Dvě století paleontologie: Deset největších dinosauřích objevů
Prvního dinosaura badatelé objevili a popsali před více než 200 lety. Od původní představy pomalých, neohrabaných „ještěrů“ se pak paleontologové postupně dopracovali k popisu nesmírně košaté rodiny plazů, zahrnující jak ohromná býložravá monstra, tak smrtící hbité predátory.
První seznámení
- Megalosaurus | 1824
Prvního vědecky rozeznaného dinosaura představil 20. února 1824 světu reverend William Buckland, jedna z největších tehdejších autorit na poli geologie a paleontologie. Onoho dne přitom na setkání Geologické společnosti v Londýně mluvil o „obřím ještěrovi ze Stonesfieldu“. Badatel předpokládal, že megalosaurus tvořil jakousi gigantickou obdobu varanů či podobných tvorů. Představoval si jej coby čtyřnohého zavalitého plaza, dlouhého asi 12 metrů a v nejvyšším bodě hřbetu vysokého kolem 2 metrů. Teprve mnohem později se ukázalo, že šlo o štíhlé a rychle běhající teropody, kteří se nejspíš stali dominantními predátory svých ekosystémů. Žili na území západní Evropy v období střední jury, tedy zhruba před 166 miliony let, přičemž největší exempláře dorůstaly délky okolo 7 metrů a hmotnosti okolo jedné tuny. (ilustrace: Profimedia)
Statní a velmi hbití
- Iguanodon | 1825
O necelý rok později, konkrétně 10. února 1825, popsal britský lékař a amatérský paleontolog Gideon Mantell druhého dinosaura, tentokrát spadajícího do rodu Iguanodon. Na rozdíl od megalosaurů se jednalo o býložravce, náležející mezi tzv. ptakopánvé. Další odlišnost – kterou si však paleontologové uvědomili až později – spočívala v době výskytu iguanodonů: Byli totiž o 40 milionů let mladší a prosperovali v období před 125 miliony roků. Mantell si původně tohoto „proteosaura“, jak jej dřív označoval, představoval coby obří obdobu leguánů a jeho délku v jednu chvíli odhadoval na fantastických 61 metrů. Dnes už víme, že šlo o statné, ale hbité býložravce, u největších jedinců s délkou přesahující 10 metrů a s hmotností kolem 5 tun. (ilustarce: Shutterstock)
S hadrosaurem ve znaku
- Hadrosaurus | 1858
Hadrosaurus se stal prvním severoamerickým dinosaurem známým podle kosterních fosilií – a zároveň jedním z prvních poměrně kompletně dochovaných tvorů, díky nimž paleontologové pochopili, že dinosauři nereprezentovali jen „přerostlé“ protějšky ještěrů či krokodýlů. Zásadně mohutnější kosti „dolních“ končetin hadrosaura ukázaly, že mohl chodit právě i po zadních, a rekonstrukce kostry z roku 1868 jej dokonce zachycovala ve výrazně vertikální pozici. Žil před 83–78 miliony let na území dnešního New Jersey a při délce okolo 8 metrů mohl vážit víc než 2 tuny. Mimochodem, v roce 1991 si New Jersey druh Hadrosaurus foulkii za oficiálního státního dinosaura… (ilustrace: Profimedia)
Chybějící článek?
- Archaeopteryx | 1861
Archeopteryx tvoří tradiční součást učebnic přírodopisu, encyklopedií i populárně-naučných knih. V roce 1861 se jej podařilo popsat na základě fosilií nalezených v bavorských litografických vápencích z období pozdní jury, načež se na dlouho proměnil v domnělou ukázku „chybějícího evolučního článku“ mezi plazy a ptáky. Ve skutečnosti nebyl Archaeopteryx lithographica nejstarším známým představitelem ptáků ani jejich přímým předkem, nicméně k nejdávnějším zástupcům ptačí vývojové linie mohl mít poměrně blízko. Žil před 151–148 miliony let, dosahoval velikosti holuba a podle výzkumu melanozomů neboli buněčných organel obsahujících barvivo mělo peří jeho křídel převážně matně černou barvu. Dnes známe již 14 fosilních exemplářů tohoto „praptáka“. (ilustrace: Profimedia)
Vzkříšení po stovce let
- Brontosaurus | 1879
Rodové jméno brontosaurus neboli „hřmotný ještěr“ patří k nejznámějším, přestože po dobu více než jednoho století nebylo vědecky platné. V roce 1903 totiž americký paleontolog Samuel Riggs konstatoval, že fosilie brontosaurů ve skutečnosti patří jinému sauropodnímu dinosaurovi, jenž dostal už roku 1877 rodový název Apatosaurus. A protože platí vždy jen první stanovené jméno, ocitl se brontosaurus náhle na seznamu zavržených označení. V roce 2015 však trojice vědců podnikla rozsáhlý výzkum čeledi Diplodocidae, kam oba rody spadají, a přišla s nečekaným zjištěním, že se kosterní anatomie brontosaura přece jen dostatečně odlišuje na to, aby si zasloužil vlastní jméno. Zmínění tvorové žili před 151 miliony let, zejména na území dnešního Wyomingu a Colorada. A i když zdaleka nešlo o největší známé sauropody, dorůstali úctyhodné délky až 22 metrů a hmotnosti kolem 17 tun. (ilustrace: Profimedia)
Tyran mezi predátory
- Tyrannosaurus | 1905
Obřího dravého dinosaura druhu Tyrannosaurus rex v roce 1905 formálně popsal paleontolog Henry Osborn, a to na základě exempláře objeveného o tři roky dřív Barnumem Brownem na východě Montany. Charismatický „král tyranských ještěrů“ prakticky ihned široce proslul a zároveň se proměnil v symbol evolučního neúspěchu. Díky knihám i filmům pronikl T. rex rovněž do populární kultury a dnes jde o jednoho z nejlépe prozkoumaných dravých dinosaurů. Zástupci druhu obývali Zemi před 68–66 miliony let, tedy na úplném konci křídové periody, a patřili tak k posledním neptačím dinosaurům vůbec. S délkou až 13 metrů a hmotností 9 tun se jedná o největší známé dinosauří dravce. (ilustrace: Shutterstock)
Rodič, nebo plenitel?
