Prázdninová noční obloha: Rojení planet, hvězd i meteorů

Jaké nebeské úkazy budou stát o prázdninách za vidění? Rušno bude panovat zejména na ranní obloze, kterou postupně ovládnou jasné planety. Jako první se v červenci už krátce po půlnoci zjeví nad obzorem v souhvězdí Ryb Saturn. Každou noc však bude vycházet o několik minut dřív, takže na sklonku prázdnin již bude pozorovatelný ve večerních hodinách. Spatřit jeho prstence bude ovšem o něco složitější než obvykle: V závěru března totiž Země prošla jejich rovinou, což znamená, že jsme na ně nahlíželi přímo ze strany. Od té doby se vůči naší planetě naklonily jen nepatrně, tudíž zůstávají velmi úzké. Jako útlou linku by je měl nicméně odhalit už dalekohled s objektivem o průměru alespoň 60 mm při 50násobném zvětšení.

Setkání s Venuší

Další oběžnicí ranní oblohy se stane jitřenka Venuše, která se bude v létě po nebeské klenbě intenzivně přesouvat. V průběhu července projde celým souhvězdím Býka a v závěru měsíce na tři dny zakotví v severozápadním cípu Orionu; odtud se vypraví do Blíženců a na sklonku srpna nakonec doputuje až do Raka. 

Její cesta přitom vyústí ve dvě velmi pohledná setkání: První se odehraje 20. až 22. července ráno nízko nad severovýchodem, kdy bude Venuši směrem na západ doprovázet naoranžovělý Aldebaran z Býka a nad ním zazáří otevřená hvězdokupa Plejády. Mezi zmíněnou trojici pak vpluje srpek ubývajícího Měsíce, jenž bude s každým dnem tenčí.

Propásnout byste neměli ani setkání Venuše s další jasnou planetou: Jupiter se začne na prázdninovém nebi objevovat až na přelomu července a srpna nízko nad severovýchodem v Rakovi, a jelikož do stejných míst zamíří i Venuše, nastane 12. srpna ráno jejich poměrně těsná konjunkce. Dvojici bude na obloze dělit necelý 1°, takže se vejde do jednoho zorného pole dalekohledu. 

U Jupitera zahlédnete i tři jeho nejjasnější měsíce, přičemž čtvrtý se ze stínu planety vynoří až se svítáním. U Venuše pak rozpoznáte fázi kotoučku, který bude osvětlený pouze zčásti. Pozorování této ranní konjunkce se přitom může stát hezkou tečkou za sledováním meteorického roje Perseid, jehož aktivita vyvrcholí v průběhu předcházející noci.

Od druhé poloviny srpna pak můžete za rozbřesku těsně nad severovýchodem pátrat po Merkuru coby poslední z letních ranních planet: Bude rychle zjasňovat a ideální výhled se na něj naskytne během několika dní po 19. srpnu, kdy dospěje do největší západní elongace. Již 20. srpna pak do stejných míst oblohy doputuje i ubývající měsíční srpek, a vznikne tak velmi hezké zátiší s Jupiterem, Venuší a Měsícem výš na nebi, které doprovodí o něco méně nápadný Merkur těsně při horizontu.

Hvězdokupy v Herkulovi

Prázdninové hvězdné nebe samozřejmě nabídne také přehršel objektů vzdáleného vesmíru, z nichž mnohé tvoří vhodný cíl i pro menší dalekohledy. Tentokrát se však vydáme k těm, které spočívají poněkud ve stínu svých známějších protějšků. A začneme třeba v souhvězdí Herkula, jež máme v létě vysoko nad hlavou.

