Paleontologové objevili ve Španělsku fosilii maličkého ptakopánvého dinosaura
Ve španělském Burgosu paleontologové objevili fosilii půlmetrového dinosaura, jehož nečekaně vyspělá anatomie a rychlý metabolismus pomáhají zaplnit 70 milionů let chybějící kapitoly ve vývoji evropských býložravých dinosaurů.
V provincii Burgos na severu Španělska se nachází geologická formace Castrillo de la Reina. Rudé jíly této formace obsahují bohatou sbírku fosilií rozmanitých dinosaurů a dalších živočichů z období spodní křídy. V roce 2016 bylo na lokalitě Vegagete, která je součástí této formace, objeveno nejméně pět drobných ptakopánvých dinosaurů jednoho druhu.
Mezinárodní výzkumný tým, který vedl Paul-Emile Dieudonné z Národní univerzity Río Negro, nedávno v odborném časopise Papers in Palaeontology podle těchto fosilií popsal nový rod a druh dinosaura Foskeia pelendonum, který je evolučně blízký počátku evoluce čeledi evropských býložravých dinosaurů čeledi Rhabdodontidae.
Trpaslík mezi dinosaury
„Kdokoliv tohle zvíře spatří, je od prvního okamžiku ohromený tím, jak je maličké,“ líčí Dieudonné. „Další věc, kterou u foskeie nelze přehlédnout, je její sice maličká, ale současně komplikovaná a velmi zvláštní lebka, na které jsou patrné neobvyklé anatomické inovace.“
Rodové jméno nově popsaného dinosaura Foskeia je odvozené z řečtiny a znamená „lehký spásač“, zatímco druhové jméno odkazuje na starověký keltský nebo keltsko-ilyrský kmen Pelendonů, kteří žili od 4. století před naším letopočtem na řece Douro, oblasti, kde byly objeveny fosilie.
Foskeia zřejmě žila v hustých lesích, kde se vzhledem ke své velikosti musela spoléhat na nenápadnost a rychlost. Přestože byla malá, nebyla primitivní. Měla specializovaný chrup uzpůsobený ke zpracování rostlinné potravy a existují náznaky, že během vývoje měnila postoj – podle paleontologů zřejmě přecházela mezi pohybem po čtyřech a po dvou. V hustých křídových lesích se pravděpodobně musela spoléhat na rychlé výpady a obratnost. Její strategie přežití tak byla úplně jiná než u velkých sauropodů či rohatých dinosaurů.
Hbitý a obratný střízlík
Histologické rozbory navíc přinesly ještě jeden překvapivý závěr. Mikrostruktura kostní tkáně nejenže naznačuje, že Foskeia měla metabolismus blížící se malým savcům nebo ptákům, ale zároveň potvrdila, že alespoň největší z nalezených exemplářů byl pohlavně dospělý jedinec. To znamená, že mimořádně drobné rozměry nebyly znakem nedovyvinutého mláděte, nýbrž skutečnou velikostí dospělého zvířete.
Rychlý růst a vysoká aktivita jsou tak u tohoto miniaturního dinosaura o to pozoruhodnější. Miniaturní velikost tedy nebyla spojena s „plazí“ pomalostí, ale naopak s poměrně intenzivním životním tempem. Poznatky o růstu a vývoji jsou přitom klíčové pro správné srovnání anatomie Foskeie s jinými druhy, protože mladí jedinci mohou během dospívání výrazně měnit tvar i proporce kostí.
Největší význam objevu ale spočívá jinde: Foskeia pomáhá vyplnit zhruba 70 milionů let dlouhou mezeru ve fosilním záznamu vývoje evropských býložravých dinosaurů. Fylogenetická analýza (tedy srovnání příbuzenských vztahů) ukázala, že Foskeia má velmi blízko počátku evropské skupiny středně velkých býložravců známých z pozdější křídy a jejím nejbližším příbuzným se jeví australský dinosaurus Muttaburrasaurus. To naznačuje, že vývoj těchto býložravců byl mnohem globálnější a složitější, než se dosud předpokládalo.
