Praha bojující: Před 75 lety vypuklo v Praze povstání proti nacistům (1)

05.05.2020 - Vladimír Černý

Pražským povstáním v květnu 1945 vyvrcholil český domácí odboj proti nacistické okupaci. Během čtyř dnů těžkých bojů zahynulo několik tisíc lidí a na obou stranách docházelo k četným masakrům civilistů

<p>V odpoledních hodinách 5. května začaly v ulicích Prahy vyrůstat první barikády. Na snímku barikáda v Železné ulici.</p>

V odpoledních hodinách 5. května začaly v ulicích Prahy vyrůstat první barikády. Na snímku barikáda v Železné ulici.


Reklama

Hlavní město Praha připomínalo počátkem května 1945 parní kotel před výbuchem. V ulicích panovalo zjevné napětí a nikdo si nebyl jist tím, co mohou přinést nejbližší dny. Z poslechu zahraničního rozhlasu vyplývalo, že Rudá armáda již bojuje v samotném centru Berlína a jednotky americké armády pronikly na území západních Čech. Narůstaly také aktivity domácího odboje, i když byly ilegální organizace těžce postiženy předchozími zatýkacími akcemi gestapa a trpěly nedostatkem zbraní.

Ve dnech 29. a 30. dubna tajně vznikl koordinační odbojový orgán Česká národní rada (dále jen ČNR), kde získali rozhodující slovo komunisté a sociální demokraté. Zasedali každý den a věnovali se přípravám povstání. Nebyla to však jediná odbojová organizace v Praze a existovaly i další, které se také zabývaly podobnými plány. Nacisté dobře chápali význam hlavního města protektorátu, takže již v dubnu začali Prahu opevňovat. Na Petříně, v Kinského zahradě a na Letenské pláni se objevily dělostřelecké palposty, řada ulic se připravovala k zatarasení a v plánu také bylo zničení všech mostů přes Vltavu. Ve snaze udržet klid prohlásila nová německá vláda admirála Karla Dönitze Prahu za lazaretní město.

Povstání začíná

Přes snahy získat politickou převahu se ČNR nestala orgánem s celonárodní autoritou a povstání v pražských ulicích vypuklo spontánně, bez ohledu na plány českých politiků a vojáků. V pátek 4. května odpoledne začali Pražané hromadně odstraňovat německé nápisy, firemní štíty a dvojjazyčné orientační tabule. V ulicích se shromažďovali lidé, kteří diskutovali o situaci. Prodavači v obchodech odmítali brát německé marky a průvodčí v tramvajích hlásili názvy stanic jen v češtině.

K vážné události došlo na třídě Krále Jiřího ve Vršovicích, kde se shromáždil dav u místní školy. Ta sloužila jako karanténní stanice pro vězně z koncentračních táborů v Dachau a Buchenwaldu a jejich zubožený stav vyvolával u přítomných lítost a rozhořčení. Atmosféra houstla a lidé roztrhali nacistickou vlajku zavěšenou na škole. Jeden z přihlížejících členů SS chtěl zjednat pořádek a vytáhl zbraň, ale přítomný protektorátní policista jej zastřelil a usmrtil i jednoho odbojáře, kterého omylem považoval za agenta gestapa. Byli to první mrtví v Praze.

V nočních hodinách se pak po městě začaly ozývat ojedinělé výstřely a ráno 5. května zahájil hlasatel rozhlasu Zdeněk Mančal ranní program provokativním českoněmeckým hlášením „je sechs hodin“. Lidem se to líbilo a od osmi už mluvil pouze česky. Policejní prezident Weidermann potom sice vydal zákaz shromažďování v ulicích a odstraňování německých nápisů, na obyvatelstvo hlavního města to ale zapůsobilo přesně opačně.

V ulicích čím dál víc Pražanů vyvolávalo hesla „Ať žije prezident Beneš“, „Ať žije republika, ať žije svoboda“ a podobně. Na budovách se objevily dosud přísně zakázané československé prapory i vlajky spojeneckých mocností. Místy začalo odzbrojování německých a maďarských vojáků a povstalci se zmocňovali jejich zbraní. Na povstaleckou stranu přešla protektorátní policie a příslušníci tzv. vládního vojska.

