Reklama


Slavná císařská korunovace: Co čekalo Karla IV. v Římě?

04.11.2018 - Redakce Kauzy (extra Historie)

Dne 5. dubna 1355, na Boží hod velikonoční se po dlouhé a namáhavé cestě poprvé v dějinách spojilo důstojenství českého krále a římského císaře v jedné osobě. Karel, po matce Přemyslovec a po otci Lucemburk, se v Římě stal císařem Karlem IV., nejvyšším ze všech křesťanských panovníků

<p>Čeští páni přítomní korunovaci s nadšením volali starobylé <em>Krleš! Krleš! </em>tedy<em> Sláva! Sláva!</em></p>

Čeští páni přítomní korunovaci s nadšením volali starobylé Krleš! Krleš! tedy Sláva! Sláva!


Reklama

Byl to vrcholný moment života Karla IV. a bezesporu i vrcholný moment českých dějin. Každopádně ani císařská korunovace neznamenala pro Karla klid a dlouhotrvající radost. Spíše přinášela nové starosti a výzvy.

Karel před branami

Na kopci Monte Mario, asi půl hodiny cesty pěšky od centra Říma, se mnohatisícový Karlův průvod, který předtím úspěšně prošel severní Itálií, zastavil. Do císařské korunovace zbývaly tři dny a Karel je hodlal náležitě využít. Nejprve bylo třeba přivítat zástupce města, kteří mu vyšli slavnostně vstříc. Obě skupiny se setkaly u kostela sv. Magdaleny, kde se také Karel rozloučil s kardinálem Pierrem de Colombiers.

Zatímco kardinál, chráněn před sluncem baldachýnem neseným několika sluhy, pokračoval dál do města, Karel a jeho manželka Anna Svídnická se podle korunovačního ceremoniálu a podle slibu daného papeži zastavili. Do Věčného města oficiálně vstoupili společně až v den korunovace. 

Vojsko mezitím rozbilo tábor na úpatí kopce a uprostřed vztyčilo císařský stan osazený stráží. Karel v něm však nebyl. Nepozorovaně se převlékl do prostého šatu z hnědého vlněného sukna a jako poutník se jen s malým doprovodem vydal dál. Toužil město vidět, navštívit všechna slavná místa a především – spatřit všechny vzácné relikvie. Papeži dal slib, že v Římě se bude před korunovací pohybovat pouze inkognito, a tak toho dne zůstal král Karel oficiálně ve svém stanu a bezejmenný poutník se protáhl postranní branou do římské leoninské čtvrti.

Užaslý poutník 

Nejprve Karel zamířil do kapitulního domu kanovníků sv. Petra, kde ho, zřejmě nepoznaného, vřele přijali jako poutníka a ubytovali ho. Ještě před půlnocí se pak odebral do blízké baziliky sv. Petra, kde měl domluvenou schůzku s kardinálem Pierrem, který o jeho úmyslech předem dobře věděl. V kostele mu kardinál ukázal roušku sv. Veroniky neboli takzvaný veraikon, do níž prý sám Kristus setřel svůj pot. Následujícího dne pak Karel navštívil tři slavné římské baziliky (svatého Pavla za hradbami, svatého Jana v Lateránu a Panny Marie Sněžné), aby se tam poklonil svatým ostatkům. 

TIP: Inkognito Otce vlasti: Při cestě za římskou korunou šlo Karlovi o život!

Na Bílou sobotu, den před korunovací, pak ještě zavítal do kostela svaté Praxedy, kde se uchovával sloup, u něhož bičovali Krista a baziliky San Silvestro in Capite, kde zase údajně měli hlavu Jana Křtitele. Pro Karla byly tyto svatostánky se vzácnými relikviemi těmi nejdůležitějšími místy, která chtěl v Římě navštívit

Den ve Věčném městě

Korunovační den začal pro Karla brzy. Již s ranními červánky se vrátil zpět do svého tábora, kde se už všichni strojili do svých nejlepších zbrojí a šatů. Karel na sebe oblékl purpurový plášť – ve starověkém Římě oděv vyhrazený triumfujícím vojevůdcům a císařům. Společně s Annou vsedli na koně a doprovázeni ozbrojenými jezdci s chocholy na přilbicích, se vydali tradiční Via Trionfale do města. Ulice města byly přecpané zvědavci – vždyť také naposledy tu k takové slávě došlo před dvaceti sedmi lety, kdy tu přijal císařskou korunu papežem prokletý Ludvík Bavor. Ze všech stran se na Karla tlačili mladíci, kteří chtěli být pasováni na rytíře – a císař jim rytířství hojně uděloval. Podle očitého svědka „tu zprava či zleva, tu zpředu i dozadu, tu mečem, tu žezlem, holí, či jen holou rukou udílel rytířskou hodnost lidem nejrůznějšího původu“.

