Sinajský poloostrov: Kolébka křesťanství i turismu
Ačkoliv Sinajský poloostrov není zrovna hustě osídlený a většinu jeho území tvoří poušť, pro Egypt je přesto důležitý: Turisté z celého světa tam totiž každoročně přijíždějí, aby navštívili posvátná poutní místa, ale také relaxovali v oblíbených plážových resortech.
Sinajský poloostrov coby pomyslný most mezi Afrikou a Asií odjakživa tvořil důležitou obchodní a vojenskou spojku. Významnou roli však sehrál také v dějinách judaismu a křesťanství. Podle Bible totiž právě na něj vedl Mojžíš Izraelity po odchodu z Egypta a od Boha tam také obdržel desatero přikázání.
O tom, který vrcholek odpovídá bájnému místu, se v minulosti vedly debaty. Dnes se za něj ovšem považuje Mount Sinai neboli Jabal Musa, kam tudíž každý rok vystoupají tisíce poutníků z celého světa. Hora je přístupná mimo jiné po široké cestě zakončené 750 schody nebo obtížnější trasou zahrnující 3 750 stupňů vytesaných přímo do skály. Soukromý a tichý duchovní zážitek nicméně nečekejte. Výstup na vrchol, při němž si lze prohlédnout i Mojžíšovu jeskyni, kde čekal na Boží přikázání, představuje masovou záležitost a celou cestu lemují stánky s občerstvením a suvenýry.
Cesta na vrchol
Dalším oblíbeným cílem výletů se stal bájný klášter Svaté Kateřiny stojící na úpatí hory Sinaj v místech, kde se dle legendy zjevil Mojžíšovi hořící keř. Kromě nádherně vyzdobené baziliky z 6. století tam najdete také kapli hořícího trnitého keře, která se údajně tyčí nad jeho kořeny. Součást objektu tvoří i „potomek“ mytické dřeviny, u nějž věřící poklekají k modlitbám a zapalují svíčky. Pokud však toužíte po samotě a klidu, zkuste se raději vydat na protilehlý vrchol Džabal Katarina neboli horu Svaté Kateřiny, která se svými 2 629 metry nad mořem představuje nejvyšší bod poloostrova. Po několikahodinové túře vás pak odmění krásný výhled na posvátný vrchol i další horské velikány v okolí.
Na Sinajský poloostrov však dnes turisté nejezdí pouze kvůli duchovním zážitkům. Významnou roli v ekonomice celého Egypta hrají tamní plážová letoviska, jež se řadí k nejlepším v zemi. Mezi nejpopulárnější patří města Dahab, Šarm aš-Šajch nebo Nuweiba, v jejichž okolí se nacházejí jedny z nejkrásnějších potápěčských lokalit na planetě. Úžasnou pestrost podmořského ekosystému Rudého moře lze obdivovat například v proslulé rezervaci Ras Mohamed, zatímco výzvu pro pokročilé znamená návštěva jedné z nejnebezpečnějších oblastí pro potápění zvané Blue Hole: „Modrá díra“ je hluboká asi 120 metrů a řadu odvážlivců stál ponor do jejího nitra život.
Pravá tvář Sinaje
Krásný zážitek na souši pak skýtá Barevný kaňon v blízkosti letoviska Nuweiba. Při zhruba hodinové procházce skalními zákoutími můžete obdivovat různobarevné vrstvy hornin a jejich prapodivné tvary, které jsou důkazem mnoha milionů let přírodní eroze. Svou atmosférou lokalita připomíná bájné skalní město Petra v Jordánsku.
Rozvoj turismu na Sinajském poloostrově má bohužel i odvrácenou stranu. Tamní velmi skromná populace se v minulosti skládala především z beduínů žijících v poušti. Rozmach těžebního průmyslu, zemědělství, cestovního ruchu i cílená osídlovací politika však vedly k tomu, že se velká část kočovníků usadila v pobřežních oblastech. Nicméně někteří beduíni s „nájezdy“ turistů nesouhlasí a snaží se chránit posvátnou krajinu i svoje kořeny, zahrnující pestré tradiční oděvy a kočovný způsob života. Pokud tedy chcete poznat pravou tvář Sinaje, neměli byste seznámení s kulturou domorodých obyvatel vynechat.
Spojnice moří
První pokusy propojit kanálem Rudé a Středozemní moře učinil již faraon Neko II. okolo roku 600 př. n. l. Nicméně o vybudování Suezského průplavu tak, jak ho známe dnes, se významně zasloužil až francouzský inženýr a diplomat Ferdinand de Lesseps v 19. století: Po letech stavebních prací a dvojnásobném překročení plánovaného rozpočtu se kanál za velké slávy otevřel v roce 1869 a v podstatě okamžitě se stal předmětem rozličných mezinárodních sporů. Dnes spojnici dlouhou 193 kilometrů ročně využije přes 20 tisíc lodí.
