Sex, víno a kolaboranti: Služba německých vojáků v okupované Francii (2)

27.09.2022 - Miroslav Mareš

Pobyt v zemi galského kohouta mezi lety 1940–1944 hodnotili Němci zpravidla jako osobní výhru. Zatímco na východní frontě drtily okupanty těžké údery nepřítele, rozmary drsného počasím, a ani v blízkém týlu neměli prostor na oddych, Francie jim nabízela různé slasti

<p>Příslušníci Wehrmachtu v civilu tráví slunečný den v jedné z francouzských vil. <em>(foto: Wikimedia Commons, Joachim Döhler, CC BY-SA 4.0)</em></p>

Příslušníci Wehrmachtu v civilu tráví slunečný den v jedné z francouzských vil. (foto: Wikimedia Commons, Joachim Döhler, CC BY-SA 4.0)


Reklama

Vztah vítězné německé armády k Francouzům byl mnohdy založen na upřímném respektu, i když se v něm projevovala hierarchie daná historickými okolnostmi. Nicméně příslušníci říšských ozbrojených sil běžně přijímali pozvání do rodin francouzských spolupracovníků, s nimiž v rámci možností udržovali přátelské vztahy.

Předchozí část: Sex, víno a kolaboranti: Služba německých vojáků v okupované Francii (1)

Hosté a turisté v uniformách

Zvláštní kategorii tvořili do armádních funkcí povolaní intelektuálové, kteří měli vazby k francouzským umělcům a myslitelům. Patřil mezi ně například filozof Ernst Jünger. Ve Francii sloužil též historik Felix Hartlaub či spisovatel Heinrich Böll, jenž kvůli protiválečným názorům nezískal vyšší hodnost. Právě po něm byla pro jeho životní postoje pojmenována Nadace Heinricha Bölla (Heinrich Böll Stiftung), organizace propojená s německou Stranou zelených (Bündnis 90/Die Grünen).

Vojáky třetí říše lze ve Francii vnímat i jako turisty, protože ve volných chvílích – tedy hlavně během dovolenek – navštěvovali tamní historické památky i přírodní krásy. Plakáty je lákaly například k návštěvě pláží v Normandii, což při naší současné znalosti historie získává ironický rozměr.

Řada mužů z říšských ozbrojených sil pocházela ze selského prostředí, znala jen práci na poli, běžný život na vesnici a podobné doteky kultury s historií předtím nezažila. Z vojenského cestovního ruchu profitovali též francouzští poskytovatelé služeb. Kromě běžných výletníků tvořili specifickou kategorii veteráni první světové války, kteří navštěvovali místa bojů i hroby padlých kamarádů z let 1914–1918.

Nahotinky v Paříži

Málokoho překvapí, že jedním z hlavních motivů pro cesty do Paříže i dalších míst ve volném čase představovalo sexuální vyžití. Našli se sice i tací, kteří nechtěli opouštět brány kasáren, ale naprostá většina příslušníků vůdcovy branné moci potřebovala ukojit tělesné i citové choutky. V Paříži fungovaly kabarety i jiné podniky, kde polonahé tanečnice dráždily představivost mužů v uniformách – k nejznámějším podnikům patřil Moulin Rouge.

Němečtí vojáci, kteří si během pobytu v okupované Francii chtěli užít placený sex, měli k dispozici množství prostitutek. Německá správa je v zásadě tolerovala, prosazovala však přísný zákaz styku s Židovkami nebo prostitutkami z „podřadných ras“. Přestože tyto ženy dostávaly označení „kolaborantky v horizontální poloze“, jejich důvody k výkonu nejstaršího řemesla byly hlavně ekonomické.

Vztahy okupantů s Francouzkami ale nelze redukovat jen na placený sex. Tisíce vojáků navázaly běžné milostné vztahy s místními dívkami. Podle některých údajů se z takových vztahů narodilo až 200 000 dětí, z toho 40 000 v Paříži. Řada vztahů válku přežila a vedla ke šťastným manželstvím, najdeme ale též spoustu opačných případů.

Břečky pro Wehrmacht

Někdy němečtí vojáci potřebovali uspokojit jen běžnou chuť. K Francii patří víno a tohoto nápoje se okupanti chtěli rovněž nabažit. Místní vinaři se tomu snažili bránit, proto například v kraji Champagne ukrývali tisíce litrů svého moku do podzemních sklepů a chodeb. Odvoz kvalitního vína do Říše podporovali i nacističtí prominenti (mezi ně ale nepatřil abstinent Adolf Hitler), podílely se na něm též německé vinařské rodiny.

Nicméně velké množství spotřebovali příslušníci Wehrmachtu a Waffen-SS už na francouzském území. Nešlo vždy o nevítaný jev, protože vinaři si také potřebovali vydělat a láhve někdy sami nabízeli. Prodávali však často různé břečky či zaměňovali vína mladších ročníků za vykazované starší moky. Sami vinaři by je nepili, pro pivem odkojené Němce ale byly dobré. Různé nápisy na etiketách typu „Rezervováno pro Wehrmacht“ tedy rozhodně nezaručovaly potřebnou kvalitu nápoje.

