Když se objeví oheň, většina zvířat prchá. Odvážní dravci v severoaustralských savanách ale v plamenech vidí příležitost

Lidé využívají oheň k cílenému ovlivňování krajiny na území dnešní Austrálie nejméně 11 000 let. Strážci z organizace Mimal Land Management Aboriginal Corporation v centrální Arnhemské zemi v této tradici pokračují dodnes. Na začátku období sucha vypalují menší plochy krajiny relativně mírným ohněm.

Právě při těchto řízených požárech zoolog Ivo Jacobs ze švédské Lundské univerzity a jeho tým ve spolupráci s místními strážci sledovali, jak na oheň reagují ptáci. Výsledky jejich pozorování, které zveřejnili v podobě nerecenzovaného textu na preprintovém serveru bioRxiv, potvrzují předešlá zjištění, podle nichž někteří australští dravci a někteří další ptáci mají (na rozdíl od naprosté většiny ostatních živočichů) lesní požáry v oblibě.

Dravci milující požáry

Jak badatelé uvádějí, zdá se, že požáry přitahují dravce a další ptáky tím, že zvyšují viditelnost a dostupnost kořisti. „Ohněmilní“ ptáci zřejmě zaznamenají požáry na velkou vzdálenost, pravděpodobně podle vizuálních signálů, jako jsou zdaleka viditelné sloupce kouře. Jak přesně to dělají, ale zatím není jasné. 

Pozorování ukázala, že nejvýrazněji oheň přitahoval luňáky hnědé (Milvus migrans) a převážně hmyzožravé pěvce lasolety bělobřiché (Artamus leucorynchus). Během požárů se luňáci v daném místě vyskytovali 23krát častěji než po požáru a lasolety zhruba 20krát častěji.

Ptáci navíc během řízených požárů lovili kořist v průměru desetkrát častěji než bez ohně. Většinu ulovené kořisti tvořil hmyz, zejména kobylky. Někteří luňáci ulovili také ropuchy a hada, zatímco kořistí poštolky australské (Falco cenchroides) se stala ještěrka. Ptáci podle pozorování nejčastěji lovili nad nespáleným terénem před postupující frontou požáru. Právě tam se totiž zřejmě shromažďuje kořist vyplašená ohněm.

Nová pozorování zapadají do širšího obrazu pozoruhodného vztahu některých australských ptačích predátorů k ohni. Už dřívější výzkumy popisovaly případy takzvaných „firehawks“, tedy dravců, kteří údajně přenášejí hořící větvičky z jednoho místa na jiné, a mohou tak šířit požár. Mezi tyto ptáky patří právě luňáci hnědí.

Vědci dříve zaznamenali jejich chování, při němž přenášejí hořící materiál v zobáku nebo pařátech a odnášejí jej do míst, kde může vzniknout další ohnisko. Jacobsův tým při nejnovějším výzkumu sice žádné přenášení hořících větviček nepozoroval, zprávy o takovém chování ale nezpochybňuje.