Prach v ledovém světě: Astronomové poprvé zachytili prachovou bouři na Titanu

26.09.2018 - Stanislav Mihulka

Saturnův měsíc Titan se stal třetím tělesem Sluneční soustavy s potvrzenými prachovými bouřemi

<p>Prachová bouře na Titanu</p>

Prachová bouře na Titanu


Reklama

Saturnův měsíc Titan je hluboce zmražený svět, který je obalený hustou žlutou atmosférou. V posledních letech je v ohnisku zájmu odborníků, přesto je ale stále dokáže překvapit. Astronomové nedávno analyzovali starší data americké meziplanetární sondy Cassini, z nichž je patrné, že v rovníkových oblastech Titanu zuří ohromné prachové bouře.

Sebastien Rodriguez z francouzské Université Paris Diderot a jeho kolegové říkají, že Titan je očividně velmi aktivní měsíc, kde se děje spousta zajímavých věcí. Už leccos víme o jeho geologii a také o exotickém prostředí, které je plné organických látek. Teď se Titan stal třetím tělesem Sluneční soustavy, po Zemi a Marsu, kde jsme pozorovali prachové bouře.

Cyklus prachu na Titanu

Rodriguezův tým objevil prachové bouře jako neobvykle jasné oblasti na infračervených snímcích pořízených sondou Cassini v roce 2009. Na Titanu zřejmě funguje aktivní cyklus prachu, v němž se organický prach tvoří na velkých dunách, které se rozkládají kolem rovníku měsíce.

TIP: Průtrže mračen na Saturnově měsíci Titanu: Mnohem větší, než bychom čekali

Organický prach vzniká na Titanu zřejmě tak, že se na sebe postupně nabalují organické molekuly, které vznikají při ozáření metanu v atmosféře slunečním zářením. Když jsou tyto shluky molekul dost velké na to, aby padaly dolů k povrchu Titanu, tak je z nich prach.

  • Zdroj textu:

    NASA, Nature Geoscience

  • Zdroj fotografií: IPGP/Labex UnivEarthS/University Paris Diderot - C. Epitalon & S. Rodriguez

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907