Pohyblivé obrázky ve válce: Jakou roli plnila polní kina za Rakouska-Uherska

14.12.2018 - Jiří Ráčil

Moderní kina jsou chrámy zábavy, ale v minulosti plnila i jinou úlohu. Za první světové války poskytl filmový pás politikům a generálům neocenitelný prostředek propagandy. A to cílené jak na civilní obyvatelstvo, tak na vojáky na frontách

<p>Filmování bojiště pod dohledem a s komentářem velitele 15. armádní skupiny.</p><p> </p>

Filmování bojiště pod dohledem a s komentářem velitele 15. armádní skupiny.

 


Reklama

Každý stát, který vedl nebo vede válku, ví, že kromě armády je nepostradatelnou součástí i výkonná propaganda. Vojáky utvrzuje v jejich odvaze a příslušnosti k té lepší a spravedlivé straně konfliktu, haní nepřítele a jeho skutky, mírně upravuje výsledky vojenských operací a působí na domácí obyvatelstvo se snahou pozvednout a udržet jeho nadšení pro věc.

Rakousko-Uhersko vstupovalo do války roku 1914 s velkým odhodláním a generální štáb hýřil optimismem, kterým se nakazila i veřejnost a v jisté míře i vojáci jedoucí na frontu. Pokud právě rakouskouherská armáda nepatřila k největším co do počtu vojáků a techniky, tak rozhodně nepodcenila otázku propagandy. Dalo by se říci, že v tomto směru (ale i v jiných oblastech) „opisovala“ od svého vzoru, tedy německé armády a jejího velení. 

Inter arma silent Musae 

Ve válce múzy mlčí, praví latinské rčení. Vrchní armádní velení a ministerstvo války dokázalo pravý opak a múzy povolalo do aktivní vojenské služby, respektive do služeb dvou institucí z oblasti propagandy – c. a k. Zpravodajského oddělení a c. a k. Válečné tiskové kanceláře (k. u. k. Nachrichtenabteilung, k. u. k. Kriegspressequartier). Oba aparáty úzce spolupracovaly.

Náplní práce byla kromě vydávání denních zpráv o situaci na frontách, vedení agendy válečných dopisovatelů a cenzury novin i „náborová“ činnost tehdejších uměleckých osobností (zejména malířů) za účelem jejich získání pro „dobrovolnou“ spolupráci. Mezi nejslavnější patřila i taková jména jako hudební skladatel Franz Lehár nebo malíř Oskar Kokoschka. V neposlední řadě to bylo i využití nejmodernější techniky a média své doby, tedy tvorba a distribuce filmů. 

Podivíni s klikou 

Zde je nutné zmínit, že filmový průmysl stál v Rakousko-Uhersku před rokem 1914 na okraji zájmu státního aparátu i armády. Mezi světlé výjimky patřila existence kina armádního podpůrného Lodního spolku ve Vídni nebo účast filmařů při společných manévrech rakouskouherské armády u Velkého Meziříčí, kde se roku 1909 setkal císař František Josef I. s německým císařem Vilémem II.

Před válkou existovaly v Rakousko-Uhersku tři větší filmové společnosti: Wiener Kunstfilm-Industrie, Österreichisch-Ungarische Kinoindustrie a Sascha Filmfabrik.

Uvedené soukromé společnosti se víceméně dobrovolně a s vědomím jistého příjmu daly po vypuknutí války do služeb armádní propagandy. Od roku 1914 začaly zásobovat frontový týl a domácí obyvatelstvo svými válečnými žurnály, krátkými dokumenty a později i hranými filmy. O obsahu svědčí nejlépe jejich názvy, jako například Srdcem a pažemi pro vlast nebo S bohem za císaře a vlast, popřípadě pro odlehčení Sen záložníkův. Není třeba dodávat, že veškerá činnost těchto společností podléhala přísnému dohledu a cenzuře.

Filmtruppe

Rakousko-Uherské vrchní armádní velení vedle úkolování spolupracujících soukromých firem nechalo prostřednictvím své Válečné tiskové kanceláře zřídit speciální jednotky, jejichž jediným úkolem bylo natáčení a promítání propagandistických filmových snímků. Tyto jednotky, takzvané „k. u. k. Filmtruppen“, se pružně pohybovaly za frontou, kde v kasárenských objektech a ve válkou nezasažených budovách (školy, divadla, taneční sály) budovaly polní kinematografy s vojenským názvem k. u. k. Feldkino. Mnohdy se museli vojáci spokojit jen s obyčejným plátnem pod širým nebem, kde kromě filmů pro pobavení bylo úkolem diváky informovat o úspěších na frontách a o setrvávajícím nadšení obyvatelstva.

Promítací jednotky včetně mobilního zázemí se označovaly jako „k. u. k. Feldkinozug“ s příslušným číslem jednotky. Přesouvaly se většinou pomocí koňských zápřahů, kdy součástí technického zázemí byl i motorový agregát pro výrobu elektrické energie a dílna s náhradními díly. Příslušníci filmových jednotek se dělili na filmaře a promítací personál. V obou případech jim byla svěřena tehdy velmi cenná technika. S promítáním filmů se pojily i další činnosti, jako výroba a distribuce filmových plakátů, letáků a vstupenek. V tomto směru armáda kooperovala s dodavateli, kteří vyhověli podmínkám všudypřítomné armádní cenzury.

Na moři i ve vzduchu

Filmaři kromě nebezpečných zakázek v blízkosti frontových linií též často cestovali mimo území Rakousko-Uherska. Mezi vzdálenější cíle patřila během války například spojenecká osmanské říše. Průkopníci filmového řemesla, ale i fotografové a malíři zavítali na paluby německých vzducholodí, domácích válečných plavidel i ponorek, tak jako do četných zajateckých táborů na území monarchie.

TIP: Ukřižovaný Kanaďan 1915: Jak se rodí nenávist

Veškerá činnost válečných dopisovatelů, ilustrátorů, fotografů a filmařů byla centrálně řízena a synchronizována. Co divák viděl ve filmu, o tom četl i v novinách nebo frontových letácích. Vše bylo podřízeno snahám o posílení vlasteneckého cítění. Přísun novin a takzvaných vojenských kalendářů, zpěvníků i zápisníků během let 1914–1918 nijak neustával. Stejným směrem se pohybovala i filmová tvorba.

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE

  • Zdroj fotografií: Oldphoto.info

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Most Çanakkale 1915 má v šesti pruzích spojit evropskou a asijskou část Turecka.

Zajímavosti

Lidské embryo

Věda

Dvojčata ve znaku rodu

Medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis) je poddruhem medvěda hnědého. Barva srsti grizzlyho může být hnědá až narezavělá. Samci jsou mnohem mohutnější než samice, o které často bojují. Grizzlyové se páří v červnu, vajíčka se ale začnou vyvíjet až na podzim, kdy medvědice nashromáždí dost potravy, a k porodu dochází až v zimě – jedná se o tzv. latentní březost. Nejčastěji se rodí dvě medvíďata.

Příroda

Výron koronální hmoty je po erupci druhým nejsilnějším projevem sluneční aktivity.

Vesmír

Adolf Hoffmeister v Café les Deux Magots v Paříži v roce 1969. V pozadí kresba z vězení La Santé (1940) nazvaná Mon Avoir - barveno čokoládou, tabákem, špínou ze zdí a inkoustem.

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907