Osminohé modelky: Pavouci z čeledi skákavkovitých jsou mistry lovu

20.10.2021 - Marek Velechovský

Drobné pavouky z čeledi skákavkovitých v přírodě snadno přehlédnete, protože ani ti největší z nich nepřerůstají dva centimetry. Uniká vám tak pohled na možná nejkrásnější zástupce třídy pavoukovců

<p>Srílanská skákavka druhu <strong><em>Plexippus petersi</em></strong>. Na snímku je zachycena samice plná vajíček.</p>

Srílanská skákavka druhu Plexippus petersi. Na snímku je zachycena samice plná vajíček.


Reklama

Modelka se pomalu natáčí, popoběhne, zase se natáčí, rozhlíží se a pak najednou zmizí z hledáčku. Musím se rychle zorientovat a znovu ji najít. Pak ji šetrně odchytím na připravený list a můžeme pokračovat… Řeč je o jednom z exemplářů skákavek, jenž patří do čeledi skákavkovitých (Salticidae), kteří jsou společně se štíry, štírky, roztoči, sekáči a dalšími méně známými řády součástí třídy pavoukovců (Arachnida). Skákavky jsou miniaturní pavouci dorůstající velikosti zhruba od 2 do 18 mm (bez nohou).

Typický růst skokem

Skákavky jsou zástupci pavouků a mají znaky typické pro celou tuto skupinu. Zároveň se však v některých ohledech výrazně odlišují. Jako všichni pavouci mají tělo členěno na hlavohruď a zadeček, který je oddělen tenkou stopkou. Tou je zajištěno propojení obou částí těla a prochází tudy několik tělních soustav – trávicí trubice, nervy, svaly, cévy vedoucí haemolymfu (krvomízu), vzdušnice umožňující dýchání.

Celý povrch těla je, stejně jako u ostatních členovců, kryt nepropustnou kutikulou (vylučují ji buňky pokožky) tvořící tzv. vnější kostru, která na jednu stranu chrání tělo a jeho vnitřní struktury, ale na druhou stranu znemožňuje plynulý růst. Proto dochází k pravidelné výměně malé kostry za větší a to pomocí svlékání. Z toho důvodu pavouk roste „skokově“.

V bezpečí záchranné sítě

Z hlavohrudi skákavek vyrůstá šest párů končetin, jež jsou ale modifikovány a ne všechny slouží jako orgány pohybu. První pár původních končetin je přeměněn na chelicery (klepítka), kterými pavouci vstřikují do těla kořisti jed. Ten zároveň obsahuje trávicí enzymy pro mimotělní trávení, protože pavouci přijímají výhradně tekutou stravu živočišného původu. Druhý pár končetin se přeměnil v pedipalpy (makadla) opatřené množstvím hmatových chloupků. Slouží jako hmatové orgány a u samců plní speciální funkci pro přenos spermií při rozmnožování. A jako u všech zástupců pavoukovců, z hlavohrudi vyrůstají čtyři páry kráčivých končetin. Ty jsou u skákavek relativně krátké a silné. Slouží k zachycení kořisti při lovu pomocí dlouhého skoku. Skok potom zajišťují poslední dva páry skákavých končetin.

Jako u všech ostatních pavouků, najdeme i u skákavek na konci zadečku snovací bradavky. Všichni pavouci jsou schopni tkát pavučinu, ale pouze některé druhy z nich vytváří sítě, typické třeba pro křižáky. Speciální sítě pro lov kořisti si však zhotovují i některé tropické druhy skákavek a dokonce jeden náš druh rodu Pseudicius. Všechny samice si pomocí speciálních vláken vytvářejí kokon pro vajíčka a všichni samci si z vláken připravují zvláštní váček pro spermie. Pavučina je dále využívána při svlékání či vystýlání komůrek a úkrytů. U skákavek je také pavučinové vlákénko používáno jako záchranné lano, při pobíhání po vegetaci a samozřejmě při skákání.

Troufne si i na větší

Jako většina pavouků, i skákavky mají na hlavohrudi osm očí. Ty jsou uspořádány do třech řad. Čtyři největší (a asi nejkrásnější), tzv. hlavní oči, jsou umístěny na čelní straně hlavohrudi. Na bocích hlavohrudi najdeme další dvě oči, výrazně menší. Zbylý pár se nachází v zadní části hlavohrudi a skákavky jsou jimi schopny vnímat pouze pohyb.

Když zpozoruje kořist, potenciálního soka, partnera nebo predátora, snaží se skákavka celá otočit a využít své hlavní oči. Dvojice vnitřních předních očí je navíc teleskopická a umožňuje velice přesné zaměření a zaostření na vzdálenost několika centimetrů. Skákavka kořist zaregistruje ze vzdálenosti 20–25 centimetrů. Samozřejmě, že ne vždy je v lovu stoprocentní, ale její úspěšnost je velká. Kořistí jsou často i živočichové, kteří ji velikostí přesahují.

