Pirátský Balt: Jak si vedli námořní piráti na severu Evropy?
Piráti nepatří pouze ke Karibiku či Alžíru, ale překvapivě řádili také na severu Evropy. Bratrstvo vitaliánů drancovalo tamní hanzovní města, čemuž se kupecké spolky snažily tvrdě bránit
Na sklonku 14. století čelilo Baltské moře coby klíčová oblast evropského obchodu obrovskému problému v podobě pirátství. Lodě tam nejčastěji přepadávali tzv. vitaliáni: Nešlo přitom o obyčejné piráty nedbající zákona, nýbrž o dobře řízené společenství, kde se kořist dělila rovným dílem. U jeho zrodu stáli meklenburští vévodové, kteří si mořské lupiče vycvičili pro válku s Dánskem.
Lübecký kněz Reimar Kock je označil za „toulavý a zlý lid ze všech zemí. […] Nehodlali pracovat, nechávali se jen najímat a všichni chtěli zbohatnout na ubohých dánských a norských rolnících. Jakmile se však tomuto houfu ponechala volná ruka, dalo se mu už jen stěží zabránit v páchání zla.“
Vitaliáni si vytvořili pevnou organizaci a uskutečnili díky ní řadu spektakulárních akcí, jako obsazení norského Bergenu v roce 1393 nebo zásobování obleženého Stockholmu. Jejich denním chlebem se pak stalo plenění břehů Baltského a Severního moře i Finského zálivu.
Pirátský stát
Když na jaře 1395 skončily boje o dánský trůn, obsahovala mírová smlouva klauzuli o odchodu vitaliánů z Baltu. Dva tisíce bratří však odmítlo a uchýlili se do svých tajných základen u moře. Rok poté se syn sesazeného švédského krále zmocnil ostrova Gotland, který začal sloužit coby pirátské útočiště, a guvernérem ustanovil Svena Stureho, aby zřídil samostatný pirátský stát.
K místním vitaliánům se pak přidávali další a zakrátko se obchodování na Baltu ocitlo v troskách. Hanzovní spolek na to reagoval vyzbrojením posádek a povinností bránit náklad do posledního muže. Navíc nechal postavit tzv. pacifikační lodě, aby pročesávaly pobřeží a piráty chytaly. Již roku 1395 křižovalo moře dvacet kog, placených z příspěvků hanzovních měst.
Gotland se nevzdává
Pánové Gotlandu se však nehodlali vzdát tak lehce a odolávali dánským pokusům ostrov obsadit. Uspěla teprve invaze řádu německých rytířů, přesto se čtyři stovky vitaliánů zachránily a našly útočiště v nizozemském Frísku.
TIP: Neuvěřitelné příběhy pirátů: Romantičtí hrdinové, nebo krvelační zločinci?
Mocný Hamburk jim ovšem nechtěl dát vydechnout, na jaře 1400 shromáždil flotilu a zaútočil. V nastalé řeži většina vitaliánů padla, ale vůdce Klaus Störtebeker uprchl a vstoupil do služeb hrabat z Hollandu. Šlechtici mu svěřili souostroví Helgoland, kde se opevnil a zahájil vendetu vůči všem, kdo s hanzovními městy obchodovali. Šlo však o labutí píseň: Jako poslední základna padla roku 1435 pevnost Sibetsburg a jednoho z nejslavnějších pirátů severní Evropy v Hamburku popravili.
Kde se vzal název strany?
V průběhu 20. století došlo k uctívání vitaliánů coby bojovníků za svobodu a sociální spravedlnost. Východoněmečtí komunisté se otevřeně hlásili ke Störtebekerovi jako „otci“ dělnického hnutí a na Západě se vitaliánský příběh stal inspirací pro pojmenování nové progresivní strany – Pirátů.
