Orient Express: Legenda luxusního cestování napříč Evropou
Bohaté, slavné a mocné osobnosti celého světa bylo možné od konce 19. století potkat pohromadě na jednom místě – ve vozech Orient Expressu. Zřejmě nejproslulejší železniční spoj, jemuž se dostalo označení „vlak králů, král vlaků“, se proměnil doslova v legendu.
Pokud v železniční dopravě existuje symbol starosvětského luxusu, pak je to Orient Express. Vůbec poprvé vyjel z Paříže do Rumunska začátkem října 1883, jako speciální vlak pro čtyřicet cestujících. Všechny je tehdy osobně pozval Belgičan Georges Nagelmackers, v jehož hlavě se nápad na cestování po starém kontinentu v dokonale vybaveném vlaku zrodil. Inspiroval ho pobyt ve Spojených státech, kde se na vlastní kůži seznámil s Pullmanovými nadstandardními vozy.
Právě americký průmyslník George Pullman představil v roce 1864 první lůžkový vagon, následovaný o tři roky později jídelním vozem. Poprvé v dějinách se tak na dráze podávaly pokrmy. V Evropě však prvenství náleželo projektu Georgese Nagelmackerse. Vyvolal proto patřičnou pozornost a společnost Compagnie Internationale des Wagons-Lits brzy slavila úspěch.
Zlatá éra
Ačkoliv se cílem první jízdy Orient Expressu stala Konstantinopol (dnešní Istanbul), mohla souprava dojet pouze do rumunského Giurgiu, kde jí křížil cestu Dunaj. Dál se muselo pokračovat trajektem, lokálními vlaky a lodí. Situace se změnila roku 1888 s dokončením nových mostů v Rumunsku a Turecku, načež mohl vlak absolvovat celou trasu do turecké metropole bez přerušení.
Spací vozy – původně v hnědé barvě a od roku 1919 v typické modré a zlaté – tak začaly křižovat Evropu a proměnily se v synonymum přepychu a prestiže. Na cestu se v nich vydávaly nejbohatší a nejmocnější osobnosti, mezi nimiž nechyběli ani panovníci. Právě díky svým vznešeným pasažérům získal Orient Express přezdívku „vlak králů, král vlaků“.
Roku 1897 se po osmi letech práce otevřel alpský Simplonský tunel, spojující Švýcarsko a Itálii. A jelikož obliba Orient Expressu dál rostla, rozšířila se jeho trasa i uvedeným směrem, takže mezi nové cíle patřily Milán, Benátky a Terst. Následující rozkvět přerušila roku 1914 první světová válka, po ní však pro Orient Express nastala zlatá éra. Přispěl k tomu mohutný boom cestování po Evropě i směřování stále většího počtu lidí na Blízký východ.
Tehdejší stěžejní trasa získala označení Simplon-Orient-Express, přičemž vedla z Paříže do švýcarského Vallorbe, Lausanne a Brigue, poté přes Simplonský tunel, Milán, Benátky, Terst, Bělehrad, Nisch a Crveni Krst. Odtud vlaky pokračovaly buď do Sofie a Istanbulu, nebo do Soluně a Athén. Jízda z Paříže do Istanbulu se zkrátila na 56 hodin, přesto cestující trávili v luxusních spacích vagonech vždy tři noci. Šlo přece o požitek z cesty…
Odlesk bývalé slávy
Provoz na tratích Orient Expressu opět přerušil světový válečný konflikt, ale už v prosinci 1945 se dočkal obnovení spoj Paříž–Terst. Snahu o zprovoznění původních tras však až do poloviny 50. let poznamenávala situace v Jugoslávii a Bulharsku, které se po válce ocitly za železnou oponou, takže do roku 1962 fungoval Simplon-Orient-Express už jen jako středně luxusní vlak s dříve nemyslitelnými vozy druhé třídy. V polovině 70. let tvořili jeho osazenstvo především turečtí dělníci a chudší turisté.
Návrat k bývalé slávě začal ve druhé polovině 70. let, kdy nechal švýcarský podnikatel Albert Glatt zrekonstruovat původní vozy do podoby z 20. let a od roku 1976 provozoval nostalgické vlaky pod názvem Orient Express. Skutečné vzkříšení značky se ovšem pojí se jménem Jamese Sherwooda, který v roce 1977 koupil dva někdejší spací vozy proslulého vlaku, načež se staly základem parku pětatřiceti historických restauračních a lůžkových vagonů. Obchodník je sháněl v muzeích, u soukromých sběratelů i cateringových společností a veškerá technika poté procházela obnovou s důrazem na autentickou podobu. Dne 25. května 1982 se pak Venice Simplon-Orient-Express vydal na první z pravidelných jízd na trase Londýn–Benátky. Zároveň však vypukl soudní spor o obchodní značku, v jehož důsledku se provoz Glattových vlaků v roce 2008 zastavil.
V kupé i u stolu
Společnost, která luxusní pokračovatele klasického Orient Expressu vlastní, provozuje v současné době v Evropě dva vlaky. Venice Simplon-Orient-Express jezdí například na trase Benátky, Innsbruck, Paříž, Calais nebo Benátky, Vídeň, Praha, Paříž, Calais. Sestává z jedenácti lůžkových vozů, tří restauračních a jednoho barového, dvou vagonů pro přepravu zavazadel a zázemí čtyřicetičlenné posádky. Tu tvoří mimo jiné francouzský šéfkuchař a italští číšníci.
Souprava Belmond British Pullman pak křižuje Velkou Británii, přičemž zahrnuje jedenáct salonních vozů, dva zavazadlové a cestující mohou sedět buď v kupé pro čtyři osoby, nebo u stolů pro dva.