Na slavnou kulovou hvězdokupu M13 čili NGC 6205 natrefíte ve třetině cesty mezi stálicemi Éta a Zéta Herculis, přičemž ji lze za tmavých nocí zahlédnout i pouhýma očima. Herkules však ukrývá ještě jednu ukázkovou kulovou hvězdokupu: Na M92 neboli NGC 6341 vám s přehledem postačí běžný triedr, neboť její jasnost dosahuje 6,4 mag a úhlový průměr činí 8′. Abyste ji našli, využijte již zmíněnou Étu Herculis a od ní zamiřte 7,7° směrem k Iótě Herculis. Poté by se měla M92, coby drobný okrouhlý obláček s výrazným kompaktním jádrem, ocitnout v zorném poli vašeho dalekohledu. S objektivem o průměru alespoň 100 mm se můžete těšit na několik desítek stálic, na něž se hvězdokupa rozpadne především při okrajích. A patrné bude i rozsáhlé halo, které ji obklopuje.

Prstýnky i trojúhelníky

V Herkulovi ještě zůstaňte, ale od jeho nohou se vydejte k hlavě, mezi stálice Beta a Delta Herculis. Severně od jejich spojnice, asi 4° od Bety, narazíte s triedrem na drobnou a poněkud rozostřenou „hvězdičku“ s jasností 8,8 mag. Ve větších dalekohledech a při výraznějším zvětšení se pak zářící difuzní bod promění v malou plošku s neostrými okraji a s jemným modrozeleným nádechem. Jde totiž o planetární mlhovinu NGC 6210 s úhlovým průměrem pouhých 20″. V přístrojích s objektivem o průměru 20 cm a víc její střed poněkud potemní, takže začne připomínat „prstýnek“, tak typický pro zmíněnou kategorii objektů.

Další hezký cíl představuje kulová hvězdokupa M71 neboli NGC 6838, usazená mezi dvěma nejjasnějšími stálicemi souhvězdí Šípu – tedy v nebeských končinách, jež proslavila jasná planetární mlhovina M27 ze sousední Lištičky. Samotná M71 s jasností 8,1 mag a s průměrem okolo 5′ na první pohled nijak neohromí, její kouzlo však spočívá v něčem jiném. Na kulovou hvězdokupu má totiž značně atypický vzhled: Namísto okrouhlého tvaru je spíš trojúhelníková a obsahuje i menší počet stálic, které rozliší teprve velký dalekohled. Ve výsledku tudíž víc připomíná neuspořádanou „otevřenku“.

Otevřené a plné hvězd

Poslední kroky vás zavedou do souhvězdí Hadonoše, konkrétně do blízkosti otevřené hvězdokupy IC 4756 s jasností 4,6 mag. Na nebi se nachází asi 4,5° severozápadně od půvabné dvojhvězdy Théty 1 Serpentis, jejíž složky zhruba s 5 mag dělí na obloze 22″. IC 4756 tvoří ideální cíl pro triedry či jiné dalekohledy s velkým zorným polem, protože má úctyhodný úhlový průměr takřka 1°. Patří proto mezi hojně vyhledávané objekty letní oblohy, vám ovšem poslouží pouze jako rozcestník: Vydejte se od ní ještě o 3° dál na severozápad, přibližně směrem, v němž spočívá stálice 72 Ophiuchi.

Dostanete se tak k další atraktivní otevřené hvězdokupě, NGC 6633. Mohlo by se zdát, že s třetinovým úhlovým průměrem oproti IC 4756 bude i méně nápadná, opak je však pravdou – má podobnou jasnost jako její sousedka, a při menších rozměrech je tudíž na nebi mnohem lépe čitelná. Dalekohled navíc odhalí její podivně rozeklanou strukturu, které dominuje pás stálic 8. až 10. velikosti, protínající hvězdokupu od severovýchodu k jihozápadu.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Raka, 22. července v 15:30 SELČ vstupuje Slunce do znamení Lva; 22. srpna ve 22:34 SELČ pak vstupuje do znamení Panny.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – v červenci nepozorovatelný, viditelný ve druhé polovině srpna ráno nízko nad severovýchodem
• Venuše – v červenci i v srpnu viditelná ráno nad východem
• Mars –  v červenci viditelný večer nízko nad západem, v srpnu nepozorovatelný
• Jupiter – v červenci viditelný až na sklonku měsíce nízko nad severovýchodem, v srpnu ráno nad východem
• Saturn – v červenci viditelný ve druhé polovině noci, v srpnu již téměř celou noc kromě večera
• Uran – v červenci i v srpnu viditelný ráno nad východem
• Neptun – v červenci viditelný ve druhé polovině noci, v srpnu již téměř celou noc kromě večera

