Příroda

Hořící jáma kráteru Darvaza je velká přibližně jako fotbalový stadion a bez ustání hoří už půl století. (foto: Shutterstock)

Orangutan nad břehem řeky Berkail hned druhý večer. V protisvětle v přítmí pralesa se může opravdu jevit jako bájné zvíře

Fjord Milford Sound označil za osmý div světa už spisovatel Rudyard Kipling. (foto: Shutterstock)

Potravu létavky černoblanné tvoří hmyz a další drobní bezobratlí živočichové. (foto: Shutterstock)

Na Vrchbělé najdete pestře kvetoucí louky, nad nimiž se v opojné vůni mateřídoušky vznáší jedna z nejbohatších populací českých motýlů. (foto: Denisa Mikešová)

Přesličky jsou vytrvalé byliny s plazivými oddenky, které můžou výjimečně na bázi dřevnatět. Podzemní oddenky jsou článkované, postranní někdy tloustnou a vytvářejí hlízky s bohatstvím zásobních látek. Mykorhizní (funkčně spojené s houbami) kořeny vyrůstají z uzlin. Lodyhy mají poměrně složitou stavbu se systémem vzdušných a vodovodných dutin. U některých druhů se lodyhy i několikanásobně větví, mohou být stálezelené či opadavé. Zároveň přebírají asimilační funkci za zakrnělé šupinovité listy, které rostou v přeslenech v uzlinách, srůstají a vytvářejí pochvu. 

Některé druhy přesliček mají dvojí lodyhy: Jednak jarní nezelené, které mají na koncích výtrusné klasy a potom letní, jež jsou zelené, ale neplodné. Jiné druhy mají jediný typ lodyhy – zelený s výtrusnými klasy. Výtrusy přesliček mají na povrchu čtyři dlouhá úzce páskovitá ramena, tzv. mrštníky, která se ve vlhku svinují a za sucha roztahují. Udržují tak vždy několik výtrusů u sebe. Ačkoli jsou výtrusy tvarově shodné, fyziologicky se rozlišují na samčí a samičí.

Přesličky dokážou hromadit oxid křemičitý, který zpevňuje stonky. Proto se stonky dříve využívaly k leštění dřeva nebo k drhnutí nádobí. Zároveň tyto rostliny obsahují flavonoidy a jiné polyfenoly, dále pak saponiny. Zajímavý je obsah thiaminasy, enzymu, jenž rozkládá vitamín B1. U některých druhů byly prokázány piperidinové alkaloidy, zejména nikotin. Proto jsou tyto druhy považovány za jedovaté. Výluh ze stonků přesličky největší (Equisetum telmateia) se používá jako alternativní fungicid, který účinkuje například na černou skvrnitost listů růží. (foto: Shutterstock)

Takzvané afrikanizované včely jsou extrémním příkladem „zlých“ včel. Portorická zkušenost ovšem ukázala, že i ony mohou být „zkroceny“. (foto: Shutterstock)

Gepardi i psi hyenovití jsou na pokraji vyhynutí. O tristní stav jejich populací se postaral především člověk; na psech se ještě podepsala epidemie psinky. (foto: Shutterstock)

Holub pruhoocasý (Patagioenas fasciata) se kromě několika mála detailů liší od holuba stěhovavého tím, že nežije „v davech“. (foto: Shutterstock)

Rosnatka okrouhlolistá má v české botanice několik názvů – mucholapka, rosička, rosník a díky paprskovitému tvaru listů se jí přezdívá také sluneční bylina. (foto: Shutterstock)

Stigma nejšpinavější pláže světa je sice přisouzeno pláži Kamilo na ostrově Havaj, ale na nespočtu jiných míst mořského pobřeží je možné vidět podobný obrázek. Takto například vypadá pobřeží u filipínské Manily.

Údery jsou vzhledem k délce krku a hmotnosti žiraf nesmírně silné a například po ráně do hlavy může dojít k omráčení nebo smrti. (foto: Shutterstock)

Synonymum zápachu

Mezi menšími savci lze najít množství strategií, které jim slouží k ochraně zdraví a života. Pokud nejsou dost silní, nemají pevnou tuhou kůži, ostré bodliny nebo nejsou schopni rychlého běhu či využití úkrytu, zbývá jim už málo možností, jak se efektivně ubránit. Účinný defenzivní mechanismus se vyvinul u skunků pruhovaných (Mephitis mephitis), kteří jsou vybavení nesmírně páchnoucí tekutinou umístěnou ve žlázách pod ocasem a v případě ohrožení ji dokážou rozprášit do vzdálenosti kolem tří metrů. Skunkové s tekutinou neplýtvají a používají ji pouze v případě nejnutnější potřeby.

Skunkové svůj účinný „sprej“ nechávají až jako poslední možnost. Na potenciálního nepřítele či predátora nejdříve vrčí, napřimují srst nebo se staví do obranné pozice a třesou ocasem. Teprve, když nic z toho nepomáhá, vystříknou na něj svoji páchnoucí tekutinu. Ta není zdraví nebezpečná, ale její pach je natolik intenzivní, že postižený tvor na skunka hodně dlouho nezapomene. (foto: Shutterstock)

Druh Paphiopedilum Gratrixianum se dnes již běžně komerčně pěstuje a přestává být ve sbírkách raritou. (foto: Romana Rybková)

Magické lesy na turistickém chodníku Arakawa, jenž vede ke stromu Jómon sugi.