Potrestání vzteklého psa: Americké bombardování Libye 1986 (1)

14.04.2020 - Marek Brzovský

Extravagantní libyjský vůdce vedl značně ambiciózní a protizápadní politiku, podporoval radikály z různých koutů světa a stál v pozadí řady teroristických útoků. Na jaře 1986 ale americkému prezidentovi Reaganovi došla po několika excesech trpělivost a nařídil bombardování vybraných cílů v této zemi

<p>Námořní stíhací bombardér A-7E Corsair II od perutě VA-146.</p>

Námořní stíhací bombardér A-7E Corsair II od perutě VA-146.


Reklama

Jedním z největších sponzorů světového terorismu byl v 70. a 80. letech bezpochyby Muammar Kaddáfí, přičemž v polovině 80. let jeho podpora ještě zintenzivnila. V září 1985 došlo k únosu trajektu Achille Lauro, v listopadu teroristé unesli dopravní letadlo společnosti Egypt Air a v prosinci došlo k masakru na terminálech letišť v Římě a ve Vídni.

Pohár přetekl

Na tyto teroristické akce spáchané palestinskými extremisty USA reagovaly prohlášením, že na další takový čin už vojensky odpoví. Kaddáfí nebral hrozbu vážně a napětí ještě vygradoval rozšířením svých výsostných vod na celý záliv Velká Syrta. Když pak 2. dubna 1986 vybuchla na palubě letadla společnosti TWA bomba (zahynuli čtyři lidé, ale 118 jich přežilo a pilotům se podařilo přistát), Kaddáfí palestinským teroristům veřejně poblahopřál. Tehdy už pohár trpělivosti přetekl.

V Bílém domě totiž seděl rázný Ronald Reagan, který Kaddáfího nazval „vzteklým psem“ a hodlal se postarat o jeho potrestání. Na 7. dubna svolal poradu náčelníků štábů, které pověřil vypracováním seznamu cílů spojených s libyjskou teroristickou činností. Do čela akce, nesoucí krycí označení El Dorado Canyon, byl jmenován velitel šesté flotily Frank Kelso. Mělo se jednat o společnou akci amerického armádního i námořního letectva. Za armádu se měly akce zúčastnit moderní stíhací bombardéry F-111 operující ze základen ve Velké Británii, za námořnictvo pak stroje z letadlových lodí plavících se ve Středozemním moři. 

Komplikace při plánování

O náletech na Libyi se uvažovalo už dříve. Existovalo několik starších plánů akce, ve kterých se ale počítalo s malým počtem bombardérů a hlavně s možností letět přes Španělsko a Francii. Tamější vlády ale s úderem na severoafrickou zemi nesouhlasily a neudělily souhlas s přeletem přes své území. Celá akce se tak začala komplikovat a bylo do ní nutné zapojit velký počet strojů – včetně mnoha létajících tankerů, které by doplňovaly palivo při mnohahodinové misi.

Jeden z plánovačů na přípravu později vzpomínal: „Dlouho a pečlivě jsme plánovali malý, chirurgicky přesný nálet méně než šesti letounů. Teď se však velikost mise, navíc s minimálním časem na přípravu, více než ztrojnásobila. Pro nás všechny bylo nepředstavitelné, že se velikost akce a změna jejích cílů změnila méně než 48 hodin před plánovaným vzletem.“

Dlouhý let

Jak u armádního, tak u námořního letectva na přípravách akce pracovalo i několik veteránů války ve Vietnamu a ti během příprav vznesli své připomínky. Protivzdušnou obranu Libye totiž tvořily raketové komplexy sovětské výroby, jakou před desítkou let užívala severovietnamská obrana. Kolem 18. hodiny 14. dubna 1986 ze základny Lakenheath ve Velké Británii odstartovalo 24 stíhacích bombardérů F-111F. Doprovod jim dělalo i pět EF-111A pro radioelektronický boj, jež vzlétly z letiště Upper Heyford.

Pokračování: Potrestání vzteklého psa: Americké bombardování Libye 1986 (2)

Stroje letěly podél evropského pobřeží a do Středomoří pronikly nad Gibraltarem. První tankování za letu proběhlo bez jakýchkoliv potíží a pak se odpojilo šest záložních F-111F a jeden EF-111A. Ty zbylé čekal ještě dlouhý let. Posádky stíhacích bombardérů byly cvičeny hlavně pro taktické mise trvající kolem dvou hodin, nyní je čekal čtrnáctihodinový let dlouhý přes 10 000 km. Většina posádek navíc ještě nikdy neabsolvovala doplňování paliva za letu z tankeru KC-10. To muselo ještě ke všemu probíhat – kvůli utajení akce – za rádiového klidu.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Startup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas QuineCC BY-SA 2.0)

Věda
Zajímavosti

Chcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)

Vesmír

Ostrov Sokotra, kde se poddruhu Adenium obesum subsp. Socotranum daří, leží asi 240 km od pobřeží Somálska. Politicky je ovšem ostrov součástí Jemenské republiky. (foto: Shutterstock)

Příroda

Socha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben SkálaCC BY-SA 3.0)

Historie

Dědeček kakadu

Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.

Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ HarrisonCC BY-SA 4.0)

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907