Zajímavé úkazy v červenci a v srpnu 2025

• 3. července – Měsíc poblíž Spicy z Panny na večerní obloze
• 3. července – Země nejdál od Slunce v roce 2025, ve vzdálenosti 152,1 milionu kilometrů
• 5. července – setkání Venuše a Uranu na ranním nebi nízko nad východem; Uran viditelný pouze v dalekohledu, asi 2,4° severně od Venuše
• 6. července – setkání Saturnu a Neptunu na ranní obloze nad jihovýchodem; Neptun viditelný pouze v dalekohledu, 0,97° severně od Saturnu
• 8. července – dorůstající Měsíc poblíž Antara ze Štíra na večerním nebi
• 14. července – setkání Venuše a Aldebaranu z Býka (3,2°) na ranní obloze nízko nad severovýchodem
• 15. července – seskupení Měsíce, Saturnu a Neptunu ve druhé polovině noci; tělesa budou vycházet v pozdních večerních hodinách a nejblíž se k sobě ocitnou 16. 8. před svítáním, kdy vzdálenost mezi Měsícem a Saturnem dosáhne asi 4°; Neptun viditelný pouze v dalekohledu, zhruba 1° severně od Saturnu
• 20. až 22. července – seskupení úzkého srpku ubývajícího Měsíce, Venuše, Aldebaranu i Plejád z Býka na ranním nebi nad východem; 21. 8. Měsíc asi 10,5° od Venuše, 22. 8. pak zhruba 8° od ní; níž nad obzorem viditelný i Jupiter
• 23. července – setkání extrémně úzkého měsíčního srpku a Jupitera (4,3°) na ranní obloze za svítání nízko nad severovýchodem
• 26. července – velmi úzký srpek dorůstajícího Měsíce poblíž Regula ze Lva na světlém soumrakovém nebi těsně nad západem
• 28. července – setkání dorůstajícího Měsíce a Marsu (2°) na večerní obloze nízko nad západem
• 30. a 31. července – Měsíc poblíž Spicy z Panny na večerním nebi
• 11. a 12. srpna – v noci vyvrcholí aktivita meteorického roje Perseid
• 11. a 12. srpna – seskupení Měsíce, Saturnu a Neptunu na noční obloze; tělesa budou vycházet v pozdních večerních hodinách; v okamžiku východu 11. 8. dosáhne vzdálenost Měsíce a Saturnu asi 9,5° a 12. 8. zhruba 5,6°; Neptun viditelný pouze v dalekohledu, 1,2° severně od Saturnu
• 12. srpna – setkání Venuše a Jupitera (0,87°) na ranním nebi nízko nad severovýchodem 
  17. srpna – Měsíc poblíž Aldebaranu a Plejád z Býka na ranní obloze
• 19. srpna – Merkur v největší západní elongaci, 19° od Slunce
• 20. a 21. srpna – velmi úzký srpek ubývajícího Měsíce projde okolo Venuše a Jupitera na ranním nebi; 20. 8. Měsíc přímo mezi planetami, tělesa se shromáždí na ploše o průměru asi 8°; níž nad obzorem za svítání pozorovatelný i Merkur
• 27. srpna – srpek dorůstajícího Měsíce poblíž Spicy z Panny na večerní soumrakové obloze těsně nad západem
• 31. srpna – Měsíc v první čtvrti poblíž Antara ze Štíra na nočním nebi

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.