Reklama


Poslední císař Rakousko-Uherska: Jak se Karel I. připravoval na převzetí vlády?

18.06.2018 - David František Wagner

Karel I. se ujal vlády uprostřed Velké války, v listopadu 1916, a dostal se tím do možná nejhorší situace, kterou kdy musel Habsburk řešit. A byl na vládnutí vůbec připraven?

<p>Císař dobře znal situaci na frontách a věděl, že monarchie nemůže zvítězit</p>

Císař dobře znal situaci na frontách a věděl, že monarchie nemůže zvítězit


Reklama

Roku 1916 byl arcivévodovi Karlovi svěřen XX. armádní sbor na italské frontě, který úspěšně vedl do boje, byť celá akce i v důsledkuruské Brusilovovy ofenzivy a nutnosti přesunout vojska na východ skončila ziskem pouze asi pěti kilometrů území a stotisícovými ztrátami. Karel se však dostal mnohem blíž ke skutečné podobě kruté války než většina panovníků jeho doby a když 21. listopadu 1916 v Schönnbrunu naposledy vydechl císař František Josef I. a Karel převzal vládu, ihned zahájil jednání o míru. 

Je Franz Josef nahraditelný?

Nový císař Karel I. byl vystaven obrovskému tlaku plynoucímu z neustálého srovnávání s předchůdci. Nešťastný strýc František Ferdinand d'Este (1863–1914) roku 1906 vypracoval smělé plány na federalizaci říše, což byla jedna z možností, jak řešit situaci „dvoustátí“, kde jen asi 45 % obyvatelstva bylo německé (rakouské) či maďarské (tedy de facto vládnoucí) národnosti. A co teprve stín Františka Josefa I. (1830–1916)! Mocnář vládl neuvěřitelných 67 let a 355 dní a bezesporu se stal symbolem monarchie. Panoval v době ekonomického boomu druhé poloviny devatenáctého století, kdy od roku 1867 rostl HDP na hlavu v monarchii v průměru o 1,76 % procenta ročně, což znamenalo nejrychleji mezi velkými národy Evropy.  

Samozřejmě, ekonomika habsburské říše byla stále výrazně menší než třeba britská, ale prosperita byla v řadě regionů zcela hmatatelná a posledních několik generací vyrostlo v míru a rychlém vzestupu technologií. Jak se s tím mohl srovnat sotva třicetiletý mladík, se kterým nikdo až do atentátu na Františka Ferdinanda v Sarajevu nepočítal jako s vládcem?

Vzdálený trůn

Karel se narodil roku 1887 na zámku Persenbeug v Dolním Rakousku a císař František Josef I. byl jeho prastrýc. Když roku 1889 spáchal sebevraždu korunní princ Rudolf, stal se následníkem trůnu starší bratr Karlova otce František Ferdinand. Následnictví se tak přesunulo do Karlovy rodiny, ale pro něj se toho zatím příliš nezměnilo. 

Karlův otec, Ota František Josef (1865–1906), byl často pracovně pryč a ještě častěji na záletech. Karel zatím od matky Marie Josefy Saské i vychovatelů (z velké části skotských františkánů) obdržel katolickou výchovu, ale docházel i na veřejné gymnázium, kde se mu dostalo všeobecného vzdělání. Zbožný a klidný Karel si pravděpodobně neměl s výstředním otcem příliš co si říct (viz Císařův pobočník a Blahoslavený císař).Ostatně jednou nechal sám František Josef I. kvůli stížnosti britského velvyslance Otu na krátkou dobu zavřít do kláštera. Velvyslancova manželka totiž potkala arcivévodu v hotelu Sacher. Velmi opilého, opásaného šavlí a jinak zcela nahého

Dragounem v Boleslavi

Když bylo Karlovi osmnáct, začala jeho vojenská výchova a s ní i životní etapa, která ho přivedla do Čech. V říjnu 1905 tak zahájil dragounský výcvik v Chudeřicích, v dalším roce přešel do Staré Boleslavi. V listopadu roku 1906 získal hodnost nadporučíka a přerušil vojenskou službu, aby mohl začít studovat vysokou školu. Ocitl se však před první větší politickou výzvou. Pražská univerzita byla tehdy rozdělena na českou a německou část a volba mladého Karla, na kterou z nich bude docházet, se stala politickou otázkou. Strýc František Ferdinand si totiž vzal za manželku Žofii Chotkovou a jejich morganatický (nerovnorodý) sňatek sice přinesl potomky, ale ti neměli žádný nárok na císařský trůn. Když pak 1. listopadu 1906 zemřel Karlův otec, stal se Karel po Františku Ferdinandovi zřejmým budoucím dědicem trůnu. Ostatně arcivévoda d'Este se právě tehdy ujal jeho opatrovnictví.

Jak Karel vyřešil svůj univerzitní problém? Šalamounsky zvolil výuku v domácím prostředí Pražského hradu, kam za ním chodili profesoři z obou částí univerzity. Po skončení dvouletých studiích se vrátil k armádě. Politika šla zatím mimo něj. Neměl žádný podíl na rozhodování, dlouho ani nebyl informován o záměrech svého rodu. Schvaloval prý reformní plány svého strýce, ale také se ostentativně vyhýbal politickým otázkám, čímž si uchoval i přízeň svého prastrýce císaře. 

Manžel, otec a následovník

Najít vhodnou manželku pro následníka trůnu nebylo snadné a další nerovnorodý sňatek si monarchie nemohla dovolit. O pět let mladší příbuznou Zitu Bourbonskou-Parmskou (1882–1989) znal z dětství a roku 1911 se konala svatba. Zita později vzpomínala, že Karla se musela teprve naučit milovat. Měli dost společného, mimo jiné názory na péči o potřebné. U Zity byla její schopnost pomáhat podložena tím, že se musela od dětství starat o fyzicky či mentálně handicapované sourozence.

Celou svatbu na kameru zaznamenal hrabě Alexandr Kolowrat-Krakowskij, držitel světového rekordu v automobilových závodech a zakladatel rakouského filmového průmyslu. Ze sňatku postupně vzešlo osm dětí, z nichž čtyři se dožily dvacátého prvního století. Karel zatím stoupal na žebříčku vojenských hodností a vše vypadalo v pořádku. Idylu přerušily až osudné výstřely v Sarajevu. Karel tehdy ovšem nebyl přizván k žádným politickým ani vojenským jednáním… Arcivévodu přidělili ke štábu Vrchního velitelství armády rakousko-uherské branné moci v Těšíně.  

Polní podmaršálek císařem

V březnu 1916 byl povýšen na polního podmaršálka a do července velel již zmíněnému dvacátému armádnímu sboru v rakousko-uherských ofenzivách proti Itálii. V listopadu 1916 se stal císařem a válečná Vídeň po mnoha letech zažila zásadní změnu vládnoucího stylu. Pryč byly časy, kdy císař seděl v Hofburgu a vyřizoval většinu agendy sám. Karel I. se obracel na ministerské rady a k jednáním bral i svou manželku, na jejíž názor skutečně dal. Monarchii ale i přes veškerou snahu udržet nedokázel.

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Tajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.

Zajímavosti

Sonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.

Vesmír
Zajímavosti

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Příroda

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907