Před 35 000 lety po moři: Starověcí lidé zvládli plavbu oceánem dřív, než jsme mysleli
Dávno před vynálezem kompasu zvládli lidé na Filipínách mořeplavbu a kulturní výměnu v rozsahu, který dnes překvapuje vědce.
Mnohaletý archeologický průzkum odborníků Univerzity Ateneo de Manila společně s mezinárodními experty odkryl napínavý příběh dávné migrace, technologických inovací a mořeplavectví, který se odehrál před více než 35 000 lety. Dějištěm tohoto příběhu byly Filipíny.
Ostrov Mindoro – stejně jako většina filipínských ostrovů kromě Palawanu – nebyl nikdy spojen s pevninskou jihovýchodní Asií ani ledovými mosty, ani pevninou. To znamená, že jeho první obyvatelé se sem museli dostat po moři. A právě tato geografická izolace mohla být podle vědců katalyzátorem technologického pokroku a adaptace na námořní prostředí.
Starověcí mořeplavci na izolovaném ostrově
Výzkumný tým v čele s Dr. Alfredem Pawlikem analyzoval bohatý soubor archeologických nálezů: lidské pozůstatky, zvířecí kosti, lastury a nástroje vyrobené z kamene, kosti i mořských mušlí. Tyto artefakty svědčí o tom, že už před více než 30 000 lety obyvatelé Mindora zvládli nejen přežití na ostrově, ale i aktivní lov v oceánu – včetně rybolovu dravých druhů jako jsou tuňákovití a žraloci.
Zvláštní pozornost si získal objev nástrojů vyrobených z mušlí. Takové nástroje – například dláta a sekery – pocházejí z období před 7 000 až 9 000 lety a vykazují silnou podobnost s nálezy z jiných částí ostrovní jihovýchodní Asie až po ostrov Manus v Papui Nové Guineji, více než 3 000 km daleko. Tyto paralely naznačují existenci rozsáhlé sítě námořních cest a kulturní výměny v dávných dobách.
Dalším významným objevem je hrob z ostrova Ilin, datovaný do období před 5 000 lety. Zesnulý byl pohřben ve fetální pozici a překryt vápencovými deskami. Tento způsob pohřbívání vědci identifikovali i v jiných částech jihovýchodní Asie. To podporuje myšlenku o sdílených sociálních a duchovních zvycích napříč rozsáhlým geografickým územím.
Mindoro jako křižovatka pradávných cest
Podle výzkumníků se na základě nálezů jeví Mindoro jako kulturně i technologicky vyspělá oblast, kde lidé už před tisíciletími cíleně využívali jak suchozemské, tak mořské zdroje. Výzkum tak naznačuje existenci pravěké mořské sítě, která spojovala filipínské ostrovy s jinými oblastmi tzv. Wallacey – rozsáhlého souostroví mezi pevninskou Asií a Austrálií.
Projekt, jehož závěry vědci zveřejnili v odborném časopisu Archaeological Research in Asia, tak významně přispívá k přepsání tradičního obrazu pravěkých migrací – Filipíny už nejsou jen „okrajovým územím“, ale naopak klíčovým uzlem dávných lidských cest a kulturního vývoje.
