Ropucha proměněná v lilii: Proč se král Chlodvík obrátil ke křesťanství?

Roku 496 došlo u Tolbiaku k události, která výrazně ovlivnila dějiny Evropy. Frankové zde na hlavu porazili Alemany a franský král Chlodvík se poprvé obrátil v modlitbách s prosbou o vítězství k Ježíši Kristu. Pohanské ropuchy na jeho plášti se prý tehdy změnily ve vznešené lilie, které pak zůstaly navždy symbolem francouzských králů

26.12.2018 - Jindřich Kačer



Franský král Chlodvík I. se nechal pokřtít a díky vlivu rychle rostoucí říše se nové náboženství natolik rozšířilo, až zaujalo dominantní postavení. Opravdu se to dá vysvětlit tak snadno? Že by za všechno mohla jediná bitva doprovázená navíc zázračnou proměnou ropuch v lilie?

Soupeřící Germáni

Samozřejmě, že šlo o čistě symbolickou událost, později vyzdvihovanou francouzskými králi, kteří považovali Chlodvíka za zakladatele svého rodu i státu postaveného na nových křesťanských hodnotách. Ve skutečnosti to byl nelítostný vůdce pohanského germánského kmene, který nechal krutě a často zbytečně popravit tisíce zajatců. Křesťanského Boha přijal prostě proto, že mu to v dané chvíli připadalo výhodné

Křesťanství jako státní náboženství prosadil už na začátku 4. století římský císař Konstantin Veliký. Jenže Římská říše se po jeho smrti rozpadla a zejména její západní část byla těžce zkoušena nájezdy barbarů. V 5. století pak zatlačili Germány z východu Hunové, ti se pak hnuli do někdejších římských provincií, bez větších problémů je obsadili a k roku 476 ovládli samotný Řím.

Jenže Germáni nebyli jednolitým národem, ale souborem kmenů. Ostrogóti ovládající Řím soupeřili s Franky a ti zase na březích Rýna s dalším germánským kmenem Alemanů. U Tolbiaku (dnes město Zülpich nedaleko belgicko-německé hranice v Severním Porýní-Vestfálsku) se nebojovalo o nic menšího, než o možnost ovládnout někdejší římskou provincii Galii, tedy území dnešní Francie. 

Bůh pomáhá k vítězství

Alemani byli v té době mocným a silným kmenem a ani spojení sálských Franků s rýnskými Franky je nedokázalo zastrašit. V rozhodující bitvě prý zatlačili Chlodvíkovy voje, až to vypadalo na hrozivou porážku Franků. Právě v té chvíli se podle pověsti Chlodvík I. odvrátil od starých germánských bohů, zavrhl Wodana a začal se modlit ke Kristu. Vzápětí prý pod ranou vrhací sekery padl král Alemanů, což jeho muže zdrtilo natolik, že začali z takřka vyhrané bitvy utíkat.

Kde se tam však vzaly ropuchy? Byl to opravdu nějaký pohanský symbol? Ve skutečnosti šlo o výmysl pozdějších středověkých francouzských mnichů, kteří považovali ropuchu za tak odporné zvíře, že zcela logicky musela být symbolem pohanství. A její proměna v lilii, tedy křesťanský symbol čistoty a krásy, měla jen podtrhnout výjimečnost a nádheru křesťanského Boha. Chlodvík se nerozhodl jen tak zčista jasna. Už dlouho ho přesvědčovala jeho křesťanská manželka Chlotilda z Burgundska.

TIP: Ztracené mýty dávného severu: Kterak Thor a Odin vzdorovali křesťanství

Přesto i po Tolbiaku král váhal, aby si nepoštval proti sobě svůj lid. Sám byl navíc podle staré víry potomkem bohů, čehož se s přijetím křesťanství musel vzdát. Teprve když zjistil, že mnozí jeho muži už křesťanství přijali a přišli ho o konverzi poprosit, nechal se společně s dalšími 3 000 franskými velmoži pokřtít v civitas Remorum, dnešní Remeši. Zároveň byl pomazán na krále z Boží milosti, tedy z milosti křesťanského jediného Boha. Právě tam byli od té doby korunováni všichni franští a později francouzští králové a tam je také na tapisérii z 16. století zachycen příběh o ropuchách a liliích.

  • Zdroj textu

    Živá historie

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci