Pramáti rodu Valois: Bona Lucemburská se vdala až na popáté
Podobně jako ve středověku většina královských dcer ani Jitka Lucemburská to neměla jednoduché. I s ní hýbali jako s figurkou na šachovnici. A potupně ji vrátili, když se jejímu ženichovi naskytla výhodnější partie
Narození Jitky Lucemburské přineslo Čechám velké zklamání, zejména pak jejímu otci králi Janu Lucemburskému. Druhé dítě a opět dcera. Dal to ostatně patřičně najevo nejen matce Elišce Přemyslovně. Nakonec mu ale dceruška dobře politicky posloužila a málem to dotáhla na francouzskou královnu.
Nejmilejší sestra Karla IV.
Psal se rok 1315, když přišla na svět. Dostala sice jméno Jitka, ale historie ji zná spíše jako Bonu Lucemburskou. Stalo se tak rok před narozením jejího bratra, našeho nejslavnějšího panovníka Karla IV. Sourozenci si tedy byli věkově blízcí a vyrůstali spolu do doby, než byl Karel, tedy vlastně tehdy ještě Václav, matce Elišce násilně odebrán. I později spolu trávili nemálo času na francouzském dvoře. Už jako šestileté jí našel otec vhodného ženicha. Zasnoubil ji se synem Vladislava Lokietka, který kdysi soupeřil s jejím dědem Václavem II. o polskou korunu.
Našel se vhodnější ženich
Jenže po roce si to královský tatínek rozmyslel. Zasnoubení zrušil a našel dcerce lepší partii, syna míšeňského markraběte Fridricha II. Jitka se tedy ve svých sedmi letech musela odstěhovat na hrad Wartburg. Po dalších dvou letech se ale situace obrátila. Ženichovi se naskytla výhodnější partie: Matylda, dcera Ludvíka Bavora. Co s Jitkou? Obratem ji potupně poslali zpátky do Prahy. Nebyla první, ani poslední, která takto dopadla. Ve středověku šlo o věc docela běžnou.
Nezadaná ovšem nezůstala. Ani třetí zasnoubení nemělo dlouhého trvání. Nevěsta měla sice teprve jedenáct let, ale ženich byl ještě podstatně mladší. A tak tatínek hledal dál. Vhodným kandidátem se ukazoval rakouský vévoda Ota. Ten se hodil dokonce i věkem. Vyvstal tu však jeden vážný problém – Jitka a Ota byli příbuzní a potřebovali tak souhlas papeže, tzv. dispens. A ten ale nedostali. Papež jim ho odmítl dát kvůli sporům s Janem Lucemburským.
Nevěstou francouzského následníka
Jednoznačně nejlepší partii našel své dceři král Jan až na popáté! V létě roku 1332 se konala v městečku Melunu poblíž Paříže velkolepá svatba Jitky s následníkem francouzského trůnu Janem, na niž se sjelo na 6 tisíc hostů. A slavilo se téměř dva měsíce. Co na tom, že Jitce bylo sedmnáct a Janovi teprve třináct? Věkový rozdíl se brzy srovnal, ostatně nejinak to bylo u Jitčiných rodičů Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.
Jitka, která ve Francii přijala jméno Bonne a i v Čechách byla pak pod jménem Bona známá, svému manželovi porodila jedenáct dětí. Z nich jen dvě zemřely malé, ostatní se všechny dožily dospělosti. Díky tomu bývá často nazývána pramáti rodu Valois.
Podporovatelka umění
Bona byla dobovými kronikáři velebena jako krásná a vzdělaná žena, která ve své nové vlasti podporovala umění. Básník a hudební skladatel Guillaume de Machaut, diplomat ve službách Jana Lucemburského, přešel po jeho smrti v bitvě u Kresčaku právě k Boně. Stal se jejím osobním sekretářem. Protože mu poskytla ty nejlepší podmínky, mohl u ní dokončit svůj Soud českého krále, oslavné dílo o jejím otci.
TIP: Neohrožená Markéta Tyrolská: Hraběnka, která převezla Evropu
Své korunovace na francouzskou královnu se bohužel Bona nedočkala. Zemřela nečekaně ve čtyřiatřiceti letech v roce 1349 v Maubuissonu jako oběť morové epidemie. Její manžel Jan, později zvaný Dobrý, usedl na francouzský trůn teprve rok po její smrti…