Město v ohni

Šest let nacistického teroru Pražany těžce poznamenalo a nyní si chtěli vyřídit účty se všemi nacisty a kolaboranty. Ti byli na ulicích stále častěji napadáni a někteří ubiti k smrti. Zprvu překvapené jednotky německé armády, policie a oddílů SS však začaly podnikat protiúdery a obětí postupně přibývalo.

K prvnímu většímu střetnutí došlo u budovy rozhlasu na Vinohradské třídě, odkud 5. května ve 12.36 zazněla zpráva: „Voláme českou policii, české četnictvo, vládní vojsko, dostavte se ihned do budovy Českého rozhlasu! Esesáci nás chtějí vyvraždit! Přijďte nám na pomoc! Přijďte ihned!“ Následně vyrazily do boje tisíce lidí, mnozí doslova s holýma rukama. Proto bylo nutné získat zbraně především odzbrojovacími akcemi a na mnoha místech se skutečně Němci nechali odzbrojit bez problémů. Jejich odpor ale postupně sílil a boj probíhal zejména o rozhlasovou budovu, kde museli povstalci likvidovat tvrdou obranu esesáků poschodí za poschodím. Nakonec však Němci kapitulovali a rozhlas byl celý v českých rukou.

Na Pařížské třídě se objevily německé tanky a ostřelovaly Staroměstské náměstí. Wehrmacht a příslušníci SS útočili ale i na jiných místech. V odpoledních hodinách 5. května začaly v ulicích Prahy vyrůstat první barikády. Lidé používali k jejich stavbě vše, co jim přišlo pod ruku, od převrácených tramvajových vozů přes staré skříně po popelnice.

Pokračování: Praha bojující: Před 70 lety vypuklo v Praze povstání proti nacistům (2)

Nacisté odpověděli leteckými údery, které prováděly letouny Messerschmitt Me 262 startující z ruzyňského letiště. Výbuch bomby shozené z letadla na barikádu ve Šlikově ulici v Břevnově usmrtil 16 civilistů. Hlavním problémem bylo, že všechny akce povstalců probíhaly živelně a neřídil je žádný velitelský orgán. Proto zahájilo svou činnost vojenské velitelství Bartoš v čele s brigádním generálem Karlem Kutlvašrem, které sídlilo v Bartolomějské ulici. Jako politické vedení se potom do čela povstání snažila protlačit ČNR, ale v nepřehledné situaci bylo těžké prosadit nějakou autoritu.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Gotthard Heinrici (vpravo) se těšil respektu ze strany spolubojovníků i Spojenců a platil za mistra defenzivy.

Válka
Věda

Potápěč, který žraloky býčí krmí, je vybaven nejen zkušenostmi, ale rovněž drátěnou košilí. (foto: Shutterstock) 

Příroda

Richard III. (1452–1485) měl drobnější skoro ženskou postavu a pohlednou tvář.

Historie

Dopadnout na polštář 

airbagy pro chodce
kdy: 2012 | omezení: pouze nižší rychlost

Airbagy se staly běžnou formou ochrany řidičů i spolujezdců, a řada automobilek se proto zamýšlela, zda by nemohly mírnit také náraz nešťastně zasaženého chodce. Během kolize se měly airbagy na kapotě nafouknout a pokrýt plochu střetu. Ačkoliv je myšlenka na první pohled nosná a snadno realizovatelná, nakonec se neujala. Vnější airbagy byly totiž účinné jen při nižších rychlostech, a pouze pokud nešťastník dopadl přímo na ně. Daleko efektivnější se ukázaly změny v umístění motoru a mřížky chladiče, které pomohly lépe usměrnit případný náraz. (foto: Profimedia)

Zajímavosti

Design orbitální stanice Voyager Space Station společnosti Orbital Assembly Corporation.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907