Severská korida: Obyvatelé Ferských ostrovů loví velryby od časů Vikingů
Faerské ostrovy v severním Atlantiku patří k Dánskému království a jsou známé mimo jiné tím, že jejich obyvatelé praktikují specifický způsob zabíjení velryb a delfínů, na němž se již od dob Vikingů podílí většina fyzicky schopných ostrovanů.
Název tradičního speciálního hromadného lovu, takzvaného grindadrápu, vznikl z faerských výrazů pro kulohlavce (grindhvalur) a zabití (dráp). Ostrované loví především kulohlavce dlouhoploutvé a delfíny běloploutvé. Dospělý kulohlavec, který může vážit až pět tun, byl do 19. století cenným a nenahraditelným zdrojem masa a tuku, z něhož se vyráběl olej na topení a svícení.
Ze středověké „šťastné a neovladatelné boží nadílky“ umožňující přežít tvrdé klimatické podmínky se stal od roku 1832 státem regulovaný lov a od 20. století již jen nevýdělečná tradice.
Nebezpečná tradice
Lov, který probíhá v létě, se skládá z pěti fází: spatření, hon, samotné zabití, tanec a porcování, rozdělování masa. Informaci o tom, že blízko pobřeží byla spatřena kořist, již bude možné zahnat do mělkých zátok a ulovit, předával v minulosti poslíček, plavící se od vesnice k vesnici ve veslařském člunu, či hořící fatry. V současnosti se používá telefon nebo „zpravodaj“ plující motorovým člunem.
Nicméně účast na lovu není zábava, naopak spíše nebezpečná a krvavá práce vyžadující velkou zručnost. Zvířata je totiž nejprve potřeba dostat ke břehu, aniž by propadla panice a vrátila se na otevřené moře, což může trvat několik dní a nocí. Přitom hrozí nebezpečí, že se lodě v bouři převrhnou, jak se stalo například v roce 1915, kdy takto zemřelo čtrnáct ostrovanů.
Když je velryba či delfín na mělčině, zaseknou jim lovci do dýchacího otvoru tupý hák a vytáhnou je na břeh. Tam kulohlavce čeká usmrcení speciálním kopím jedinou ranou do páteře. Poté jim jsou přeříznuty hlavní tepny u ploutví. Lov budí dojem masakru, neboť krev zbarví vodu oceánu do ruda a všude na břehu leží mrtvoly. Ve skutečnosti se ale v současnosti klade velký důraz na co nejrychlejší a nejčistší zabití.
Na oslavu lovu lidé tradičně tančí středověké kruhové tance bez hudby, doprovázené zpěvem a recitací faerských a dánských balad. Dříve tanec sloužil pro zahřátí prokřehlých lovců, kteří porcovali maso. Dnes už se tančí méně, protože se lidé vracejí do vesnice autem, aby se převlékli do teplého oblečení a vyčkali na svůj příděl.
Hlavní velrybář a vybraní vesničané poté posuzují velikost úlovku, vyškrábou na kůži velryb a delfínů čísla pro větší přehled a rozhodují, kolik masa dostane jednotlivec či rodina. Následně se maso nakrájí a rozděluje podle složitého vzorce, který zohledňuje faktory jako: kdo bydlí v zátoce, kde byly velryby uloveny, kdo je spatřil, čí lodě byly použity a kdo se lovu zúčastnil. Dříve se maso sušilo ve speciálních přístřešcích, v současnosti se skladuje v mrazácích.
Zbytečná krutost?
V dnešní době grindadráp naráží na odpor ochránců zvířat, kteří jej kritizují jako krutý a zbytečný. Z pohledu moderní etiky se mnozí domnívají, že tradice by měly být zpochybněny, pokud jsou v přímém rozporu se základními principy soucitu a ochrany zvířat. Z morálního hlediska se stále více lidí ptá, zda je v 21. století skutečně nutné pokračovat v praktikách, jež kdysi představovaly otázku přežití, ale v současnosti se mohou jevit jako zbytečné.
Zastánci práv zvířat tvrdí, že kulturní identita by se měla přizpůsobovat měnícím se hodnotám a poznatkům. Grindadráp přirovnávají k jiným dávným zvykům, které lidstvo již překonalo – například k býčím zápasům nebo rituálnímu obětování zvířat. Obyvatelé Faerských ostrovů se lovu ale nemíní vzdát a odvolávají se na to, že tvoří součást jejich historie, tradic a kulturní identity. Zároveň připomínají, že z populace 900 000 kulohlavců jich ročně uloví v průměru 700, což velryby a delfíny skutečně nijak neohrožuje.
