Red Bay: Kanadská osada sloužila jako největší evropská základna pro lov velryb

19.12.2021 - Barbora Jelínková

Dnes žije v Red Bay na kanadském poloostrově Labrador jen 169 obyvatel, ale v minulosti šlo o významné centrum španělských velrybářů. Osadu v nevelkém zálivu, chráněném červenými útesy, založili v polovině 16. století a ročně posílali domů patnáct ulovených kytovců

<p>Dnes žije v Red Bay jen 169 lidí, ale v 16. století šlo o hlavní centrum evropských velrybářů.</p>

Dnes žije v Red Bay jen 169 lidí, ale v 16. století šlo o hlavní centrum evropských velrybářů.


Reklama

Baskové patří mezi nejméně početná evropská etnika, ale před 500 lety sahal jejich vliv až k hranicím známého světa, daleko za druhý břeh Atlantiku. Do dnešní Kanady zamířili jen krátce poté, co se zbytek Evropy teprve dozvěděl o její existenci. Psal se rok 1530, když na Labradorském poloostrově založili osadu Grande Baya neboli „velká zátoka“. Brzy jí však neřekli jinak než „velrybí“: Ukázalo se totiž, že se okolní vody obřími kytovci přímo hemží. Velrybí tuk platil tenkrát na starém kontinentu za cenné zboží a používal se zejména jako svítidlo do lamp.

Zbytky drsného řemesla

Do zátoky s červeně zbarvenými skalisky – odtud současné pojmenování Red Bay – pak každé léto mířily desítky námořníků zejména z Baskicka a Francie: Během sezony dokázali ulovit průměrně patnáct velryb a zpracované suroviny posílali domů. 

Z místa se stala první a zároveň historicky nejvýznamnější stanice evropské velrybářské tradice a pozůstatky někdejší intenzivní činnosti jsou tam k vidění dodnes. Pod hladinou nedaleko přístavního mola leží zbytky lodí i gigantické velrybí kosti. Na břehu se dochovaly například sudy sloužící jako zásobárna loje či nádoby, v nichž se tuk zpracovával. A na místním hřbitově spočívají ostatky 140 velrybářů, kteří při náročné profesi přišli o život, nejčastěji v bouři.

TIP: Vybíječi velryb: Staří Římané lovili velryby ve velkém již před 2 500 lety

Jenže stejně rychle, jako překotný ruch v odlehlé kanadské zátoce vypukl, také opět skončil – zhruba po sedmi dekádách totiž v okolních mořích nezbyla jediná velryba. Stopy po někdejším lovu nicméně doslova srostly s krajinou a v roce 1979 vynesly vesnici zařazení mezi kanadské národní památky. Důkladný archeologický průzkum v dalších dvaceti letech odhalil množství dosud skrytých upomínek na někdejší prosperující baskickou baštu.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda
Vesmír

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

O psy po zesnulé královně Alžbětě II. se podle britských médií bude starat její syn Andrew. (foto: Profimedia)

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907