Proti otci: Neúspěšná vzpoura Přemysla Otakara
Český princ měl nelehké dětství. Byl druhorozeným synem krále Václava I., který ho neměl příliš v lásce
Na vladařskou dráhu připravoval král prvorozeného Vladislava a Přemysl se měl stát „pouze“ moravským makrabětem. Vladislav měl zásluhou sňatkové politiky svého otce získat i rakouské země. Oženil se s Gertrudou Babenberskou – dcerou rakouského vévody Fridricha Bojovného, jenž neměl mužského dědice. Václavovy plány se ovšem zcela zhroutily, když Vladislav roku 1247 nečekaně zemřel.
Odbojný syn
Zdrcený král se stáhl do ústraní a mladý kralevic se stal hříčkou v rukách nespokojených českých šlechticů, kteří jeho jménem vyvolali proti Václavovi vzpouru. Králi se však podařilo odboj potlačit. Jistě by rád svého neposlušného syna důrazně potrestal, ale zvítězil v něm smysl pro zodpovědnost, protože pochopil, že země potřebuje dědice. Nechal tedy Přemyslovi titul mladšího krále, což znamenalo, že se stal fakticky jeho spoluvládcem.
Nakonec byl určen i k převzetí rakouských zemí, kvůli nimž se oženil s Markétou Babenberskou (Gertrudinou tetou), která byla o 30 let starší než on. Když Václav I. roku 1253 zemřel, mohl se Přemysl honosit hrdým titulem „Otakar, z boží milosti král český, vévoda rakouský a štýrský a markrabě moravský.“
