Poslední triumf Václava II.: Co se stalo před Kutnou Horou?

Rostoucí moc přemyslovského státu sledovaly sousední země s nelibostí. Jeden protivník se však rozhodl jednat

02.07.2019 - Jindřich Kačer



V dětství musel malý Václav II. snášet dlouhá léta nepříjemného věznění. Měl z toho doživotní trauma, bál se bouřky, projevoval přehnanou zbožnost, měl chabou tělesnou konstrukci a chatrné zdraví. Přesto dokázal vybudovat mohutnou říši a získat dokonce polskou korunu. Triumfoval i na sklonku života, a to na domácí půdě.

Ultimátum

Zatímco česká říše rostla, sledovali to přemyslovští sousedé s nenávistí. Nejvíce ze všech římský král Albrecht Habsburský, který nikdy neměl s Václavem příliš přátelské vztahy, nanejvýš byl dočasným spojencem z nutnosti. Roku 1304 využil nevraživosti papeže Benedikta vůči Václavovi a po dohodě s ním na něj najednou začal tlačit. Jako jeho lenní pán od něj požadoval, aby mu odevzdal všechny země kromě Čech a Moravy (to znamená všechny polské a uherské, plus Chebsko a nároky na některá území v Míšeňsku) a ještě k tomu přidal podíl ze stříbrné Kutné Hory, na nějž má prý jako římský král nárok. Vždyť Kutná Hora je přece na území říše.

Požadavky to byly nehorázné a Albrecht je snad nemohl myslet vážně. Na takové vydírání by Václav II. těžko mohl přistoupit, i kdyby zrovna prohrál klíčovou bitvu, upadl do zajetí a měl meč na krku. Nic takového se ovšem nestalo. Albrecht prostě potřeboval záminku. Využil toho, že Václav musel s velkým českým vojskem odtáhnout do Uher na pomoc svému synovi, kde se dostal do pořádných nesnází. Albrecht pak vpadl s velkým říšským vojskem do Čech a hnal se přímo na Kutnou Horu. 

Vítězství před Kutnou Horou

Jenže se přepočítal. Nedonutil oslabené zbytky českých zbrojných sil k žádné rozhodné bitvě, a tak mu nakonec nezbylo nic jiného, než oblehnout stříbrné město a čekat. Musíme si uvědomit, že Kutná Hora byla čerstvě založeným sídlem, takže ji nechránily žádné mohutné hradby, ale spíš dřevěné „ploty“. Nicméně stateční měšťané se ubránili a pokořili Albrechta lstí: „…horníci přimísili mour a pěnovou strusku ze stříbra a jiné bahnité nečistoty vytékající z jam a z hutí do onoho potoka, tekoucího k nepřátelskému vojsku, z kterého oni dosti hojně pili, takže zahynulo bez počtu lidí a dobytka, otráveno oním jedem. … Po stříbře žíznili – stříbrnou strusku pili," uzavírá své líčení jednoduchým moudrem Petr Žitavský ve Zbraslavské kronice.

TIP: Když se bratři nebratří aneb Přemyslovská hra o trůny

Albrechtovo vojsko se totálně rozložilo a snažilo se odtáhnout co nejrychleji pryč z Čech. Na tuto chvíli čekal Jindřich z Lipé s několika dalšími šlechtici a malým vojskem, které byli schopni za nepřítomnosti krále poskládat. Rozprášili oslabené říšské voje na padrť, takže se Albrecht musel z této rány dlouho vzpamatovávat. Byla to první hvězdná chvíle mladého Jindřicha z Lipé, později nejmocnějšího muže v Čechách. 

  • Zdroj textu

    Kauzy (extra Historie)

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci