Poklad z Goetheho jantaru: Vědci objevili v básníkově sbírce mravence starého 40 milionů let
V jantaru, který je součástí sbírky Johanna Wolfganga von Goetheho, se ukrýval skvěle zachovaný mravenec starý 40 milionů let.
Slavný německý básník, dramatik a politik přelomu 18. a 19. století Johann Wolfgang von Goethe se kromě mnoha dalších zájmů věnoval i přírodním vědám. Vytvořil sbírku čítající celkem 40 kusů baltského jantaru, která je dnes vystavená v Goetheho národním muzeu ve Výmaru.
Zhruba 200 let po smrti se Goetheho sbírka dočkala vzrušujícího objevu. Když si biologové Univerzity Friedricha Schillera v německé Jeně prohlíželi jednotlivé vzorky jantaru, objevili ve dvou kusech celkem tři fosilie. Kromě bedlobytky a muchničky objevili i skvěle zachovaného třetihorního mravence starého asi 40 milionů let. Podrobnosti pozoruhodného výzkumu popisuje vědecký časopis Scientific Reports.
Mravenec z jantaru
Badatelé se domnívají, že Goethe o fosiliích zřejmě nevěděl. Jsou nenápadné a v neleštěném jantaru jsou pro nezkušené oko velmi snadno k přehlédnutí. V dnešní době ale máme k dispozici pokročilé metody zobrazování, jako je synchrotronová mikropočítačová tomografie, s nimiž je možné pořídit detailní snímek fosilií jantaru. Snímky mravence potvrdily, že patří k vyhynulému druhu Ctenobethylus goepperti.
„Tito mravenci jsou v jantaru velmi běžní,“ uvádí Bernhard Bock z Univerzity v Jeně. „Díky jeho vynikajícímu stavu a rozsáhlým výzkumům jsme jej mohli popsat podrobněji než kdykoli dříve a získat i nové informace o tomto druhu.“
Kromě jemných chloupků na těle mravence se výzkumníkům poprvé podařilo vizualizovat endoskeletální struktury v hlavě a hrudníku, což odhaluje více o morfologii tohoto druhu.
Mravenci Ctenobethylus goepperti jsou podobní mravencům rodu Liometopum, kteří dnes žijí v Severní Americe a Evropě. Vědci na základě toho usuzují, jak asi mravenec z Goetheho jantaru žil. Domnívají se, že tito mravenci zřejmě stavěli velká hnízda ve stromech, což by mohlo vysvětlovat, proč se tak často nacházejí v jantaru.