- Oviraptor | 1924
Objev tohoto mongolského dinosaura se pojí s jednou z nejdéle přetrvávajících křivd v historii paleontologie: Američtí vědci nalezli kostru oviraptora v blízkosti hnízda s fosilními vejci. Domnívali se tudíž, že šlo o plenitele a smrt ho zastihla v okamžiku, kdy se chystal loupit. Teprve koncem 20. století se však podařilo doložit, že uvedená hnízda patřila samotným oviraptorům. Tito dinosauři a jejich příbuzní náleželi mezi opeřené bezzubé teropody se zobákovitým zakončením mohutných čelistí, přičemž samotný druh Oviraptor philoceratops reprezentoval menší zástupce skupiny: Dosahoval celkové délky 2 metrů a hmotnosti 33–40 kg. Žil v období pozdní křídy, asi před 75–71 miliony let. (ilustrace: Shutterstock)
Dinosauří renesance
- Deinonychus | 1969
V roce 1969, kdy lidé poprvé přistáli na Měsíci, odstartovala i poněkud méně známá vědecká revoluce – dinosauří renesance. Šlo o návrat ke sto let staré myšlence Thomase Huxleyho, že ptáci vzešli z dinosaurů. Po objevu srpodrápého dromeosaurida druhu Deinonychus antirrhopus z roku 1964 a jeho formálním popisu o pět let později totiž John Ostrom z Yale University předložil důkaz blízké příbuznosti teropodních dinosaurů a ptáků. Mnohé anatomické detaily na kostře deinonycha sdílejí pouze dnešní ptáci a jurský prapták archeopteryx, ovšem nikoliv plazi. Ostromovi bylo jasné, že deinonychus coby asi 3,5 metru dlouhý štíhlý tvor s dutinami v kostech musel tvořit přesný opak zastaralých představ o dinosaurech jakožto pomalých a tupých „evolučních omylech“, předurčených k vyhynutí. Dnes předpokládáme, že byl deinonychus opeřený, rychlý a mrštný. (ilustrace: Profimedia)
Peří jako důkaz
- Sinosauropteryx | 1996
V říjnu 1996 uchvátil celý paleontologický svět nález prvního prokazatelně opeřeného neptačího dinosaura, malého teropoda druhu Sinosauropteryx prima. Tento asi jen metr dlouhý a kolem 0,5 kg vážící dravec žil před 125 miliony let na území dnešní severovýchodní Číny. A díky skvěle dochovaným fosiliím v hornině z jemnozrnného sopečného prachu bylo možné na krku, hřbetě i horní části ocasu nalezeného exempláře rozlišit primitivní vláknitý pokryv, jemuž se začalo říkat protopeří. Ačkoliv nešlo o plně vyvinuté peří v podobě, v jaké ho známe u dnešních ptáků, prokázala se jím pravdivost předpokladu, který již téměř o tři dekády dřív prezentovali zastánci tzv. dinosauří renesance: Vědci jako John Ostrom nebo Robert Bakker totiž už na začátku 70. let předpokládali, že těla alespoň některých teropodních dinosaurů pokrývalo peří. (ilustrace: Profimedia)
Z českých luhů
- Burianosaurus | 2017
Česká republika se „svého“ dinosaura dočkala až v roce 2003, kdy lékař Michal Moučka narazil v malém lomu za Kutnou Horou na levou stehenní kost menšího ptakopánvého dinosaura. O dalších 14 let později popsali jeho nález čeští paleontologové Daniel Madzia a Martin Mazuch spolu s Američanem Clintem Boydem a pojmenovali jej Burianosaurus augustai. Jednalo se o poctu výtvarníkovi Zdeňku Burianovi a paleontologovi Josefu Augustovi, kteří ve 20. století zásadně přispěli k popularizaci oboru. Burianosaurus byl asi 3 metry dlouhý stádní býložravec pohybující se po dvou a žil zhruba před 95 miliony let. Téměř celé naše současné území tehdy pokrývalo mělké moře plné žraloků a dravých plazů plesiosaurů, přičemž burianosauři obývali síť ostrůvků, kde spásali menší jehličnany i další vegetaci. (ilustrace: Edyta Felcyn, Jakub Kowalski, CC BY-SA 4.0)
