnu unikátně zapuštěný do svahu. V některých místnostech vás zaujmou kruhové díry v podlaze, pod nimiž se nachází důmyslný úložný prostor, určený ke skladování a chlazení vína. Poté můžete jen na chvíli spočinout venku na lavičce, upřít oči k obloze a vnímat ticho. 

Legenda o plackách

Podle pověsti zajal udatného arménského krále Arama po bitvě asyrský vládce Nosor a předložil mu prohnanou nabídku: Deset dní jej bude věznit bez jídla a poté budou soupeřit v lukostřelbě. Pokud Aram zvítězí, bude propuštěn, dostane vzácné dary a vrátí se ke svému lidu jako hrdina. Vyhraje-li Nosor, Asyřané Arama popraví a celou jeho říši zpustoší. Zajatý král souhlasil a požádal, aby mu poddaní směli do vězení přinést jeho výzbroj a brnění, aby se mohl na střelecké klání připravit. Tak se i stalo, věznitelé však netušili, že panovníkovi lidé do zbroje nasoukali tenké chlebové placky lavaše, kterými se pak vládce posilňoval: Každý den si nechával přinést nové brnění, a proto nakonec nebyl zesláblý, jak všichni čekali – naopak v lukostřelbě zvítězil a triumfálně se vrátil domů.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: archiv autora, Shutterstock, Jana Vašinová

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jak se snesete s robotickým nadřízeným?

Věda

Zámek Valtice byl hlavním sídlem rodiny Lichtenštejnů do roku 1945.

Historie

Krasavec nad rýžovými poli

Tan-jang-Kchun-šan | 164,8 km

Nejdelší most světa, zapsaný i v Guinnessově knize rekordů, se nachází na vysokorychlostní železniční trati spojující Šanghaj a Nanking v provincii Ťiang-su na východě Číny. Viadukt Tan-jang-Kchun-šan se táhne v délce přes 160 km a prochází malebnou krajinou s rýžovými poli, kanály i jezery v blízkosti řeky Jang-c’-ťiang. Jeho výstavba započala roku 2006, zaměstnala bezmála 10 tisíc lidí a přišla asi na 8,5 miliardy dolarů, tedy zhruba 190 miliard korun

Zajímavosti

Zoborožec kaferský při intenzivním hledání potravy v jihoafrickém Krugerově parku

Příroda

Mars na snímcích sondy Mars Reconnaissance Orbiter. Vpravo situace po vypuknutí prachové bouře.

Vesmír

Prehistorické naleziště u Eynshamu v hrabství Oxfordshire, kde horko odhalilo nové monumenty

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907