Rod Gunnera: Jedna velká rodina trpaslíků a obrů

08.01.2018 - Pavel Sekerka

Do rodu Gunnera, který je někdy česky nazýván barota, patří 45 druhů. Nejstarší fosilie připisované gunnerám jsou staré 115 milionů let

Gunnera tinctoria (syn. Gunnera chilensis) - Z kořenů tohoto druhu, který je bohatý na taniny (až 9 % v sušině) se získávalo černé barvivo. Sušené listy používali indiáni jako kryt obydlí a mladé řapíky listů se vaří a používají podobně jako rebarbora
Gunnera tinctoria (syn. Gunnera chilensis) - Z kořenů tohoto druhu, který je bohatý na taniny (až 9 % v sušině) se získávalo černé barvivo. Sušené listy používali indiáni jako kryt obydlí a mladé řapíky listů se vaří a používají podobně jako rebarbora

Reklama

Gunnery rostou v tropech a subtropech jižní polokoule – ve Střední a Jižní Americe, v Africe, na Madagaskaru, v Malajsii, na Filipínách, na Novém Zélandu a v Tasmánii. Botanici rod Gunnera dlouho řadili do příbuzenstva stolístků – ponořených vodních rostlin, které ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách rostou i u nás. Moderní metody však odhalily, že se jedná o mnohem starší skupinu, která se vyvíjela samostatně. Proto pro ni byla vyčleněna jak samostatná čeleď, tak i řád.

TIP: Světový unikát v betonové džungli - Brno je rájem konikleců velkokvětých

Gunnery jsou jediné dvouděložné rostliny, u kterých byla popsána symbióza se sinicemi (Nostoc punctiforme). Sinice pronikají dovnitř buněk meristémového pletiva a jejich přičiněním se vytváří speciální symbiotické orgány ve slizových kanálcích uvnitř stonku. Sinice dokážou fixovat vzdušný dusík a rostlině tak dodávají dusíkaté látky, kterých je v chudých bažinatých půdách nedostatek. Tento typ symbiózy byl popsán již v roce 1873.

Rod Gunnera není v našich zeměpisných šířkách neznámý. Dva obří druhy – gunneru čilskou a gunneru rukávovitou – můžete vidět v parcích a zahradách teplejších oblastí Evropy, vzácněji i u nás.

Gunnera tinctoria (syn. Gunnera chilensis)

Velmi neobvyklá exotická trvalka, kterou v Americe pro její obrovské rozměry a podivný vzhled nazývají „dinosauří žrádlo“. V přírodě mají její listy v průměru až tři metry, u nás dorůstají asi poloviční velikosti. Listy jsou laločnaté, hluboce vrásněné, porostlé četnými bradavičnatými výrůstky. Jejich svraštělý tvar umožňuje posbírat veškerou vodu, která po nich stéká přímo do středu rostliny. Drobné zelenavé květy vytváří husté vzpřímené květenství. Postranní větve květenství jsou šikmo vzpřímené, tuhé a dlouhé asi 10 cm.

Velikost: 3 m a více
Rozšíření: pochází z And (Chile, Kolumbie, Kostarika), na Novém Zélandu a v Irsku je invazivní
Ekologie: roste ve vlhkých pralesích, pasekách a horských loukách

Gunnera prorepens

Plazivá drobná bylina vytvářející půdopokryvný koberec. Na jejích tenkých stoncích vyrůstají střídavě hnědé či purpurově zelené oválné listy velké asi 2 cm. Rostliny jsou dvoudomé. Květenství je vzpřímený klas.

Velikost: drobné plazivé rostliny, vysoké cca 1 cm
Rozšíření: Nový Zéland
Ekologie: vlhké louky, rašeliniště, bažiny

Gunnera hamiltonii

Drobná rostlina rozšiřující se pomocí plazivého oddenku, ze kterého vyrůstají růžice listů přitisklých k podkladu. Gunnera hamiltonii původně rostla na obou březích Foveauxova průlivu (mezi Jižním ostrovem Nového Zélandu a Stewartovým ostrovem). V nedávné minulosti bylo známo pět lokalit, ale v roce 1960 populace na Jižním ostrově vyhynula kvůli pohybu písečných dun a invazi nepůvodních rostlin. Dnes roste nejspíše pouze na čtyřech lokalitách Stewartova ostrova. Protože se jedná o rostlinu dvoudomou opylovanou větrem a protože kolonie jednotlivých pohlaví jsou od sebe většinou vzdálené, plodí jen zřídka a semenáče nebyly v posledních letech na lokalitách zjištěné. Určitou naději na záchranu jí dává snadné pěstování v kultuře. Jako zahradní rostlina je vysazována i v Evropě.

Velikost: k zemi přitisklé růžice v průměru kolem 7 cm
Rozšíření: Nový Zéland – Stewartův ostrov
Ekologie: písečné duny při mořském pobřeží
Ochrana: kriticky ohrožená vyhubením


Slovník pojmů

  • symbióza – jakékoli soužití dvou a více organismů rozdílných taxonů, které se vzájemně ovlivňují
  • meristémové (dělivé) pletivo – je tvořené buňkami s dělivou funkcí; charakteristická je pro něj vysoká intenzita látkové přeměny
  • laločnaté listy – jednoduché listy, jejichž čepele jsou členěné zářezy sahajícími do 1/3 směrem k hlavní žilce
  • dvoudomé – rostliny, u nichž jednotliví jedinci nesou květy pouze jednoho pohlaví
  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: David Vojtuš

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vykopávky s mamuty před stavbou nového letiště v Santa Lucíi.

Věda

Kuba říká…

Američané jsou přesvědčení, že hra „Simon říká patří k jejich kulturnímu dědictví. A Angličané kontrují, že rozhodně vznikla u nich. Jasně se v ní přece hovoří o muži jménem Simon de Montfort, který v bitvě u Lewes v roce 1264 polapil krále Jindřicha III. i jeho syna, a proto „vydával rozkazy celé zemi“. Po nějaký čas tehdy platilo, že co říká Simon, má stejnou váhu jako slova krále.

Nebojte, Britové nemají patent na všechny hloupé hry. Stejný design, při kterém vedoucí postava hry předkládá nejrůznější úkoly ostatním hráčům a ti je musí plnit (ovšem jen za předpokladu, „že to říká Simon“, jinak by je to diskvalifikovalo), je totiž důvěrně známý po celém světě. Česká varianta „Kuba říká“ sice nezní zrovna původně, ale turecké Yakup der ki nebo vietnamské Tôi báo už působí vcelku originálně.

Kořeny těchto her totiž sahají rozhodně dál, než aby se daly považovat za důsledek nějaké středověké třenice mezi anglickými barony. Portugalským a norským dětem při této hře rozkazuje Král, španělským Kozel, japonským Kapitán lodě, francouzským Jacques, čínským Učitel a německým Kommando Pimperle.

Historie
Zajímavosti

Výtrysk černé díry systému MAXI J1820+070 na snímku observatoře Chandra

Vesmír

Stroj v dražbě je uchován v dřevěném kufříku a na první pohled připomíná psací stroj. Odhadovaná cena jednoho z mála zachovaných strojů se pohybuje mezi 30 a 40 tisíci eur.

Zajímavosti

Nosorožec černý (Diceros bicornis) – všimněte si protáhlého horního pysku.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907