Římský císař Caligula: Šílený zvrhlík s vavřínovým věncem
Jméno třetího římského císaře Caliguly se stalo symbolem zvrácenosti, krutosti a svévole. Mladý panovník měl krutě mučit a vraždit své odpůrce, oddávat se orgiím a incestu a prohlašovat se za boha. Bylo to ale skutečně tak?
Římský dav jásal. Neoblíbený a neschopný císař Tiberius byl mrtev a do města triumfálně vjížděl jeho adoptivní syn a nástupce – sotva pětadvacetiletý mladík známý jako Caligula. Zdálo se, že začíná nová éra. Mladý muž zahájil svou vládou veřejným spálením tajných seznamů údajných zrádců, které si vedl jeho předchůdce, nechal uspořádat opulentní hry a rozdal velké finanční dary vojákům a věrným úředníkům.
„Zlatý věk“, jak nazval začátek Caligulovy vlády historik Filón, však dlouho nevydržel. Brzy se z oblíbeného císaře stal v očích Římanů nenáviděný tyran, jehož vládu i život už po čtyřech letech násilně ukončili členové jeho vlastní pretoriánské gardy. Byla ale mladý muž skutečně tou stvůrou, která vešla do učebnic dějepisu? A co o něm vlastně doopravdy víme?
Vojenská botička
Roku 12 našeho letopočtu se instituce císařství nacházela dosud v plenkách. Octavianus Augustus (vládl 27 př. n. l. až 14 n. l.), který se chopil moci po smrti Julia Caesara, zdaleka nebyl všemocným vládcem a o pravomoci se musel dělit se senátem. Tehdy přišel na svět syn úspěšného a oblíbené vojevůdce Germanika, který dostal jméno Gaius Caesar Augustus Germanicus.
S ohledem na otcovo povolání trávil malý chlapec mnoho času mezi legionáři v provinciích a brzy se stal jakýmsi jejich maskotem. Matka mu nechala vyrobit miniaturní uniformu, jejíž součástí byla i výzbroj a malé vojenské botičky – v nich měla také původ přezdívka, pod níž vešel do dějin: Caligula (zdrobnělina pro označení vojenské boty: caliga).
Když měl hoch sedm roků, jeho otec během pobytu u vojska v Sýrii za nevyjasněných okolností zemřel (spekuluje se, že byl otráven). V Římě se v té době stal novým císařem jeho strýc Tiberius, který navíc v minulosti jeho otce adoptoval, a malý Caligula tak zamířil ke dvoru. S postupujícím věkem se ale zhoršoval psychický stav jinak zcela průměrného vládce a on začal své okolí podezírat ze spiknutí. V roce 29 n. l. byla chlapcova matka Agrippina nařčena ze zrady a vykázána do vyhnanství a jeho bratr Drúsus byl uvězněn. Samotného Caligulu držel císař spolu s třemi jeho sestrami jako rukojmí pod vojenským dohledem. Brzy se ale měla situace obrátit k lepšímu.
Naděje Říma
Roku 31 pozval Tiberius tehdy devatenáctiletého mladého muže k sobě do paláce na ostrov Capri, kde dlouhodobě pobýval. Caligula údajně proslul schopností se přetvařovat a brzy se mu podařilo získat si císařovu přízeň. Navíc na svou stranu získal i prefekta elitní pretoriánské gardy Sutoria Macra, který jej chránil a pomáhal mu budovat si postavení u dvora. Nakonec Tiberius mladíka roku 35 jmenoval svým nástupcem spolu se svým vlastním vnukem Tiberiem Gemellem.
To už se ale vláda starého císaře chýlila ke konci. Roku 37 zemřel a spekulovalo se o tom, že mu do hrobu pomohl právě Caligula s jeho ochráncem, pretoriánem Macrem. Protože Gemellus dosud nedosáhl plnoletosti, ujal se vlády do té doby v Římě téměř neznámý pětadvacetiletý mladý muž. Jakožto se synem milovaného Germanica si s ním ale občané, vojáci i senátoři spojovali nemalé naděje. A zprvu se zdálo, že jim Caligula dostojí – pokorně předstoupil před senát a nechal si udělit patřičné pravomoci. Svému předchůdci uspořádal velkolepý pohřeb, který měl demonstrovat úctu a lásku, již k němu choval. Adoptoval také jeho vnuka Gemella. Pořádal hry, štědře rozdával finanční odměny a oznámil nákladné stavební projekty v Římě i mimo něj. Velkoryse ukončil stíhání všech domnělých spiklenců zahájené za Tiberia a jeho vyhoštěné odpůrce pozval zpět do Říma. Všestranně se zdálo, že se do věčného města vrací prosperita a vláda práva.
