Polská operace Peking: Z Baltského moře do bitvy o Atlantik

07.01.2020 - Alois Bělota

Krátce před zahájením druhé světové války opustily tři polské torpédoborce vlast a zamířily do Velké Británie. Plavbě předcházela diplomatická jednání, v jejichž důsledku se jádro polského námořnictva zachránilo a celou válku bojovalo s nepřítelem

<p>Od roku 1976 slouží <em>Błyskawica</em> v Gdyni jako muzejní loď</p>

Od roku 1976 slouží Błyskawica v Gdyni jako muzejní loď


Reklama

Na jaře 1939 už bylo zřejmé, že francouzsko-britská politika appeasementu selhala a že Německo bude stupňovat požadavky i vůči Polsku. V nepříjemné situaci se ocitlo též velení polského námořnictva, protože se jeho flotila nemohla srovnávat s německou Kriegsmarine. Přesto ale měla dost prostředků na to, aby minovými poli a operacemi ponorek odřízla Východní Prusko od zbytku Říše. To ovšem pochopitelně věděl i nepřítel a dalo se předpokládat, že vynaloží maximální úsilí, aby polské loďstvo co nejrychleji zničil.

Hledání azylu

Proto Varšava požádala o pomoc nejprve Francii, ale z Paříže přišla rychlá odpověď, že Francie má zájmy primárně ve Středozemním moři, a tak polští námořníci napnuli zraky k Londýnu. Tam se setkali s větším pochopením a rozhovory o vojenské pomoci proběhly v polovině května 1939. Během nich Britové odmítli všechny návrhy, které počítaly s nasazením Královského námořnictva v Baltském moři. Místo toho nadhodili myšlenku, aby polské lodě odpluly do Velké Británie.

Kupodivu zrovna tuto možnost ještě před jednáním prosazoval šéf námořního ředitelství kontradmirál Jerzy Świrski a s vrchním velitelem polské armády Edwardem Rydzem-Śmygłym se dokonce předběžně dohodl, že v úvahu přicházejí tři torpédoborce – Błyskawica, Burza a Grom. Po úniku do Británie Poláci počítali s tím, že pokud armáda udrží frontu, torpédoborce budou doprovázet konvoje přes Středozemní moře do Rumunska, odkud měla do Polska proudit pomoc. Šéf britské mise kapitán Henry Rawlings s polským návrhem souhlasil, akce dostala název operace Peking. 

Vyplouváme! 

Na detailech akce se štáby rychle shodly a pak už záleželo jen na Polácích, kdy vydají patřičný rozkaz. Admirál Świrski na jeho vydání naléhal už v létě 1939 a tlak zesílil po 24. srpnu, kdy Polsko vyhlásilo částečnou mobilizaci námořnictva. Maršál Rydz-Śmygły však oponoval a tvrdil, že odplutí torpédoborců spadá do jeho kompetence a rozhodne v pravý čas. Souhlas nedal ani po intervenci vedoucího britské vojenské mise generála Cartona de Wiarta a příkaz k operaci Peking vydal až dvě hodiny po vyhlášení všeobecné mobilizace loďstva – tedy v poledne 30. srpna.

Přesně ve 12.55 si námořník na hlídce torpédoborce Błyskawica ve válečném přístavu Oksywie u Gdyně všiml praporků stoupajících na signální věž. Upozornil na ně a velitel oddílu torpédoborců kapitánporučík Roman Stankiewicz okamžitě věděl, kolik uhodilo. Praporky dávaly jasný příkaz: Provést Peking. To znamenalo, že lodě mají co nejrychleji zvednout kotvy, trasa a rychlost už záležela čistě na Stankiewiczovi. V topeništích kotlů zahučely plameny, z komínů se vyvalil kouř a námořníci vyrazili do města, aby sehnali kamarády na vycházce.

Stankiewicz mezitím svolal poradu kapitánů a seznámil je s podrobnostmi. Kromě nich a navigačního důstojníka nikdo z posádek cíl plavby neznal. Krátce po 14.00 zarachotily kotevní navijáky a do přístavních vod vyrazila kolona lodí. Vedl ji torpédoborec Błyskawica následovaný Gromem a Burzou. Kolona zanedlouho minula poloostrov Hel, zvýšila rychlost na 25 uzlů (46 km/h) a zamířila na severozápad. 

Cesta plná setkání 

Na válku se ale nepřipravovali jen Poláci. Německá Kriegsmarine čekala vypuknutí konfliktu už 26. srpna, a tak už o dva dny dříve opustily Wilhelmshaven ponorky U-31, U-32 a U-35 pro případ, že by se nějaké polské lodě pokusily probít z Baltského moře pryč. Datum útoku se ale posunulo, a tak čluny přistály v Memelu (dnes Klajpeda v Litvě). Brzy však znovu vypluly a už 30. srpna kapitánporučík Johannes Habekost z U-31 od majáku Rozewie hlásil tři torpédoborce plující vysokou rychlostí na sever.

