Petrified Forest National Park: Arizonský zkamenělý les z druhohor

07.07.2021 - Kateřina a Miloš Motani

Všude kam oko dohlédne leží kmeny mohutných stromů, hromady špalků, úlomků dřeva a třísek. Vypadá to, jako by se tudy nedávno přehnala pořádná vichřice. Někdejší les je ovšem zkamenělý do posledního dužnatého vlákna

<p>Díky pomalé fosilizaci si dřevo ponechalo ty nejjemnější struktury. Stromová kůra, letokruhy, suky, ale i třísky vypadají jako by byly ze živého stromu.</p>

Díky pomalé fosilizaci si dřevo ponechalo ty nejjemnější struktury. Stromová kůra, letokruhy, suky, ale i třísky vypadají jako by byly ze živého stromu.


Reklama

Petrified Forest National Park leží ve východní části Arizony, jen 42 km na východ od města Holbrook a 320 km jihovýchodně od Grand Canyonu. Na severní straně park hraničí s největší indiánskou rezervací Navajo. „Petrified Forest“ doslova znamená „Zkamenělý les“ a už indiáni oblasti říkali „Dřevo přeměněné v kámen“. Iluze lesního polomu je dokonalá. Teprve v okamžiku, kdy se skloníte k prvnímu kousku dřeva a dotknete se ho, vám opravdu dojde, že stojíte uprostřed největšího zkamenělého lesa na světě.

Oblast někdejších močálů

Před 225 miliony let, tedy v triasu, jenž je nejstarší érou druhohor, vypadala oblast současného Petrified Forest úplně jinak. V severovýchodní části Arizony panovalo teplé vlhké klima a rozsáhlou bažinatou oblastí obklopenou řadou činných sopek protékalo několik vodnatých řek. Břehy okolo močálů byly porostlé hustou sytě zelenou vegetací, kterou tvořily dnes již vymřelé nahosemenné rostliny – obrovské stromové kapradiny a palmám podobné cykasy. Do výšky až šedesáti metrů se vypínaly koruny pravěkých borovic zvané Araucarioxylon arizonicum, které připomínají současné araukárie rostoucí v Austrálii, jižní Americe a na některých tichomořských ostrovech. Rostly zde i shilderie a stromy woodworthia. Vody obývali velcí pravěcí plazi a hustý porost byl útočištěm malých ještěrů a dinosaurů.

Podemleté nebo větrem vyvrácené odumřelé stromy, stromové kapradiny a uhynulé živočichy odplavovaly rozvodněné řeky postupně do močálů. Jejich ostatky byly postupně pohřbeny pod mohutnými nánosy bahna, jílu, kalu, hlíny, jezerního písku a vulkanického popela. Bez přístupu kyslíku se organické tkáně rozkládaly jen velmi pomalu. Veškerá buněčná tkáň pravěkých stromů pozvolna nasákla vodou obohacenou křemičitými minerály a rozpuštěný nerost (oxid křemičitý) postupem času ztvrdl na kámen. Po mrtvých zvířatech zůstaly velmi dobře zachované kosterní zbytky. 

Barvy uprostřed pustiny

Močály byly později zatopeny velkými sladkovodními jezery, na jejichž dně se usazovaly další a další mohutné vrstvy. Pak se horotvornými pohyby začala rozlehlá oblast zvedat vysoko nad hladinu moře. Miliony let staré kompaktní vrstvy se narušily a s nimi popraskala i většina zkamenělých kmenů. Vlivem erozivní činnosti se pohřbený zkamenělý les začal pozvolna odkrývat. I dnes každý novým déšť odplaví množství usazeného materiálu, pod nímž se skrývají další a další zkameněliny. 

Díky pomalé fosilizaci si dřevo ponechalo ty nejjemnější struktury. Stromová kůra, letokruhy, suky, ale i třísky vypadají jako by byly ze živého stromu. Časté velmi pestré zbarvení zkamenělého dřeva je způsobeno příměsemi železa, manganu, uhlíku, kobaltu, chromu, mědi a jiných chemických prvků. Buněčnou tkáň nahradily a prázdné dutinky vyplnily různé odrůdy křemene – polodrahokamy jako jsou například fialový ametyst, kouřově zbarvená záhněda, růženín barvy červánků, žlutý citrín, pestrobarevný vrstevnatý achát, červený karneol, žlutý až okrově hnědý jaspis a černý vrstevnatý onyx.

Okolní krajina je dnes naprosto vyprahlá a velmi chudá na vegetaci. Na stabilnějším půdním podkladu rostou převážně trávy a nízké keře, místy pak kaktusy nebo menší juky. Ze zvířat se tu mihnou hlavně různí hlodavci, četní ptáci, užovky. Někdy krajinou tiše proběhne osamělý kojot. Je nutné dávat pozor na jedovaté chřestýše. Mezi barevnými zkamenělými stromovými špalky se velmi často prokmitnou neméně pestré ještěrky. Při troše štěstí je možné zahlédnout i stáda vidlorohů. 

