Podmořské hry na kočku a myš (1): Duel ponorek třídy Los Angeles vs. Ščuka-B

25.03.2021 - Lukáš Visingr

Nukleární ponorky nesporně patří mezi technicky nejvyspělejší a také nejvíce fascinující kategorie vojenské techniky. Zejména soupeření amerických a sovětských tříd představuje mimořádně zajímavé téma. Která ze supervelmocí se mohla v 80. letech pochlubit lepší podmořskou nukleární flotilou?

<p>Ponorky třídy Los Angeles (na snímku SSN-688 Los Angeles) dodnes představují jeden z úhelných kamenů podmořské flotily US Navy.</p>

Ponorky třídy Los Angeles (na snímku SSN-688 Los Angeles) dodnes představují jeden z úhelných kamenů podmořské flotily US Navy.


Reklama

Během studené války se pod hladinou moří a oceánů odehrála řada vážných incidentů, z nichž některé jsou stále zahaleny tajemstvím. Ponorky US Navy a sovětského námořnictva se často vzájemně sledovaly či pronásledovaly, dokonce došlo k různým nehodám a srážkám, jež měly v několika případech fatální následky. Toto soupeření ale rovněž hnalo kupředu technologický pokrok, jenž vedl ke vzniku nových, rychlejších, tišších a lépe vybavených ponorek. Mezi vrcholy této epochy určitě náleží americká třída Los Angeles a sovětský Projekt 971 Ščuka-B, jenž je známější pod západním kódovým označením Akula.

Nezbytnost nového reaktoru

Do druhé poloviny 70. let reprezentovala páteř americké flotily nukleárních útočných ponorek třída Sturgeon, jež navazovala na předchozí třídu Thresher/Permit. Fakticky už ale nešlo „jen“ o klasické útočné (torpédové) ponorky v užším smyslu, jelikož kromě torpéd mohly odpalovat i řízené střely Harpoon či Tomahawk proti námořním a pozemním cílům.

Za hlavní nevýhodu se pokládala nízká maximální rychlost, jež činila jen něco přes 26 uzlů, zatímco staré ponorky třídy Skipjack z přelomu 50. a 60. let dosahovaly až 33 uzlů. Na přelomu 60. a 70. let se tudíž námořnictvo rozhodlo pověřit firmu General Dynamics, aby předložila projekt nové nukleární ponorky, jež spojí rychlost třídy Skipjack a zbraňové a senzorové kapacity třídy Sturgeon. Pro splnění takového úkolu byl ovšem nezbytný atomový reaktor nové generace s výrazně vyšším výkonem.

Nejpočetnější třída

Konstruktéři proto vyšli z agregátu D2G, který poháněl některé velké křižníky, a na jeho základě vyvinuli nový ponorkový reaktor S6G, jenž produkoval až výkon 165 MW, tedy dvojnásobek výkonu agregátu S5W v třídě Sturgeon. Díky tomu nebylo nutné držet se zpátky, pokud šlo o rozměry nového plavidla, a tak vznikla ponorka o délce 110 m, mnohem větší než všechny předchozí třídy útočných ponorek, což dovolilo instalaci rozsáhlého spektra výzbroje a senzorů, aniž by se musela obětovat rychlost.

První ponorka se začala stavět 8. ledna 1972 a dostala název SSN-688 Los Angeles, který se potom stal i označením celé třídy. Stavba těchto plavidel běžela až do poloviny 90. let, kdy loďstvo převzalo poslední z 62 exemplářů, a tak se třída Los Angeles stala zdaleka nejpočetnější třídou nukleárních ponorek v historii. Prováděly se pochopitelně i průběžné změny, takže hotové ponorky lze rozdělit do tří sérií, jež se odlišují zejména po stránce výzbroje a elektronické výbavy.

Postupné zlepšování designu

První série čítala 31 plavidel, která nesla výzbroj v podobě čtyř torpédometů ráže 533 mm. Ty byly zabudovány nikoli do přídě, nýbrž do boků lodě, což je řešení použité již také u několika předchozích tříd amerických atomových ponorek, jelikož díky tomu lze do přídě umístit velké těleso hlavního pasivního a aktivního sonaru, který je hlavním senzorem plavidla. Pro čtveřici torpédometů bylo dopravováno okolo 25 kusů zbraní, které zahrnovaly torpéda, miny a řízené střely Harpoon a Tomahawk.