Habekost se nemýlil. Polské seskupení mířilo ke Švédsku, aby případné pozorovatele na pobřeží zmátlo. Sotva však břeh zmizel za obzorem, Stankiewicz změnil kurs k ostrovu Bornholm. Při té příležitosti ale polské torpédoborce spatřila německá hlídková loď a také parník Hohenhörn přepravující vojáky do Východního Pruska.

Konečně v bezpečí?

Po soumraku narazily polské lodě dokonce na oddíl německých torpédoborců Friedrich Ihn, Erich Steinbrinck a Friedrich Eckholdt, ale protože ještě panoval mír, k žádné srážce nedošlo. Dost možná i proto, že německé lodě se pohybovaly na pozadí tmavého břehu a Poláci je nespatřili. Budoucí protivník jen polské torpédoborce dvě hodiny sledoval a potom odplul plnit svůj úkol – hlídkovat mezi ostrovem Bornholm a Gdaňskou zátokou.

Před půlnocí zahlédly Stankiewiczův svaz také hlídky z křižníku Königsberg, který s torpédoborcem Bruno Heinemann a torpédovkami T107 a T111 střežil Dánské úžiny. O několik minut později křižník spatřili také Poláci, a byť neznámé lodě identifikovali jako dánský pobřežní obrněnec Peder Skram s torpédovkou, vyhlásili poplach. Obě strany ale znovu ještě zachovaly mírové dekorum a za čtvrt hodiny se německé seskupení od polského odpoutalo. Pak se před Stankiewiczovými loděmi rozprostřely zrádné vody úžiny Øresund, nicméně všechny majáky, bóje a navigační světla stále mírově fungovaly a po dvou hodinách Poláci vpluli rychlostí 16 uzlů (30 km/h) do Kattegatu. 

Ke skotskému pobřeží 

Krátce po rozednění svaz spatřila ponorka U-5 a brzy poté i U-6. Jednalo se však o malé pobřežní čluny, které rychlostí nemohly torpédoborcům konkurovat, nicméně podaly hlášení o rychlosti a směru plavby. Předpokládanou pozici měla protnout ponorka U-19, která ale nic nenašla. Na druhou stranu přítomnost polského svazu zaznamenaly udivené posádky švédského torpédoborce, dánské letouny, ba i cestující pasažérské lodi. To už byl na Stankiewicze trochu hustý provoz, takže v Severním moři nařídil zvýšit rychlost na 27 uzlů (50 km/h).

Brzy se ale na nebi objevily německé průzkumné hydroplány a sledovaly svaz až do setmění. Stankiewicz věděl, že se dotěrných letounů asi jen tak nezbaví, a aby letce aspoň zmátl, torpédoborce přes den sledovaly kurs k Norsku. Za tmy se ovšem stočily k pobřeží Skotska. Ráno 1. září vysílačky zachytily signál „Morwa“, o němž důstojníci dobře věděli, že je to rozkaz k položení minových polí kolem poloostrova Hel. Druhá světová válka právě začala. Chmurné myšlenky zahnal přílet britského průzkumného letounu, který nad seskupením kroužil a naznačoval cestu.

TIP: Krátká válka námořníků krále Petra: Jugoslávské královské námořnictvo (1)

V poledne se u ostrova May k Polákům připojily torpédoborce Wanderer a Wallace a před půl šestou večerní spojenecká flotila zakotvila v přístavu Leith na severním předměstí Edinburghu. Operace Peking skončila a na námořníky čekaly v příštích šesti letech desítky dalších akcí. Během války byl ztracen „jen“ torpédoborec Grom potopený německým letectvem už 4. května 1940 u Narviku. Błyskawica s Burzou evakuovaly vojáky z Dunkerquu, doprovázely desítky atlantských konvojů, nechyběly ani u vylodění v Normandii a v polském námořnictvu sloužily dlouhá léta po válce.

 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Koncil v Clermontu. Papež Urban II. zde využil první kruciátu k vlastnímu zviditelnění.

Historie

Král Jiří VI. na inspekci bitevní lodi Duke of York

Válka

Staré známé léky mohou překvapit

Věda

Krabí mlhovina v nepravých barvách. Tato mlhovina, která je zdrojem rentgenového a gama záření, je pozůstatkem po supernově

Vesmír

Přibližná rozloha kráteru Yarrabubba v australské pustině.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907