Past na zločince: Kde se vzala věda jménem daktyloskopie?

24.01.2018 - Blanka Kovaříková a Miloš Vaněček

Trvalo mnoho let než se daktyloskopie jako nauka o kožních papilárních liniích prosadila v kriminalistice. Od té doby se stala ve vyšetřování nenahraditelnou metodou

V českých zemích se začala daktyloskopie formovat od konce 19. století
V českých zemích se začala daktyloskopie formovat od konce 19. století

Reklama

Počátky užívání otisků prstů se tradičně spojují se starověkou Čínou. Otiskem se v ní opatřovaly dokumenty úředního i soukromého charakteru. Na tom, zda měl skutečně roli identifikační, nebo spíš rituální, nepanuje shoda. V každém případě byla v té době součástí mnoha dokumentů pečeť, do které autor vtiskl svůj otisk. Po vynálezu papíru kolem roku 650 n. l. se na smlouvu obtisknul některý z prstů nebo dokonce celá dlaň, jak to ostatně vyžadoval tehdejší čínský zákoník.

Scotland Yard zasahuje 

Patrně jako první si typických znaků na otiscích prstů (papilárních linií) povšimnul italský lékař a přírodovědec Marcello Malpighi (1628–1694), ale kromě konstatování jejich rozmanitosti se jimi dále nezabýval. Po něm však přišli další odborníci, kteří výzkum v této oblasti dovedli až k založení samostatného vědního oboru. Vůbec prvním člověkem, odsouzeným na základě otisků prstů, se stal Brit Harry Jackson, opakovaně trestaný zloděj, který byl v roce 1902 s pomocí daktyloskopie usvědčen z dalšího vloupání.

Hlavní zásluhu na tom měl londýnský policejní komisař Edward Henry, pověřený vedením daktyloskopického oddělení Scotland Yardu. Skutečný triumf však Henry zažil až o tři roky později, kdy byl na základě otisku prstu vynesen rozsudek trestu smrti v případě vraždy staršího manželského páru v Londýně. Díky němu byla daktyloskopie záhy uznána v mnoha dalších zemích a před první světovou válkou se už šířila i u nás.

Počátky české daktyloskopie

V roce 1891 se začal čistě soukromě zabývat snímáním otisků prstů pražský policejní komisař František Protivenský. O dvanáct let později již prováděl daktyloskopování soustavně a všechny otisky zakládal do kriminalisticky hodnotné kartotéky. Napsal publikaci Nauka o daktyloskopii a popisování osob a v roce 1908 svou sbírku zpřístupnil k veřejnému užívání.

TIP: Je pravda, že někteří lidé nemají žádné otisky prstů?

Další významnou osobností daktyloskopie u nás byl četník Josef Povondra. Přibližně ve stejné době jako Protivenský založil na okresním četnickém velitelství na Vinohradech vlastní daktyloskopickou sbírku. Na velitelství se zasílaly fotografie zadržených osob z tehdejších okresů Vinohrady, Žižkov, Smíchov a Brandýs a zároveň také daktyloskopické karty Cikánů. V roce 1922 vznikl Poznávací úřad Policejního ředitelství v Praze, v němž se sloučily všechny daktyloskopické karty včetně asi 25 000 kusů z Povondrovy sbírky. V roce 1920 vyšla Povondrova Nauka o daktyloskopování a popisování osob, kterou sepsal spolu se soudním znalcem v oboru daktyloskopie Františkem Holešovským. Publikace se stala nepostradatelnou pomůckou pro výkon policejní služby.

V roce 1929 byla založena Všeobecná kriminální ústředna, kam se zasílaly daktyloskopické karty z celého světa k ověření totožnosti v cizině daktyloskopovaných československých státních příslušníků. Před nacistickou okupací obsahovala tato registrace na 250 000 karet. Za války ji chtěla německá kriminální policie převzít a překlasifikovat. Aby k tomuto kroku nedošlo a Němci sbírku nezneužili, byl počet karet uměle navýšen o 100 000, což nacisty od nápadu odradilo. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Pixabay

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Přistání na letišti Courchevel je možné pouze se speciální licencí – jde o páté nejnebezpečnější letiště světa.

Zajímavosti

Současné kombajny váží desítky tun a velice zatěžují půdu na polích, což ohrožuje jejich úrodu.

Věda
Reklama

Konstelace satelitů Swarm

Vesmír

Eisenhower považoval za nejlepšího německého velitele Gerda von Rundstedta (zcela vlevo).

Válka
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907