Proč jsou krátery na Měsíci kruhové?

Reklama

Při pohledu na mapu Měsíce dospějeme k názoru, že všechny tamní krátery – tedy jizvy po kolizích s kosmickými tělesy – jsou přísně kruhové. K podobnému závěru bychom došli, kdybychom si zběžně prohlédli mapu Merkuru, Marsu nebo také impaktní struktury na Zemi: například známý Barringerův kráter v Arizoně.

TIP: Který měsíční kráter je největší?

Prostudujeme-li však opravdu všechny útvary tohoto typu na našem přirozeném satelitu, zjistíme, že ve skutečnosti je řada z nich nepravidelná, protáhlá jedním směrem. Důvod tkví především v tom, že tvar kráteru z valné většiny neurčuje velikost a směr příletu tělesa: Energie při impaktu jsou totiž obrovské a dopad odpovídá spíš výbuchu než zanoření impaktoru do povrchových vrstev. Ze zkušenosti na Zemi víme, že hranaté výbušné nálože také nevytvářejí hranaté krátery.

Při téměř tečném dopadu pak mohou být krátery protažené, často kapkovité, s druhotnými krátery ve směru dopadu, které zformovaly vyvržené trosky. Takové impakty jsou ovšem relativně vzácné, proto jich na Měsíci mnoho nenajdeme.

Zdroj textu:
Tajemství vesmíru
Zdroj fotografií: NASA

Témata

Měsíc kráter

Další články v sekci

Reklama

Aktuální články

Avalon
Kde: Britské ostrovy
První zmínka: 12. století
Bájný ostrov, na němž měl král Artuš najít svůj poslední odpočinek, získal své jméno po jablku. Poprvé se o něm zmiňuje anglický kněz Geoffrey of Monmouth ve svých latinských Dějinách britských králů, které dopsal někdy kolem roku 1136.
Koncem 12. století oznámili mniši ze starobylého kláštera v Glastonbury, že objevili ostatky krále Artuše i královny. To by znamenalo, že se bájný Avalon nacházel právě zde. Toto zjištění vůbec není přitažené za vlasy − Glastonbury se skutečně nacházelo na ostrově uprostřed bažin a ve staré velštině se mu skutečně říkalo Ynys Afallach, tedy Ostrov jablek.
Zbožní obyvatelé prý tehdy v hloubce 5 m našli rakev s latinským nápisem: „Zde leží slavný král Artuš na ostrově Avalon.“ Uvnitř měly ležet kostry muže a ženy.
Ostatky byly později s velkou slávou a za přítomnosti krále Edwarda I. znovu pohřbeny a až do dob reformace jim byla projevována mimořádná úcta.
Vše do sebe krásně zapadá, dnešní historici jsou ale skeptičtí. Tehdejší mniši podle nich mohli fascinující nález zinscenovat, aby ekonomicky pomohli svému klášteru, který krátce předtím vyhořel.