Podyjský unikát: Vodní nádrž Vranov
Na jihomoravské pohraniční řece Dyji vznikla ve třicátých letech 20. století moderní vodní nádrž s betonovou přehradní hrází. V obě jejího vzniku se jednalo o technický unikát.
Nejstarší úvahy o výstavbě vodní nádrže na toku jihomoravské řeky Dyje se datují až do dob rakousko-uherské monarchie. Dyje byla po staletí známá velkými výkyvy svého toku, které v jarních měsících pravidelně způsobovaly záplavy, zatímco v letních měsících se ve městech na jejím dolním toku vody téměř nedostávalo. Vedle regulace říčního toku existovala počátkem 20. století také silná poptávka po elektrické energii, kterou by mohla být napájena plánovaná železniční dráha vedoucí údolím Dyje ze Znojma do dolnorakouského Raabs an der Thaya.
Betonová premiéra
Návrh z roku 1922 počítal s celkem čtyřmi přehradními stupni: od vesnice, ležící pod stejnojmenným hradem Frejštejn (dnešní Podhradí nad Dyjí) po Vranov, Vranov–Hrádek, Hrádek–Trouznice a Trouznice–Znojmo. K realizaci však bylo přikročeno pouze v případě prvního jmenovaného stupně, s jehož dokončením se po schválení roku 1929 počítalo o tři roky později. I když se nakonec stavba ještě o další dva roky protáhla, výsledné dílo představovalo technický unikát.
K lití betonu přehradní hráze sloužily dva kabelové jeřáby, které visely ve výšce přibližně 15 metrů nad staveništěm. (foto: Povodí Moravy, s.p., CC0)
Na stavbu přehradní zdi o výšce 60 metrů a délce (v koruně) 292 metrů byl v Československu vůbec poprvé použit litý beton, který hrázi zajistil oproti dříve používaným kamenným či dokonce sypaným typům daleko vyšší pevnost. Ve své době představovala největší domácí přehradní nádrž – s objemem přesahujícím 133 milionů m³ by se do ní vešla voda z více než dvaceti rybníků Rožmberk. Od hráze až k obci Frejštejn měří její zátopová oblast 24 kilometrů a dosahuje průměrné hloubky 50 metrů.
Budování přehradní nádrže musela ustoupit vesnice Bítov, tvořící podhradí stejnojmenného hradu z 11. století. Už roku 1931 proto začala o několik kilometrů dále po proudu Dyje výstavba nové „vzorové“ vesnice podle návrhu architekta Josefa Karla Říhy. Z vyklizené a roku 1934 zatopené vesnice zbyl pouze o několik desítek metrů výše položený hřbitov a z vodní hladiny čněla ještě špice kostelní věže, než byla roku 1953 stavba odstřelena.