Začátek tyranie
Již po několika měsících však vládu nového císaře narušila neznámá nemoc. Caligulův zdravotní stav se vážně zhoršil a mladý muž se potácel na pokraji smrti. Občané města se scházeli na náměstích a v chrámech a prosili za uzdravení svého vládce, někteří dokonce nabízeli své životy výměnou za ten jeho. Byli vyslyšeni.
Když se ale Caligula na konci října 37 vrátil do politického života, nebyl to ten stejný člověk jako předtím. O důvodech jeho proměny se diskutuje – snad uvěřil, že nešlo o nemoc ale o pokus spiklenců jej otrávit, možná se mu zdálo, že se někteří aristokraté příliš rychle smířili s jeho možnou smrtí. Hněv dopadl nejprve na jeho adoptivního syna a dědice Gemella, který jej během nemoci zastupoval na společenských akcích. Caligula ho obvinil z pokusu o své odstranění a nařídil mu spáchat sebevraždu. Vojáci přinesli meč, a když se sotva osmnáctiletý mladík zdráhal se zabít, pomohli mu císařův rozkaz vykonat.
Poté se obrátil proti někdejšímu spojenci a příteli, pretoriánskému prefektu Macrovi, který byl zatčen a rovněž přinucen spáchat sebevraždu. Mladý císař také začal vyhrocovat vztahy se senátem – brzy se ukázalo, že Tiberiovy spisy sice veřejně spálil, ale předtím je důkladně prostudoval. Vypukla nová série procesů, při nichž byli ctihodní senátoři a římští aristokraté zbavováni poct a úřadů, vězněni nebo popravováni. Některá obvinění byla přitom zcela absurdní – jednoho konzula například císař obvinil z toho, že mu neuspořádal dostatečně okázalou veřejnou oslavu narozenin. Nešťastník byl poté přinucen spáchat sebevraždu. Historik Suetonius dokonce tvrdil, že Caligula nechal provinilé senátory nahnat do arény a bojovat na život a na smrt v gladiátorských kláních.
Zdanil i prostituci
Naděje na moudrou vládu se rozplynuly také v dalších ohledech. Nový císař se ukázal jako neuvěřitelně požitkářský a rozhazovačný. Za svůj krátký život stihl čtyři manželství a vydržoval si rozsáhlý harém milenek a milenců. Šířily se také zvěsti o incestním vztahu s jeho vlastními sestrami. Caligula navíc toužil po tom, být uctíván jako bůh – převlékal se za Merkura, Apollóna či Jupitera a v těchto kostýmech sváděl objekty své touhy.
Podivné sexuální preference by ale svému císaři Římané zřejmě odpustili. Horší to bylo s nákladným životním stylem vyžadující neustálé hledání nových zdrojů. Caligula pořádal nákladné, opulentní hry, při nichž otevřeně a nahlas fandil svým favoritům. Nechal si budoval luxusní paláce včetně slavných nemijských lodí v nichž se odehrávaly dekadentní večírky a orgie. Stavěl také divadla, amfiteátry, závodiště a další velkorysé budovy sloužící především k pobavení lidu a jeho samotného. Žádný div, že již po prvním roce jeho vlády zela státní pokladna prázdnotou a země se zmítala ve finanční krizi.
Aby získal prostředky na velkolepé projekty, zabavoval císař majetky odsouzeným spiklencům a vymýšlel nové a nové daně – nechal zdanit i prostituci, svatby nebo soudní řízení. Pořádal všemožné dražby, na nichž rozprodával majetek svých sester nebo třeba dražil životy gladiátorů v aréně. Na úředníky uvalil vysoké pokuty za případy nekompetence a vojáci museli státu odevzdávat válečnou kořist. Podobná opatření pochopitelně císaři velkou oblibu nezískala.
