Rodinka je kompletní: Všechny galileovské měsíce kreslí do atmosféry Jupiteru své polární záře
Po více než půlstoletí hledání potvrdila mise Juno, že i měsíc Callisto zanechává v atmosféře Jupiteru svou vlastní světelnou stopu.
Jupiter se pyšní nejvelkolepějšími polárními zářemi ve Sluneční soustavě. Nejde ale jen o klasické „severní“ a „jižní“ záře způsobené slunečním větrem – významnou roli u něj hrají i čtyři jeho největší měsíce. Každý z galileovských měsíců totiž dokáže v atmosféře planety vytvořit slabou zářivou stopu. Na Zemi nic podobného neznáme: náš Měsíc totiž žádné takové světelné stopy v atmosféře nevyvolává.
Dvojí záře krále planet
Podobně jako na Zemi, také na Jupiteru vznikají polární záře díky působení slunečního větru. Nabité částice ze Slunce (elektrony a protony) narážejí na Jupiterovu magnetosféru a vyvolávají typickou záři. Tyto polární záře vznikají v Jupiterově hlavním aurorálním oválu – poměrně stálém prstenci vinoucím se kolem pólů planety. Takto vzniklé záře patří k nejsilnějším ve Sluneční soustavě a jsou mnohem jasnější než ty pozemské.
Kromě těchto klasických polárních září ale na Jupiteru existují i polární záře, které mají „na svědomí“ čtyři galileovské měsíce – Io, Europa, Ganymedes a Callisto. Tito Jupiterovi souputníci „brázdí“ jeho magnetické pole, které se otáčí mnohem rychleji, než je rychlost pohybu jednotlivých měsíců. Vzniká tím elektrický náboj a takto nabité částice putují po magnetických siločarách zpět k Jupiteru, kde zasáhnou jeho atmosféru a vyvolávají polární záři.
Projevují se jako úzké světelné stopy, které jsou propojeny s místem, kde magnetické siločáry daný měsíc „dotahují“ k planetě. Někdy je vidět i jakýsi „ocas“, který stopu prodlužuje. „Měsíční“ polární záře jsou podstatně slabší než záře způsobené slunečním větrem, jsou ale mnohem stabilnější.
Aurorální podpis Callisto
Vědci, kteří se polárním zářím na Jupiteru věnují, se dlouhou dobu potýkali s jednou hádankou: zatímco u Io, Europy a Ganymedu se tyto aurorální podpisy podařilo detekovat už dávno, u čtvrtého z velkých měsíců – Callisto – se je zaznamenat nepodařilo. Jeho stopa je totiž slabá a z velké části ji překrývá oblast, kde se nachází Jupiterův hlavní aurorální ovál. Ani Hubbleův vesmírný teleskop, přestože se o to opakovaně pokoušel, Callistův podpis nikdy zachytit nedokázal.
Průlom v tomto směru přinesla až mise Juno, která kolem Jupiteru krouží od roku 2016. Aby bylo možné Callistův otisk spatřit, musely se sejít dvě vzácné podmínky: Jupiterův hlavní aurorální ovál musel ustoupit směrem k rovníku a zároveň musela sonda proletět přes magnetické siločáry spojující Callisto s Jupiterem. Obě podmínky se podařilo naplnit během 22. oběhu Juna v září 2019.
Juno tehdy nejen že zachytila ultrafialový podpis Callista, ale zároveň na místě změřila částice, elektromagnetické vlny i chování magnetického pole. Důležitou roli sehrálo i Slunce, které silným proudem slunečního větru posunulo Jupiterův hlavní aurorální ovál právě tak, že Callistův jemný podpis vystoupil z pozadí.
Mise Juno tak potvrdila, že všechny čtyři galileovské měsíce vytvářejí svůj světelný otisk v atmosféře Jupiteru. Měsíc Callisto se tak definitivně připojil ke svým sourozencům a vědci mají po více než půlstoletí pátrání kompletní „rodinný portrét“ těchto jedinečných aurorálních jevů.
