Samotný voják v poli: Kuriózní příběh osvobození ostrova Mont-Saint-Michel

Magické místo a jeden ze symbolů Normandie, to je osmdesát metrů vysoký žulový ostrov Mont-Saint-Michel. Během války sice šlo hlavně o turistický cíl, jeho obsazení Wehrmachtem i následné osvobození Američany však proběhlo poněkud kuriózním způsobem.

24.08.2025 - Jiří Michlíček


Mont-Saint-Michel je slavný přílivový ostrov nedaleko města Avranches v Normandii, na kterém se nachází řada cenných historických památek, z nichž některé jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. Již od druhé poloviny 10. století na skalnatém ostrůvku sídlilo opatství a řeholníci toto místo s několika přestávkami obývají dodnes. 

Poklidná okupace

Němečtí vojáci na Mont-Saint-Michel vstoupili 18. června 1940, tedy čtyři dny po obsazení Paříže. Šlo však jen o tři důstojníky, kteří vůbec neměli v úmyslu zavést v obci okupační správu: hodlali si jen nakoupit suvenýry. Také následujícího dne přijeli tři muži v uniformách, tentokráte vojenští lékaři, ale i ti si pouze prohlédli opatství a zase odjeli. Teprve po nich se na ostrově objevila pětice příslušníků Luftwaffe, která ve věži kostela zřídila stálou pozorovatelnu s hlavním úkolem monitorovat letecký provoz. 

Jinak ale nacisté nehodlali ostrov jakkoliv opevňovat nebo vojensky využívat, přičemž kromě nevelké strategické hodnoty brali v potaz i historickou a kulturní stránku věci. Francouzi však odtud v obavě z jejich možného zničení i tak pro jistotu přesunuli řadu cenných předmětů a starobylých knih či dokumentů do Saint-Lô. Právě tam je pak ironií osudu zastihla zkáza, když bylo město během bojů v roce 1944 prakticky kompletně zničeno, zatímco opatství neutrpělo sebemenší škodu. 

Vraťme se však ještě o několik let zpátky. Německá okupace v Mont-Siant-Michel probíhala na rozdíl od jiných míst Francie v zásadě poklidně. Ostrov i nadále – podobně jako před válkou – představoval hlavně turistickou atrakci. Oblíbili si ji zejména vojáci Wehrmachtu na dovolené. Zavítat do historických křivolakých uliček mohli také Francouzi, nicméně různá omezení pohybu a nutnost mít do některých oblastí včetně pobřeží propustky znamenaly, že během okupace se na Mont-Saint-Michel objevilo zhruba 325 000 německých a jen asi 4 000 francouzských turistů.

V doprovodu novinářů

Relativní klid se vytratil až se spojeneckou invazí do Normandie. Z pláže Omaha je to na Mont-Saint-Michel vzdušnou čarou zhruba 90 km, takže v prvních dnech ještě na ostrově žádnou změnu nepozorovali. S postupující bitvou se však stále častěji objevovaly kolony německých vojáků ustupujících na jihovýchod do opevněných přístavních měst, jako Saint-Malo nebo Brest. Někteří z nich využili ostrov jako dočasné útočiště a místní obyvatelé  později vzpomínali, že mnozí z prchajících vojáků byli vyčerpaní, jiní přišli bosí. Našli se však i tací, u kterých převládal vztek a frustrace. Jeden takový muž dokonce kulometem rozstřílel sochu zakladatele opatství svatého Auberta.

Pak přišla v závěru července operace Cobra: americký průlom z předmostí na poloostrově Cotentin směrem na Avranches. Po tuhých bojích se VII. a VIII. sboru podařilo město ovládnout a zajistit tak Spojencům cestu na Paříž a do jižní Francie. 

K ostrovu Mont-Saint-Michel však první osvoboditelé nepřijeli v tanku či obrněném transportéru. Odpoledne 1. srpna 1944 se totiž na pláži objevil osamocený džíp, v němž seděli tři muži: americký vojín Freeman Brougher, příslušník speciálního propagandistického praporu, a dva britští novináři: Paul Holt z London Daily Express a Gault MacGowan píšící pro New York Sun. Ti se poněkud překvapivě pohybovali v místech, kam dosud spojenečtí vojáci nevstoupili, a tak pokaždé, když se u místních obyvatel ptali na cestu, setkávali se s nadšenými reakcemi, jaké náleží právě osvoboditelům. Stejného uvítání se jim dostalo i v Mont-Saint-Michel.

Jeep s jediným americkým vojákem obklopili lidé a dávali průchod své radosti. Pak Broughera odvedli ke starostovi, který přinesl Zlatou knihu, do níž se zaznamenávaly návštěvy významných osobností na ostrově, a Brougher se do ní podepsal. Hned vzápětí bylo zadrženo několik německých vojáků, kteří ale byli buď příliš vyčerpaní nebo zranění, takže nekladli žádný odpor. Souběžně se obyvatelé začali vypořádávat s místními kolaboranty, a to tak vehementně, až musel Brougher a oba britští novináři krotit vášně a prosit starostu, aby s „odplatou“ vyčkali, než na ostrov dorazí další  vojáci. K tomu pak došlo poměrně záhy. 

Základna celebrit

Mont-Saint-Michel tak osvobodil jediný muž a bez jediného výstřelu. Tento příběh posléze otiskly noviny New York Sun a na slavný ostrov se záhy začaly sjíždět známé osobnosti. Krátký snímek tam krátce po osvobození na barevný film natočil kameraman Jack Lieb a zachytil na něm mimo jiné spisovatele a v té době válečného dopisovatele Ernesta Hemingwaye nebo fotografa Roberta Capu a celou řadu dalších novinářů a korespondentů. Film i s Liebovým komentářem můžete zhlédnout na YouTube. Závěrem zbývá ještě doplnit, že nečekaný osvoboditel Freeman Brougher se na místo, kde vešel do dějin, znovu vrátil v roce 1987, aby jej ukázal své rodině. Zemřel v roce 2003. 


Další články v sekci