Skandinávský válečník: Švédské bojové vozidlo pěchoty CV90 (1)

Bojová vozidla pěchoty tvoří nedílnou součást výzbroje moderních armád. CV90, jeden z nejvýkonnějších strojů této kategorie, se sice zrodil už v 80. letech, avšak průběžné modernizace ho stále drží na špici

07.02.2019 - Miroslav Mašek



Ozbrojené síly Švédska se tradičně spoléhají na výrobky domácích podniků – od stíhaček Saab až po tank Strv 103. A tak když roku 1983 generalita formulovala požadavky na nové bojové vozidlo pěchoty s vysokou pohyblivostí, schopností protiletadlové obrany a protitankovou výzbrojí, obrátila se opět na tuzemský průmysl. Přípravy stroje, jenž dostal označení CV90 (anglicky Combat Vehicle 90, švédsky Stridsfordon 90), se ujala skupina složená ze zástupců armády, vládní agentury FMV (Försvarets Materielverk) a společností Hägglunds a Bofors.

O dva roky později odborníci dokončili návrh designu a roku 1986 se objevila objednávka prototypů. Následovaly tříleté zkoušky, během nichž vojáci zadali též vývoj specializovaných variant. Sériová výroba se rozeběhla v roce 1993 a následujícího roku převzala královská armáda první exempláře. Dnes Švédsko provozuje 549 kusů CV90 a ve vývoji i výrobě pokračuje společnost BAE Systems Hägglunds. 

Pro náročné podmínky 

Vozidla byla navržena pro podmínky subpolárního podnebí, a proto se vyznačují výjimečně dobrou mobilitou ve sněhu a podmáčeném terénu. Tu zajišťuje jednak sedm velkých pojezdových kol doplněných o hnací kolo vepředu a napínací vzadu, jednak výkonná pohonná jednotka. Srdcem obrněnce se stal systém tvořený dieselem Scania DSI 14 V8 a převodovkou X300 od společnosti CAT. Jedná se o komerční motor používaný v nákladních vozech, což zjednodušuje a zlevňuje logistiku, údržbu i opravy. K dispozici jsou varianty o výkonu 364–536 kW. Scania dokáže obrněnec rozhýbat až na rychlost 70 km/h.

Zatímco původní varianty CV90 se mohly pochlubit dojezdem na silnici 320 km, soudobé verze zvládnou více než dvakrát tolik. Hloubka brodění činí až 1,5 m, stroj zvládne kolmou překážku do 1,1 m a maximální šířka překonávaného příkopu činí 2,6 m. Náklon při stoupání může dosáhnout úctyhodných 60 %. V rámci ekologických trendů uvažuje BAE Systems o konverzi na hybridní pohon, jenž by snížil spotřebu paliva o 30 % při navýšení výkonu.

Osádka CV90 sestává z trojice velitel, řidič a střelec, do prostoru pro výsadek se vejde osm plně vyzbrojených pěšáků. Švédská verze BVP disponuje věží vyzbrojenou rychlopalným kanonem Bofors ráže 40 mm a koaxiálním 7,62mm kulometem. Nechybí šest 76mm granátometů rozdělených do dvou trojic. Primárně se z nich odpalují zadýmovací granáty, ale lze naládovat i ostrou munici. Exportní verze vozidla nesou věže Hägglunds osazené zpravidla dělem Bushmaster kalibru 30 nebo 35 mm.

Několik stupňů ochrany 

Jádro pozorovacích a zaměřovacích přístrojů tvoří systém UTAAS (Universal Tank and Anti-Aircraft Sight) od společnosti Saab, který zahrnuje zařízení pro denní i noční vidění. V Norsku vyráběná verze pak nese dálkově ovládanou bezosádkovou věžičku Protector Remote Weapon Station od firmy Kongsberg Defence Systems se schopností přesného zaměření cíle za jakýchkoli povětrnostních podmínek.

Základní pancéřování chrání osádku před municí do kalibru 14,5 mm, nejnovější varianty stroje navíc odolají zásahu podkaliberních projektilů APDS (Armour Piercing Discarding Sabot) ráže 30 mm. Obrněnce užívané Norskem mohou nést přídavný keramický pancíř systému MEXAS, jenž zvyšuje schopnost přežití kupříkladu při zásahu improvizovanými výbušnými zařízeními. Všechny verze CV90 disponují speciální vložkou chránící osádku před střepinami granátů, na přání zákazníka lze doplnit klecový pancíř proti projektilům tvarovaným explozí.

Neviditelné vozidlo

Odolnost CV90 odpovídá úrovni 5 dle normy  STANAG 4569 proti balistickým hrozbám a 4a/b proti minám. Perličku představuje souprava DAS (Defensive Aid Suite), která klasifikuje cíle, vydává varování i pokyny pro řidiče a aktivuje protiopatření snižující riziko zásahu. Systém DAS lze dále rozšiřovat o obranná zařízení typu soft-kill (rušičky) i hard-kill (kupříkladu vystřelení části přídavného pancíře vstříc střele). Nad přežitím osádky i výsadku „bdí“ systém ochrany před radioaktivními, chemickými i biologickými zbraněmi.

TIP: Pěchotní obrněnci války v Zálivu: Sovětské bojové vozidlo pěchoty BMP-1

Díky tvaru trupu i dalším opatřením generuje obrněnec minimální infračervenou a radarovou stopu. Roku 2011 výrobce představil unikátní technologii Adaptiv – potah z šestihranných modulů, které dokážou rychle měnit teplotu a umožňují vozidlu takřka splynout s okolím. Vše funguje i za pohybu, neboť palubní kamery snímají prostředí a promítají jeho infračervený obraz na vozidlo. Posilování ochrany přineslo nárůst váhy, kdy bojová hmotnost oproti 23 t u počátečních verzí vzrostla u CV9035 Mk III až na 35 t. Díky použití výkonnějších verzí motoru se ovšem téměř nezměnil poměr hmotnosti a výkonu, navíc konstrukce umožňuje navýšení až na 40 t.

Pokračování v neděli 10. února

  • Zdroj textu

    Zbraně

  • Zdroj fotografií

    Wikimedia


Další články v sekci