Neslavný konec
Caligulovo řádění postupně nabíralo stále šílenějších rozměrů. Údajně si nechal zhotovit tři kilometry dlouhý most z lodí svázaných k sobě, po kterém přejížděl sem a tam v pancíři Alexandra Velikého. Svého oblíbeného koně plánoval jmenovat senátorem. Jak narůstal odpor vůči jeho vládě, stával se také stále více paranoidním a procesy nabíraly na obrátkách. Nechával mučit a vraždit senátory i význačné římské osobnosti, některé z nich cíleně ponižoval, nutil je běhat za svým vozem nebo dlouhé hodiny klečet na podlaze. Prý také avizoval, že přesune centrum říše z Říma do Egypta, který byl bližší jeho orientálnímu stylu vládnutí.
Nakonec pohár trpělivosti přetekl. V lednu roku 41, během her, ani ne třicetiletého císaře přepadli a ubodali důstojníci jeho pretoriánské gardy. Spolu s ním zavraždili i členy jeho rodiny, několik jeho věrných a také řadu nevinných lidí. Poté pretoriáni prohlásili císařem jeho strýce Claudia (viz Republika, nebo císařství?).
Tyran, nebo oběť?
Caligulova vláda po necelých čtyřech letech skončila a v průběhu staletí se jeho jméno stalo symbolem zvrácenosti a zvůle. V posledních desetiletích se však objevila celá řada hlasů zpochybňujících tento zažitý pohled. První věc, kterou je třeba si uvědomit, je, že o císařově životě informuje jen nemnoho historických pramenů – většina těch soudobých se přitom ztratila. Ty dochované potom vznikly pod vlivem Caligulova nástupce Claudia, který měl zájem na tom, aby byla ospravedlněna vražda jeho předchůdce.
Zmínky o císaři, které zachoval filozof Seneca a židovský historik Filón Alexandrijský, tak rozhodně nebyly nezaujaté. Druhý zmíněný navíc Caligulu nenáviděl kvůli jeho špatným vztahům s jeho souvěrci. Ostatní historická díla vznikla až se značným časovým odstupem. Nejkomplexnější zprávu o Caligulově vládě přinesl historik Suetonius ve svých Životopisech dvanácti císařů, které ale vyšly až na počátku 2. století.
Řada moderních historiků se tak domnívá, že příběhy o císařově krutosti a zvrhlosti mohou být značně nafouknuté. Je nepochybné to, že Caligula byl výstřední a egoistický, po jeho smrti však římský lid truchlil a požadoval přísné potrestání jeho vrahů (hlavní atentátník poté spáchal sebevraždu). Není tedy pravda, že by šlo o všeobecně nenáviděného šílence.
Také jeho vztahy se senátem byly podle všeho komplikované – historik Anthony Berret se domnívá, že senátoři doufali, že z mladého a nezkušeného císaře učiní svou poslušnou loutku. Caligula musel o své postavení svádět tvrdý politický boj, jehož projevem bylo i vraždění a ponižování oponentů – nešlo však o sadistickou svévoli, ale metody, k nimž se uchylovali jeho předchůdci i nástupci. Jako zcela nepravděpodobné potom moderní historici odmítají zvěsti o incestních vztazích. Je tak možné, že Caligula svým chováním zase tolik z řad římských císařů nevybočoval a jeho hrozivá pověst na něm ulpěla až v průběhu budoucích let.
Republika, nebo císařství?
Poté, co pretoriáni zavraždili Caligulu, obrátili své zbraně také proti jeho manželce Caessonii a jejich malé dcerce. Zdálo se, že vojáci chtějí vybít celou císařskou rodinu a v senátu se začalo otevřeně diskutovat o obnově republiky. Celou záležitost však již pevně drželi v rukou muži ve zbrani. Pretoriánská garda vtrhla do císařského paláce, kde nalezla za závěsem se ukrývajícího Caligulova strýce Claudia. Ten se údajně vrhl vojákům k nohám a prosil o svůj život, k jeho překvapení jej ale ozbrojenci posadili na nosítka a odnesli do svých kasáren, kde jej následně provolali císařem.