Hitlerovi muži si přitom pochutnávali též na jiných alkoholických i nealkoholických nápojích. Z těch prvních se hodí upozornit na koňak. Láhve s ním se těšily velké popularitě. Z nealkoholických nápojů lze zmínit kávu – ani jí se během války nedostávalo, ale fotografie spokojených Němců v pařížských kavárnách dokazují, že se připravovala i kvalitní kofeinová potěšení. Kromě nápojů se pozitivní odezvy dostávalo též vyhlášené francouzské kuchyni, pokud bylo z čeho vařit. 

Konec sladkých časů

Život ozbrojených sil třetí říše ale rozhodně nebyl jen smyslnou idylou. Již od roku 1941 docházelo k útokům, zpočátku především ze strany komunistického odboje. Následovaly tvrdé represálie ve formě poprav rukojmích, na kterých se museli podílet i obyčejní vojáci. Francie se stala též častým terčem spojeneckého bombardování, které dominantně směřovalo proti vojenským cílům.

Hanebnou roli sehrály okupační síly při uskutečňování holokaustu, tedy při deportacích židovského obyvatelstva. Po spojenecké invazi 6. června 1944 přišel na řadu i přímý boj na frontě, kde muži z Wehrmachtu a Waffen-SS umírali nebo upadli do zajetí. Při povstání v Paříži i na jiných místech se ukázalo, že loajalita mnoha Francouzů k Němcům byla pouze hraná, přinejmenším v závěrečné fázi války. Okupanti přitom na mnoha místech vraždili rukojmí či civilisty, u pachatelů zločinů se přitom nejednalo jen o esesmany, ale též o příslušníky Wehrmachtu či Kriegsmarine (ti zodpovídali krom jiného za masakr více než 40 civilistů v obci Penguerec 7. srpna 1944).

TIP: Zrada z lásky i pro peníze: Co čekalo francouzské kolaboranty a kolaborantky

Těžký osud postihl naopak i mnohé zajaté Němce nebo jejich francouzské partnerky. Ti, kteří přežili složitou válečnou i bezprostředně poválečnou dobu, se ale mohli zapojit do budování francouzsko-německého přátelství coby základu dnešní evropské integrace. 

Halo, haló

Situace v okupované Francii se stala námětem bezpočtu filmů a televizních seriálů. Jednalo se jak o vážná díla, zachycující tragédie i psychologická dilemata zúčastněných osob, tak o řadu komedií. I v nich vystupuje celé plejáda charakterů německých vojáků. Vedle moha francouzských snímků (vzpomeňme Velký flám nebo poslední ze série snímků o Sedmé rotě) si světovou proslulost získal britský sitcom Haló, haló (v originále Allo ‚Allo!), který v letech 1982–1992 točila BBC.

Guy Siner, Richard Marner a Gorden Kaye v populárním seriálu BBC Haló, haló. (foto: BBC ©)

Hlavního hrdinu, francouzského kavárníka Reného Artoise, navštěvuje drsný generál Erich von Klinkerhoffen, vychytralý plukovník Kurt von Strohm i poručík Hubert Gruber se svým tančíkem a zkušenostmi z východní fronty, prezentovaný jako homosexuál. Strach budí gestapák Otto Flick. Ženskou část okupace reprezentuje Strohmova sekretářka Helga Geerhartová. 

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V aréně římského Kolosea bojovali vedle exotických zvířat také jezevčíci. (foto: Unsplash, Katie BernotskyCC0)

Věda

Stepan Bandera v exilu spolupracoval s několika zpravodajskými službami, například s CIA, Brity i Západním Německem v pozici konzultanta na země za železnou oponou. Zemřel v roce 1959 v Mnichově po útoku kyanidem. Příkaz k jeho zavraždění vydal tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu Nikita Chruščov. (foto: Wikimedia Commons, CC0 - kolorováno)

Historie

Florencie, kolébka renesance

Země: Itálie
Počet obyvatel: 366 tisíc
Vzdálenost z Prahy: 742 kilometrů (vzdušnou čarou); autem: 9 h 47 min (1 028 km)

Jméno metropole malebného Toskánska, založené římskými vojáky, znamená „Kvetoucí“. Největší rozkvět města nastal v období renesance, z nějž pochází i typická kupole nejikoničtější stavby Florencie: katedrály Santa Maria del Fiore. Stavba samotné budovy začala na konci 13. století, dokončení se však protáhlo. Nečekaným technickým problémem se ukázala výstavba obří kupole, s níž si dokázal poradit až Filippo Brunelleschi – kupole byla dokončena roku 1434. Florencií protéká řeka Arno, na níž stojí i jeden z nejslavnějších mostů světa, Ponte Vecchio. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Ropucha coloradská – její kůže a jed obsahují 5-MeO-DMT a bufotenin, halucinogenní tryptaminy. (foto: Wikimedia Commons, WildfeuerCC BY-SA 3.0 CZ)

Věda

Astrovan přepravující astronauty na start mise STS-135. (foto: NASA, Jim GrossmannCC BY 4.0)

Vesmír

Trosky Reichstagu jen pár dní po skončení bojů. (foto: Wikimedia Commons, Imperial War MuseumsCC0)

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907