Mimo značené cesty

Prvotní představu o Zkamenělém lese je možné si udělat během tří až čtyř hodin. Oblast má tu výhodu, že opravdu stačí i několik malých nenáročných výšlapů. Kdo se ale nechce spokojit s málem, tomu se nabízí možnost vypravit se do rozlehlé divočiny bez značení a bez cest. Vzhledem k tomu, že jsme tady podruhé, si možnost samostatného delšího výletu rozhodně nenecháme ujít…

Naplánovali jsme dvoudenní pobyt v divočině. S nacpanými batohy, ve kterých vláčíme hlavně vodu (do pouště je nutné počítat nejméně se čtyřmi litry vody na osobu a den), sestupujeme dolů do oblasti červených kupek. 

Najednou dostává naše cesta úplně jiný rozměr. Za zády necháváme spousty turistů a vydáváme se sami do neznáma. Hledáme Černý les, kde se údajně ukrývá onyxový most. Ten se ale v tamním terénu těžko hledá. Krajina je velmi nehostinná, téměř bez vegetace, bez stínu, beze jmen, bez cest, bez šipek a bez popisek. Zato ale ukrývá četné poklady. V dálce se zvedá stolová hora Chinde Mesa a nejvyšší bod parku Pilot Rock o nadmořské výšce tisíc devět set metrů. Vedle černě zbarveného pahorku Black Forest jsou to jediné dva body, podle nichž se dá v terénu orientovat.

Mezi barevnými badlands nacházíme často i zkameněliny stromů. Většina kmenů je černě zbarvených a stejnou barvu mají i kusy shilderie. Jejich zkamenělé dřevo se na průřezu pozná podle výrazného paprsčitě se sbíhajícího jemného žilkování.

Během druhého dne se nám daří najít dokonce i Onyxový most – černý kmen ležící přes úzké vyschlé říční koryto. Objevujeme i skutečné stromové velikány. Svým zbarvením a jemnou strukturou dřeva dokonale připomínají živé stromy. Při návratu k výchozímu bodu nacházíme i několik velkých kamenných bloků zdobených indiánskými petroglyfy.

Barevný poklad na prodej

První oficiální zmínka o zkamenělém dřevě dolehla k uchu bělošských osadníků v roce 1848. Netrvalo dlouho a na místo se houfně začali sjíždět cestovatelé, sběratelé, farmáři a překupníci. Pro přírodu nastaly těžké časy. Zkameněliny nedotčené po mnoho milionů let byly najednou nakládány na vagony a odváženy po nově postavené železnici (Santa Fe Railroad) směrem na východ. Vyráběly se z nich různé suvenýry, stolní desky, lampy, hodiny a jiné užitkové či umělecké předměty. 

Až teprve rok 1906 přinesl „vydrancovanému pralesu“ velkou úlevu, když prezident Theodor Roosevelt vyhlásil část krajiny národním monumentem. Ničení tohoto ojedinělého místa však bohužel neustalo. Dodnes přímo z parku zmizí za rok i přes přísný zákaz sběru okolo tuny fosilního materiálu. V místních obchodech jsou pak nabízeny ke koupi zkamenělé kusy dřeva, které pocházejí ze soukromých pozemků. Koupit můžete neopracované, čištěné nebo leštěné kusy různých velikostí, stejně jako celé řezy kmenem, šperky a jiné malé i velké suvenýry.

TIP: Česká města z kamene: Výkladní skříně skalních měst

Přemýšlíme, jak asi „Zkamenělý duhový les“ vypadal v době, kdy o něm běloši nevěděli. Tenkrát se všechna ta krása snad ani nedala popsat slovy – ten nadpozemský poklad, barevný skvost, zem posetou drahými kameny, ale už dnes nikdo z nás neuvidí. A jak bude Zkamenělý les vypadat za dalších pár desítek let? Doufejme, že ne o moc hůř než dnes.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Kateřina a Miloš Motani (se souhlasem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sovětští vojáci během „bitvy o předměstí“ ve městě Puškin v lednu 1944. Od září 1941 bylo toto město ležící pouhých 25 kilometrů od centra Leningradu okupováno německými vojáky.

Válka
Zajímavosti

Jeden miligram jedu pralesničky strašné (Phyllobates terribilis) by stačil k usmrcení 10 000 myší, 10 až 20 lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Věda

„Kosmický ohňostroj“, i tak by se dal nazvat rozpad raketového stupně z nosiče CZ-3B. (foto: © Steve Cullen Photography)

Vesmír

Milan Obrenović II. (1819–1839)

26 dnů srbským králem

Princ Milan Obrenović byl srbským knížetem a coby nejstarší syn v rodu měl garantováno dědictví koruny. Jenže když na konci června roku 1839 srbský král (a jeho otec) Miloš Obrenović abdikuje, prodělává princ těžký zápal plic. Blouzní v horečkách a trpí zimnicí, vůbec netuší, co se kolem něj děje. Nepostřehne ani to, že už je vlastně panovníkem. Po šestadvaceti dnech od svého čestného jmenování umírá, aniž by podepsal jediný dokument nebo list. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907