Počínaje ponorkou SSN-719 Providence, jež vstoupila do služby roku 1985, přibyl v té době zcela převratný prvek v podobě dvanácti vertikálních šachet, které se nalézají v čele trupu a slouží pro řízené střely Tomahawk, takže lze přepravovat větší počet zbraní pro torpédomety. Šachty již zůstaly zachovány ve všech následujících exemplářích, ale plavidlem SSN-751 San Juan začala třetí série, která přinesla další výrazné změny.

Ponorky třídy Los Angeles

  • POSÁDKA: 129 mužů
  • VÝTLAK NA HLADINĚ: 6 082 t
  • VÝTLAK POD HLADINOU: 6 927 t
  • CELKOVÁ DÉLKA: 110,0 m
  • CELKOVÁ ŠÍŘKA: 10,0 m
  • STANDARDNÍ PONOR: 9,4 m
  • VÝKON REAKTORU: 165 MW
  • VÝKON TURBÍN: 25 MW
  • MAX. RYCHLOST NA HLADINĚ: 20 uzlů
  • MAX. RYCHLOST POD HLADINOU: 33 uzlů
  • OPERAČNÍ HLOUBKA PONOŘENÍ: 290 m
  • VÝZBROJ: 4× 533mm torpédomet, 12× VLS

Přichází nová třída

Na pohled se liší zejména tím, že z věže zmizela rozměrná hloubková kormidla, jež se přesunula na příď. Konstrukce věže byla zesílena, aby ponorky dokázaly prorážet vrstvu ledu. Podařilo se značně snížit hlučnost a změnila se sestava senzorů, kde se objevil nový sonarový systém AN/BSY-1. Vývoj tohoto prvku provázely četné problémy, zpoždění a překračování rozpočtu, ale všechny překážky se povedlo překonat a výsledkem se stal opravdu mimořádně kvalitní senzor.

TIP: Samozvaní chirurgové na ponorkách: Improvizované operace na moři

Kromě toho samozřejmě ponorky disponují též dalšími senzory, mimo jiné vysokofrekvenčním sonarem pro detekci ledovců, vlečeným sonarem či hladinovým radarem. Nejstarší ponorky této třídy se již začaly vyřazovat, takže dnes US Navy disponuje zhruba třemi desítkami kusů, zatímco zavádí plavidla nové třídy Virginia. Technicky velice pokročilá, ale enormně nákladná třída Seawolf zůstala jen ve třech kusech. Debatuje se o možnosti prodat některé ponorky třídy Los Angeles námořnictvům spojeneckých států, například Jižní Koreje.

Dokončení: Podmořské hry na kočku a myš (2): Duel ponorek třídy Los Angeles vs. Ščuka-B (vychází ve čtvrtek 1. dubna)

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Největší dosud objevený exemplář Tyrannosaura rexe, pojmenovaný podle své objevitelky, paleontoložky Sue Hendricksonové „Sue“, měří na délku 12,3 metru a zaživa vážil až kolem 9500 kilogramů.

Věda
Zajímavosti

Mapa bitvy u Liberce. Vlevo rakouský polní maršál hrabě Christian Moritz von Königsegg-Rothenfels, vpravo pruský vévoda August Wilhelm Braunschweig-Bevern.

Historie

Jelenům wapiti v Yellowstonu téměř vůbec nevadí možnost, že se mohou setkat s vlčí smečkou, přestože na vlky každých 7 až 11 dní skutečně narazí. Během zimy obývá park okolo pěti tisíc jelenů, v létě až kolem 20 tisíc kusů...

Příroda

Kilo a půl humra si v newyorské restauraci dáte zhruba za 35 dolarů (750 Kč). Cena právě uloveného zvířete se v USA pohybuje okolo 7 dolarů za libru (150 korun za půl kilogramu). 

Zajímavosti

Astronaut Piers Sellers během výstupu do otevřeného prostoru v rámci mise STS-121.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907