Skryté hrozby Země: Až se probudí tisíce let zmrzlé viry

26.03.2020 - Nikol Patíková

Francouzští vědci zjistili, že i třicet tisíc let starý virus pohřbený pod ledem zůstává infekční. Jaká další překvapení na nás čekají v tajícím permafrostu?

<p>Antrax nejvíc ohrožuje jedince pracující s mrtvými zvířaty.</p>

Antrax nejvíc ohrožuje jedince pracující s mrtvými zvířaty.


Reklama

Sibiřský poloostrov Jamal se zdá být prokletý. V roce 2016 tam náhle zemřel dvanáctiletý chlapec a dalších dvacet lidí museli hospitalizovat. Brzy vyšlo najevo, že se nakazili antraxem, onemocněním způsobeným bakterií Bacillus anthracis. Jedná se především o infekci divokých zvířat, neboť u lidí či skotu se ji podařilo téměř vymýtit. Jak se tedy mohlo nakazit tolik lidí naráz? 

Opět jde o důsledek oteplování planety, byť nepřímý. Nejpravděpodobnější možnost zní, že se zdrojem nákazy stalo stádo 2 300 sobů, které zhruba před 75 lety poloostrovem migrovalo. Chorobě pak zvířata na Jamalu podlehla, načež jejich těla i s ničivými bakteriemi pokryl sníh a vrstva ledu. Jenže co mělo zůstat navždy pohřbené, proniklo o několik desetiletí později znovu na světlo. 

Kvůli vlně horka z léta 2016, kdy teploty stoupaly až k 35 °C, roztál i jindy odolný permafrost se zkázonosnými mikroorganismy. Do kontaktu se zvířecími ostatky se pak nějak dostalo jedno z dětí místních chovatelů sobů a nemoc se začala bleskově šířit. Katastrofu odvrátila pouze rychlá reakce ruské vlády, jež do oblasti vyslala specializovanou vojenskou jednotku pro boj s biologickou nákazou – a pak také fakt, že Jamal představuje izolovaný region s minimem obyvatel.  

Nákaza stále živá

Už v roce 2014 přitom francouzští vědci oživili mikroorganismus, který třicet tisíc let spočíval v hloubce tří desítek metrů v sibiřském permafrostu. Tehdy se poprvé podařilo aktivovat takto starý virus stále schopný množení. Pithovirus sibericum, jak jej badatelé nazvali, dokázal napadnout jednoduché měňavky, ale lidem ani zvířatům nebezpečný nebyl. Objevem však odborníci vztyčili varovný prst a začali se zamýšlet, co dalšího by mohl sibiřský led uchovávat. 

TIP: Konec lidstva 5× jinak: Vyhladí nás geneticky upravené viry?

Odpověď přišla už o dva roky později právě na Jamalu, a to v podobě, jíž se vědci obávali. Pokud se antrax začne včas léčit antibiotiky, obvykle nekončí smrtí. Otázkou zůstává, jaké další miniaturní nebezpečí na nás v hloubce pod ledovými vrstvami číhá. 

Seriál Ohrožená Země

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Tučňák císařský (535 m)

Zástupce ptačí říše si obvykle s ponorem do velkých hloubek nespojujeme, přesto i mezi nimi najdeme skutečného mistra. Je jím tučňák císařský (Aptenodytes forsteri), obyvatel ledové Antarktidy a největší ze všech současných tučňáků. Kromě skvělého přizpůsobení mrazu disponuje také hydrodynamickým tvarem těla a předními končetinami přeměněnými na účinná pádla, která z něj činí skvělého plavce i potápěče. Tučňáci se při lovu potravy v podobě ryb, korýšů a hlavonožců často potápí do více než stometrové hloubky. V některých případech pak provádí ponor až ke dnu mělčích moří a dostávají se tak do hloubek několika set metrů. Absolutním zaznamenaným rekordem je zatím 535 metrů, kterého dosáhla mladá samička v oblasti zvané McMurdo Sound.

S překvapivým zjištěním o nevšedních potápěčských dovednostech tučňáků přišel roku 1971 americký fyziolog Gerry Kooyman. Ten připevnil tučňákům na tělo malé zařízení, registrující hloubku ponoru. Výsledkem bylo zjištění, že tučňákům nečiní problém ponořit se do hloubek kolem 265 metrů na dobu až 18 minut.

Příroda

Zámek Valtice

Historie

Stalin si dobře zapamatoval slabost carské policie, která lidi „jen“ posílala do exilu. Své protivníky pak rovnou střílel.

Zajímavosti
Vesmír

Hexakoptéra Acecore Noa s „filmařskou“ výbavou

Věda

Loď Crew Dragon vynesla do kosmu raketa Falcon 9.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907