Příroda

Skalňák andský je národním ptákem Peru. Tok je pro samce tohoto druhu tak náročný, že se nijak nepodílí na výchově potomstva. Všechnu energii totiž spotřebují na získání partnerky. (foto: Wikimedia Commons, Ricardo Sánchez, CC BY 2.0)

Milovníci rozpálených skal

Kozorožec núbijský (Capra nubiana) je jediným druhem kozorožce, jenž je adaptován pro život v horkých a suchých oblastech. Žije v horských regionech severovýchodní Afriky a na Středním východě v nadmořských výškách do 3 000 metrů, kde si vybírá ty nejodlehlejší, nejvyšší a nejstrmější skalní stěny. V rámci tohoto druhu je velmi výrazný pohlavní dimorfismus – samci váží kolem 60 kilogramů a dorůstají délky kolem 125 cm, zatímco samice jsou maximálně kolem 30 kg těžké a ne delší než 105 cm. Vroubené rohy samců mohou být až 120 cm dlouhé a docházejí uplatnění při bojích o dominanci. Jejich srážky ale jen zřídka končí zraněním. (foto: Shutterstock)

Dospělý strdimil karmínovoprsý (Aethopyga siparaja) dorůstá velikosti kolem 10 cm. (foto: Shutterstock)

Polovina mravenců druhu Temnothorax rugatulus se pracovního ruchu vůbec neúčastní. Zdánlivě líní příživníci ale mají pro kolonii velký význam. (foto: AntWiki, Museum of Comparative Zoology, Gary D. Alpert, CC BY-SA 4.0)

Meandry řeky Uvac připomínají bludiště a v některých místech se zatáčejí až o 270 stupňů.

Růžoví elegáni se často hašteří. Vzrušením se jim načepýří peří a obzvlášť v zapadajícím slunci, kdy jeho barvy zázračně ožívají, bývají nádherní. (foto: David Říha)

Čmelák zemní (Bombus terrestris) není jen sympatickým opylovačem, ale někdy jen bezohledným lupičem, který prokouše stěnu květu a vykrade nektar.

Ohnivý mravenec (Solenopsis invicta) má původ v tropické a subtropické Jižní Americe. Je ale také nesmírně úspěšným invazivním mravencem ve velké části jižních Spojených států. (foto: Shutterstock)

Na obzoru se ukazují zlověstné bouřkové mraky

Samci i samice jsou až 60 cm velcí, ale samci jsou obvykle o cca 10 % těžší. V zajetí se dožívají i více než 40, ve volné přírodě kolem 30 let. (foto: Shutterstock)

Ďábelský primát z Madagaskaru

Mezi tvory, kteří v minulosti patřili (a dodnes patří) mezi zcela neprávem odsuzované živočichy, bezesporu patří madagaskarská poloopice ksukol ocasatý (Daubentonia madagascariensis). Tento samotářský noční primát je domorodci nazýván aye aye a jeho vzhled jej předurčuje k tomu, aby vyvolával silné reakce.

Srst ksukola má podobu tuhého „drátovitého“ pokryvu černé barvy, oči zvířete v kontrastu ke zbarvení těla oranžově září a prostřední prst je extrémně tenký a dlouhý (jde o adaptaci k získávání potravy z dutin stromů). Vzhled v kombinaci s noční aktivitou a plachostí vedly k přesvědčení mnoha domorodých obyvatel Madagaskaru, že se jedná o zosobnění zkázy a zla. Existuje dokonce mýtus, že na koho ksukol ukáže svým dlouhým prstem, ten brzy zemře. Tato pověra bohužel v minulosti vedla k vybíjení těchto krásných poloopic na mnoha místech ostrova.

Ksukol ocasatý je největší noční primát na světě. Kuriózní je, že v roce 1933 byl již považován za zcela vyhynulého, to se ale naštěstí nepotvrdilo. Díky jeho plachosti a nočnímu způsobu života byl znovu objeven teprve roku 1957. Dnes je v zoologických zahradách chováno asi 50 jedinců.

Mlok barmský obvykle dorůstá délky nepřesahující 20 cm. Ocas, který zde není dobře viditelný, je plochý, aby mlokovi usnadnil plavání.

Když zařve šelma…

lev pustinný - 114 dB

Lvi představují jediné skutečně společensky žijící velké kočky, jež se sdružují do početných smeček. Aby mohli samci lépe kontrolovat svá teritoria a dorozumívat se s ostatními členy, vybavila je evoluce schopností vydávat zvuky o intenzitě až 114 dB, slyšitelné na víc než 8 km. Ostatně lovecký revír mohutných šelem může mít rozlohu přes 260 km². Kromě vymezování hranic vlastního vlivu či komunikace s jinými samci a samicemi slouží lvům jejich hlasitý řev i k zastrašování soků. (foto: Shutterstock)

Ohrožená „alpská modř“

Tesařík alpský (Rosalia alpina) žije ve většině evropských zemí, ale v některých zemích se řadí mezi kriticky ohrožené druhy. Je chráněn ve všech středoevropských zemích. Tesařík alpský dorůstá délky 15–38 mm, vyskytuje se ve vyšších nadmořských polohách.

Samostatné skupinky i jednotliví ptáci se nad hladinou kanálu postupně spojí do jednoho maxihejna. Kontrast rudé barvy ibisů s večerními mangrovy vynikne zvlášť po západu slunce.