Lovec specialista

Drobné skákavky se živí menším hmyzem nebo jinými bezobratlými živočichy, včetně příslušníků vlastního rodu. Způsob lovu je velmi zajímavý a pro tuto skupinu typický. Když zpozoruje potenciální kořist, začne se pavouk pomalu a opatrně přibližovat na vzdálenost, kdy kořist dokonale zaostří hlavníma očima (asi 4 cm). Potom následuje rychlé zhodnocení situace, zda se jedná o vhodný cíl. Pokud ano, snaží se skákavka dostat ještě blíž na vzdálenost asi trojnásobku délky svého těla. Zbývající distanci (okolo 15 mm) pak překonává rychlým a velice přesným skokem. Opravdu jen málokdy se stane, že kořist mine.

Pavouk chytí úlovek předními končetinami a vstříkne do jeho těla jed pomocí svých chelicer. Jed kořist většinou okamžitě ochromí a po krátké době, kdy trávicí enzymy natráví vnitřní orgány, ji začne skákavka vysávat. Většinou se při tom uchýlí na klidné a kryté místo.

Komplikované zásnubní tance

Skákavky jsou výrazné poměrně dobře patrnou pohlavní dvojtvárností. Samečci jsou menší než samičky a často mají zvětšené chelicery – oproti tělu někdy až monstrózně. Také jejich makadla jsou často pestře zbarvena a výrazněji ochlupena. Všechny tyto části těla využívají při složitých zásnubních tancích, když před kopulací signalizují své úmysly samičce chelicerami a předními končetinami.

Komunikace je tedy především optická, ale také akustická, neboť samečci často „bubnují“ do podložky předním párem končetin a samičce tím hlásí, že se blíží. Zajišťují si tím, aby je jejich vyvolená nezaměnila za kořist, což se ale občas i tak stává. Většinou však po tancích dochází k předání spermatoforu a páření je tím u konce. Samička si pak zhotoví pavučinový kokon, kde se vajíčka vyvíjejí.

Běžné a přesto mimořádné

Na světě je známo kolem 5 000 druhů skákavek a v Česku jich žije něco málo přes 70. Naleznete je především na výslunných lokalitách s množstvím úkrytů. Často jde o různé zídky, skalky a skály s jižní expozicí. Některé druhy ale obývají i vlhká stanoviště v okolí vodních ploch či podmáčených luk a jiné druhy jsou vázány na povrch půdy.

Mezi běžné druhy je možné počítat například skákavku černou (Evarcha arcuata) či skákavku pruhovanou (Salticus scenicus). Skákavka rudopásá (Philaeus chrysops) patří mezi velké druhy skákavek s krásným červeno-černým zbarvením samečků a vyskytuje se v nejteplejších místech naší republiky. Další zvláštností našich skákavek je například skákavka mravenčí (Myrmarachne formicaria), která tvarem těla napodobuje mravence.

TIP: Pavoučci rodu Maratus: Nepatrní osminozí pávi

Díky své nepatrnosti jsou skákavky obvykle skryty běžnému pozorovateli; přitom jde o skutečné skvosty mezi pavouky. Pokud jim věnujete trochu času a budete mít i trochu štěstí, možná díky nim přestanete mít strach z ostatních pavouků, kteří jsou stejně jako skákavky nejen krásnou, ale také užitečnou součástí přírody.

Pavouk vegetarián

Relativně nedávno byl objeven unikátní pavouk, který dokázal, že v přírodě je vždy místo pro výjimky z pravidla. V biologických učebnicích všech stupňů škol, jež se zabývají touto tematikou, stojí, že pavouci jsou stoprocentní predátoři a lovci živé kořisti. Kostarická skákavka Bagheera kiplingi však tomuto učení zasadila vážnou trhlinu. Tento pavouk neloví živou kořist, dokonce se ani neživí kořistí mrtvou, ale „pase se“ na listech rostlin. Jde o jediného doposud známého ryze býložravého zástupce řádu pavouků.

Dle analýzy izotopů dusíku je z 95 % vegetariánem, specializujícím se na zvláštní útvary na konci listů některých akácií, které jsou bohaté na tuky a bílkoviny. Podobné chování bylo pozorováno i u sklípkana druhu Lasiodores polycuspulatus (toto chování popsal chovatel Michal Toráň v terarijním chovu), ale v tomto případě se jednalo pouze o doplněk stravy.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Marek Velechovský (se souhlasem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ladislav Hojer byl neobyčejně brutální. Části těl si nosil domů, kde se nad nimi ukájel. 7. prosince 1986 byl popraven v pankrácké věznici.

Zajímavosti
Věda

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Vesmír

Na snímku ze 4. srpna 2019 je Jevgenij Kočeškov během cvičení ruského námořnictva v Baltském moři. 

Válka
Zajímavosti

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907