Na náměstí za branou Porta Collina, která byla předepsanou vstupní branou v císařské korunovační ceremonii, už čekalo římské duchovenstvo, senátoři a měšťané v plné slávě. Senátoři se pak chopili uzd koní královského páru a vedli je k mramorovým schodům do baziliky svatého Petra. V Bazilice je kardinál Pierre pozdravil objetím a políbením. Karel mu pak, jak bylo dávným zvykem, odevzdal dar zlata. Byla to částka, za kterou mohl postavit hrad

Obřad korunovace

Poté všichni vstoupili do kaple Panny Marie, kde Karel složil korunovační přísahu, takřka nezměněnou od doby Karla Velikého (vládl 768–814), že bude ochráncem církve, a další přísahy, k nimž se zavázal ještě před lety papeži Klimentovi. V bazilice byl pak přijat zvukem trub a bubnů a podle zvyku padl na tvář k hrobu sv. Petra. Následovalo obřadné pomazání, při kterém Karla i Annu kardinál pomazal svěceným olejem na pravé paži a mezi lopatkami a odvedl je k mramorovým trůnům. Protože následnou slavnostní mši nesloužil papež, ale jen kardinál, nemohl ani císař přisluhovat jako podjáhen, což by jinak patřilo k obřadu. 

Po mši se pak odebrali k hlavnímu oltáři, kde kardinál Pierre de Colombiers se slovy „přijmi znamení slávy“ vložil na Karlovu hlavu nejprve mitru a poté, společně s římským prefektem, císařskou korunu. Pak mu dal i říšské žezlo a zlaté jablko a Karel si vzal korunovační meč, který dosud ležel na oltáři sv. Petra, opásal se jím a třikrát s ním zamával nad hlavou, čímž se stal rytířem svatého Petra, obhájcem spravedlnosti. Poté usedl znovu na trůn a shromáždění hosté zvolali třikrát „panu Karlovi, nepřemožitelnému císaři Římanů a vždy rozmnožiteli říše, spásu a vítězství“.

Následoval sborový zpěv královské chvály neboli laudis regiae. Podobně jako Karlova proběhla pak i korunovace Anina, jen formule se změnila na „přijmi korunu císařské vznešenosti“. Po závěrečném sborovém zpěvu Te Deum, čeští páni s nadšením volali starobylé Krleš! Krleš!, tedy Sláva! Sláva! „Nesmírná radost a nevýslovný jásot naplnil tehdy všechen český národ, jenž viděl svého krále na vysokém trůně a korunovaného císařskou korunou,“ napsal kronikář Beneš Krabice z Weitmile (zemřel 1375), pravděpodobně očitý svědek obřadu.

Na vrcholu

Po skončení obřadu se Karel s Annou vydali na korunovační cestu městem. Přichystali pro ně nové bělouše, kteří byli symbolem císařské hodnosti, a nebesa ze zlatého brokátu. Za nimi jel prý průvod patnácti tisíc jezdců s tasenými meči a Karlovi dvořané, kteří rozhazovali po hrstech do davu zlaté mince. Přes úzký most pod Andělským hradem se pak dostali k lateránskému paláci, kde byla v sále připravena slavnostní hostina, při které císaře obsluhovali říšští kurfiřti ze sedel koní. Co bylo toho dne na jídelníčku, nevíme, ale dá se domyslet, že to bylo ještě o něco skvostnější než při hostině na sněmu v Metách o rok později, kde byl vrcholem pečený jelen přinesený za zvuku rohů loveckými psy. A lidé tehdy venku dostali pečeného vola nadívaného vepřem, do něhož byl vložen beran, do berana husa, v huse pak ještě byla slepice a v ní vejce.

TIP: Kauza Otce vlasti: Byl Karel IV. milující král, nebo tvrdý a pragmatický vladař?

Ještě před západem slunce se císař Karel zvedl od stolu, odložil klenoty i purpurový plášť a podle svého slibu odjel z města do blízkého kláštera San Lorenzo. Z trápeného dítěte rozmařilého českého krále Jana, z mladíka, jehož život mohl být už několikrát velmi snadno ukončen chladnou čepelí či jedem, se stal jeden z nejmocnějších mužů světa. S císařskou hodností se pojilo mnoho konkrétních práv a výsad. 

  • Zdroj textu:

    Kauzy (extra Historie)

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Na veřejnosti působil Hitler energicky, v soukromí polykal hrsti prášků a ruce měl rozpíchané od injekcí.

Zajímavosti

Seismické vlny na Slunci připomínají kruhové vlnky na vodní hladině.

Vesmír

Polyxena z Lobkovic ochraňuje ve svém domě místodržící Slavatu a Martinice

Historie

Orlí pár se za hlasitého křiku vznese vysoko do vzduchu a pak se dravci střemhlav spouštějí směrem na sebe… 

Příroda

Kosatka zblízka v Loro Parque

Věda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907