Potrestání vzteklého psa: Americké bombardování Libye 1986 (1)
Extravagantní libyjský vůdce vedl značně ambiciózní a protizápadní politiku, podporoval radikály z různých koutů světa a stál v pozadí řady teroristických útoků. Na jaře 1986 ale americkému prezidentovi Reaganovi došla po několika excesech trpělivost a nařídil bombardování vybraných cílů v této zemi
Jedním z největších sponzorů světového terorismu byl v 70. a 80. letech bezpochyby Muammar Kaddáfí, přičemž v polovině 80. let jeho podpora ještě zintenzivnila. V září 1985 došlo k únosu trajektu Achille Lauro, v listopadu teroristé unesli dopravní letadlo společnosti Egypt Air a v prosinci došlo k masakru na terminálech letišť v Římě a ve Vídni.
Pohár přetekl
Na tyto teroristické akce spáchané palestinskými extremisty USA reagovaly prohlášením, že na další takový čin už vojensky odpoví. Kaddáfí nebral hrozbu vážně a napětí ještě vygradoval rozšířením svých výsostných vod na celý záliv Velká Syrta. Když pak 2. dubna 1986 vybuchla na palubě letadla společnosti TWA bomba (zahynuli čtyři lidé, ale 118 jich přežilo a pilotům se podařilo přistát), Kaddáfí palestinským teroristům veřejně poblahopřál. Tehdy už pohár trpělivosti přetekl.
V Bílém domě totiž seděl rázný Ronald Reagan, který Kaddáfího nazval „vzteklým psem“ a hodlal se postarat o jeho potrestání. Na 7. dubna svolal poradu náčelníků štábů, které pověřil vypracováním seznamu cílů spojených s libyjskou teroristickou činností. Do čela akce, nesoucí krycí označení El Dorado Canyon, byl jmenován velitel šesté flotily Frank Kelso. Mělo se jednat o společnou akci amerického armádního i námořního letectva. Za armádu se měly akce zúčastnit moderní stíhací bombardéry F-111 operující ze základen ve Velké Británii, za námořnictvo pak stroje z letadlových lodí plavících se ve Středozemním moři.
Komplikace při plánování
O náletech na Libyi se uvažovalo už dříve. Existovalo několik starších plánů akce, ve kterých se ale počítalo s malým počtem bombardérů a hlavně s možností letět přes Španělsko a Francii. Tamější vlády ale s úderem na severoafrickou zemi nesouhlasily a neudělily souhlas s přeletem přes své území. Celá akce se tak začala komplikovat a bylo do ní nutné zapojit velký počet strojů – včetně mnoha létajících tankerů, které by doplňovaly palivo při mnohahodinové misi.
Jeden z plánovačů na přípravu později vzpomínal: „Dlouho a pečlivě jsme plánovali malý, chirurgicky přesný nálet méně než šesti letounů. Teď se však velikost mise, navíc s minimálním časem na přípravu, více než ztrojnásobila. Pro nás všechny bylo nepředstavitelné, že se velikost akce a změna jejích cílů změnila méně než 48 hodin před plánovaným vzletem.“
Dlouhý let
Jak u armádního, tak u námořního letectva na přípravách akce pracovalo i několik veteránů války ve Vietnamu a ti během příprav vznesli své připomínky. Protivzdušnou obranu Libye totiž tvořily raketové komplexy sovětské výroby, jakou před desítkou let užívala severovietnamská obrana. Kolem 18. hodiny 14. dubna 1986 ze základny Lakenheath ve Velké Británii odstartovalo 24 stíhacích bombardérů F-111F. Doprovod jim dělalo i pět EF-111A pro radioelektronický boj, jež vzlétly z letiště Upper Heyford.
Pokračování: Potrestání vzteklého psa: Americké bombardování Libye 1986 (2)
Stroje letěly podél evropského pobřeží a do Středomoří pronikly nad Gibraltarem. První tankování za letu proběhlo bez jakýchkoliv potíží a pak se odpojilo šest záložních F-111F a jeden EF-111A. Ty zbylé čekal ještě dlouhý let. Posádky stíhacích bombardérů byly cvičeny hlavně pro taktické mise trvající kolem dvou hodin, nyní je čekal čtrnáctihodinový let dlouhý přes 10 000 km. Většina posádek navíc ještě nikdy neabsolvovala doplňování paliva za letu z tankeru KC-10. To muselo ještě ke všemu probíhat – kvůli utajení akce – za rádiového klidu.
