Predator race: Extrémní závod, který vás dokonale prověří

Překážkové běhy v extrémních podmínkách si získávají stále víc příznivců nejen ve světě, ale i u nás. Jeden z nejúspěšnějších českých závodů, Predator race, charakterizují náročné překážky a trať, kterou může tvořit bláto, vodopád nebo třeba závěje

09.04.2019 - redakce Víkend



Závodů v extrémním překážkovém běhu se u nás konají téměř dvě desítky. Některé z nich, jako Beskydská sedmička, se odehrávají v náročném horském terénu. Jiné, třeba Army run, představují skutečné vojenské klání pod záštitou Ministerstva obrany. A například Gladiator race nabízí vskutku unikátní zážitek – jeho trasa totiž vede podél slavných dostihů Velké pardubické.

Populární extrém extrémů

Stále větší oblibě se těší i Predator race, jenž má už šestiletou tradici a podle mnohých se jedná o „extrém extrémů“. Za rok jeho organizátoři připraví kolem patnácti akcí, každá se běží jinde a má jinou úroveň. Poměřit síly na trati tak mohou nejen „namakaní“ borci, ale i široká veřejnost. 

„Nejjednodušší variantou je Predator run. Jedná se o sedm kilometrů běhu a minimálně sedm překážek,“ vysvětluje zakladatel závodu Michal Dlouhý. V dalších kategoriích se soutěží na pěti a deseti kilometrech s dvaceti, respektive pětadvaceti překážkami, a nechybí ani ultra náročný Predator masakr, kde se běžci musejí poprat s patnáctikilometrovou tratí a třicítkou překážek. Opravdovou specialitu pak tvoří pouze stometrová trať, která však doslova přetéká náročnými překážkami. 

Běh v závějích 

Před každým závodem si účastníci mohou prohlédnout trasu na mapě a také si ji projít, ale převýšení a místní podmínky zažijí až při běhu – a ten je vždy postavený tak, aby cítili nohy ještě několik dní. 

„Dnes to podle mě bude mimořádně náročné. Sněží a napadlo tolik sněhu, že je ho na trati po kolena. Půjde opravdu o běh spojený s chůzí, kdy se budeme celou dobu brodit závějemi,“ spekuloval před startem Michal Rajniak, účastník extrémního klání Winter Predator race. Uskutečnilo se na sklonku ledna v jáchymovském sportovním areálu Eduard, v nadmořské výšce 752 metrů.

Na trati vždy závodníky čeká hodně ručkování, nošení těžkých pytlů nebo běh vodou – to vše i v zimě. „Když nasněží, překážky jsou mokré a úchop nedrží, jak by měl. Je třeba taktizovat, jaké rukavice si vzít, co si obout a tak dále,“ vysvětlil Rajniak. 

Dědictví římských legionářů 

Překážkové závody představují velký fenomén dneška, i když je třeba dodat, že v historii rozhodně nejde o novinku. Překonávání překážek trénovali při výcviku už římští legionáři. Rozdíl tkví snad jen v tom, že tehdy se jednalo o přírodní bariéry, zatímco dnes jsou zejména umělé.

TIP: Start v -52 °C: Na Dálném východě se uskutečnil supermrazivý maraton

„Specializujeme se na technické překážky, kde opravdu rozhoduje obratnost a zručnost,“ objasňuje Michal Dlouhý. Postavit lednový Predator race podle něj trvalo asi čtrnáct dnů a pracovalo na něm deset lidí od rána do večera. Podmínky přitom byly skutečně náročné, jelikož se všechny překážky budovaly ručně. 

  • Zdroj textu

    100+1 zahraniční zajímavost, TV Nova

  • Zdroj fotografií

    Predator Race


Další články v sekci