Reklama


Pachuť vybarvených vosíků: Jasná výstraha predátorům

22.09.2018 - Zuzana Teličková

Vosík skvrnitý upozorňuje na velikost své jedové žlázy barvou těla – čím jasnější je jeho žlutočerné zbarvení, tím větší je také jedová žláza

<p>Čím jasněji je vosík skvrnitý <em>(Polistes dominula)</em> vybarvený, tím větší má jedovou žlázu.</p>

Čím jasněji je vosík skvrnitý (Polistes dominula) vybarvený, tím větší má jedovou žlázu.


Reklama

„Dalo by se předpokládat, že čím větší je vosík, tím větší je jeho jedová žláza, a tak tomu skutečně je. Ale i když byla při analýze dat zohledněna velikost těla jednotlivých vosíků, přímá spojitost mezi velikostí žlázy a zbarvením přetrvávala,“ říká Dr. Gregorio Moreno-Rueda. Vytvoření velkých zásob jedu a výrazného zbarvení stojí vosíky energii. Na první pohled je pak ale znát, že daný jedinec je natolik silný a zdravý, že si může dovolit plýtvat energií na výrazné barvy.

TIP: Lvi říše hmyzu: Zabijácká duše kudlanek

„Druhá možnost je, že pigment je současně antoxidantem, který pomáhá chránit hmyz před jeho vlastním jedem či před následky spojenými s produkcí jedu. Tím pádem by jedinec s velkým množstvím jedu měl také výraznou barvu.“ Ať už je tomu jak chce, predátoři si musí dávat pozor – pěkně vybarvený vosík zanechá na jazyku nepříjemnou pachuť.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Tajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.

Zajímavosti

Sonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.

Vesmír
Zajímavosti

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Příroda

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907