Netypičtí vzduchoplavci: Létat dokážou ryby, kalmaři a dokonce i hadi

29.08.2020 - Jaroslav Petr

Aktivní letce musíme hledat především mezi hmyzem, ptáky a letouny. V přírodě se však potkáme s létajícími živočichy, kteří mezi „rozené“ letce nepatří a přesto podávají při pohybu vzduchem úctyhodné výkony


Reklama

V tropických lesích jihovýchodní Asie může návštěvník spatřit „létající hady“. Zástupci nejméně pěti tamějších hadích druhů šplhají do korun stromů a potom se skokem vrhají do vzduchu. Tělo se jim silně zploští tím, že doširoka roztáhnou žebra a had pak lépe klouže vzduchem. Často urazí větší vzdálenost do dálky, než o kolik se propadnou k zemi. Jejich trajektorie může se zemským povrchem svírat i úctyhodně ostrý úhel 15°. Létající hadi ale nikdy nevyvinou takový vztlak, aby překonali sílu zemské tíže. 

Had se během letu vlní, jako kdyby se plazil po zemi. Pomáhá si tak s udržením rovnováhy. K mistrovským kouskům hadí „navigace“ patří obraty. Za letu dokážou vykroužit až pravoúhlou zatáčku. Ani přistání jim nedělá potíže a většinou dosednou na zem bez nejmenší újmy na zdraví.

Létající kalmaři 

Vědcům dlouho motali hlavy kalmaři peruánští (Dosidicus gigas). Překonávali poměrně velké vzdálenosti za tak krátkou dobu, že to odporovalo zdravému rozumu. Vědci věděli, že kalmar tak rychle plavat nedokáže, i když využívá k pohybu tryskový pohon (nasaje vodu do tělní dutiny a prudkým stahem svalů ji pak vypudí). Tajemství kalmařího cestování prozradil vědcům trpasličí kalmar druhu Sthenoteuthis pteropus

V roce 2009 fotil kalmary Sthenoteuthis pteropus u brazilského pobřeží amatérský fotograf Bob Hulse. Jeho fotoaparát pořizoval v rychlém sledu jeden snímek za druhým. Hulse přitom mířil objektivem na maličké kalmary vyskakující z vody. Vědci byli přesvědčeni, že hlavním motivem pro akrobatické skoky nad hladinou je strach hlavonožců z dravců. Když však provedli analýzu snímků, zjistili zrychlení těla kalmarů a rychlost jejich letu. A nestačili se divit. Kalmaři létají nad vodou pětkrát rychleji, než plují pod hladinou. 

Pro výskok z vody používají tito hlavonožci stejný tryskový pohon jako pro plavání. Vyskakují nad hladinu, aby ušetřili energii a zrychlili cestování. Kalmaři podnikají plavbu dlouhou až tisíc kilometrů na místa, kde se pak rozmnožují. Cesta je náročná. Samice během této pouti dokonce požírají některé samce, aby se udržely při síle. Další způsob, jak ušetřit energii nutnou pro zplození potomstva, představují lety nad vodní hladinu. 

Létající ryby

Několik desítek druhů ryb žijících v teplých tropických mořích dokáže vyskočit z vody a poměrně dlouho letí vzduchem na silně protažených prsních ploutvích, které jim slouží jako křídla. Ryby takto překonají vzduchem vzdálenost až 400 metrů. Létají rychlostí kolem 70 km/hodinu a vystoupají až do výšky šest metrů. Jejich let trvá i 45 vteřin a ryba je s to za letu i do určité míry manévrovat. Obvykle ale nejsou rybí lety delší než 50 metrů. 

Ryby se snaží letem nad hladinou uniknout pronásledování predátorů. Potřebnou rychlost pro výskok z vody získají rychlými pohyby ocasu. Kmitají ocasem s frekvencí až 70krát za sekundu. Někdy před dopadem do vody stáhnou ocas k hladině a rychlými pohyby ocasu naberou rychlost k novému letu. Přitom jsou s to změnit směr. Při letu nespoléhají jen na sílu svých křídlovitých ploutví, ale využívají i tahu vzduchu za valící se mořskou vlnou. 

TIP: Netypičtí vzduchoplavci: Úspěšní letci s průsvitnými křídly

První ryby s dlouhými prsními ploutvemi se objevily už v druhohorách před 240 miliony roků. Dnešní létající ryby jsou ale potomky mnohem mladší evoluční větve, jejíž počátky sahají asi 66 milionů let do minulosti.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Seismickou aktivitu zřejmě mnohé z věštíren a chrámů využívaly pro své vlastní posvátné rituály.

Historie

Při pohledu na fenka vás okamžitě zaujmou obrovité uši, které jsou dlouhé až 10 centimetrů. Ty samozřejmě přispívají k výbornému sluchu, ale rovněž regulují tělesnou teplotu v horkém pouštním prostředí.

Příroda

Ve výřezu prototyp biohybridní ledviny. 

Věda
Vesmír
Zajímavosti

Z rádia do televize

Guiding Light (U nás ve Springfieldu) 

premiéra: 1937 | epizody: 15 762 televize, 2 500 rozhlas

Seriál „U nás ve Springfieldu“ začínal už v roce 1937 coby rozhlasový pořad a v éteru setrval až do roku 1956. Tou dobou však již paralelně k mluvenému slovu uváděla televize hrané epizody. Děj se zpočátku točil okolo reverenda Johna Ruthledge a jeho blízkých, nicméně postupem času se soustředil na řadu springfieldských rodin a jejich vztahy vykresloval velmi melodramaticky. Šestého září 2006 se vysílala epizoda s pořadovým číslem 15 000, nicméně seriál se tehdy už potýkal s klesající sledovaností a o tři roky později kvůli nezájmu publika skončil. (foto: CBS)

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907