Reklama


Šlechta z Valtic: Jak přišli Lichtenštejnové ke svému bohatství?

20.08.2018 - Pavel Juřík

Lichtenštejnové jsou jeden z našich nejvýznamnějších a nejstarších šlechtických rodů. Dějiny třicetileté války nebo napoleonských tažení by bez nich byly neúplné. Přesto byli Lichtenštejnové po roce 1945 téměř vymazáni z našich dějin

<p>Zámek Valtice byl hlavním sídlem rodiny Lichtenštejnů do roku 1945.</p>

Zámek Valtice byl hlavním sídlem rodiny Lichtenštejnů do roku 1945.


Reklama

Lichtenštejnové (německy Liechtenstein) jsou původem starý dolnorakouský šlechtický rod, ale jeho prvním písemně doloženým příslušníkem byl až Hugo von Lichtenštejn (připomínán v letech 1133 až 1156). Moravsko-rakouskou (mikulovskou) větev rodu pak založil Jindřich I., který patřil mezi přední stoupence českého krále Přemysla Otakara II. Za to od něj v roce 1249 získal hrad a ves Mikulov a jeho rod tak vstoupil na Moravu. Naproti tomu stál jeho syn Jindřich II. na straně Rudolfa Habsburského a v bitvě na Moravském poli 26. 8. 1278 bojoval proti Přemyslovcům.

Protože měli Lichtenštejnové majetky na Moravě i v Dolních Rakousích, byli často nuceni balancovat mezi zájmy českého panovníka a rakouských vévodů, což nebylo vždy jednoduché.

Za majetek a moc

V 16. století se mikulovští Lichtenštejnové odklonili od katolické víry a podporovali na svém panství novokřtěnce. Ke katolickému náboženství se ale brzy vrátili. Karel I. z Lichtenštejna (1569–1627) už v roce 1599, když poznal, že být katolíkem je pro jeho kariéru přece jen výhodnější. Krátce po něm konvertovali i jeho bratři Gundakar a Maxmilián. V té době již patřili Lichtenštejnové mezi nejbohatší moravské pány, hlavně díky ohromnému majetku rodu Černohorských z Boskovic, který vyženili bratři Karel a Maximilián. 

Karel z Lichtenštejnu získal roku 1601 úřad nejvyššího zemského sudího na Moravě a o rok později se stal nejvyšším hofmistrem císaře Rudolfa II. V roce 1604, už jako moravský zemský hejtman bránil Moravské markrabství proti vojsku sedmihradského knížete a uherského protikrále Štěpána Bočkaje. Ve sporu císaře Rudolfa s jeho bratrem arcivévodou Matyášem roku 1608 se postavil na Matyášovu stranu, za což si v prosinci téhož roku vysloužil dědičné povýšení do knížecího stavu (tento titul byl v českých zemích naprostou novinkou). V roce 1614 od Matyáše získal lénem vévodství opavské a později i vévodství krnovské (1622). Znaky obou vévodství jsou dodnes v erbu Lichtenštejnů i státního znaku lichtenštejnského knížectví. 

Na straně Habsburků

Za stavovského povstání Karel I. podporoval císaře a krále Ferdinanda II. Správce království vévoda Maxmilián Bavorský si ho vyžádal jako svého komisaře a jmenoval ho i svým zástupcem. Lichtenštejn věděl, že císař ještě nemá vyhráno a proto bral ohledy na mínění stavovských kruhů v zemi. Katolíky byl za to u dvora obviněn, že je vůči nim příliš mírný. Když navrhl ponechat v zemi loajální staroutrakvistickou církev, vzbudil ve Vídni podezření. Protože ho vídeňští byrokraté obviňovali z nečinnosti, podal již 11. listopadu 1620 demisi, která ale nebyla přijata. Karel I. nechtěl předsedat soudnímu tribunálu a navrhoval, aby do jeho čela zasedl císař nebo některý z dalších Habsburků, ale nebyl vyslyšen. Jako královský místodržící proto musel splnit nevděčný úkol a předsedat popravě 27 českých pánů, která se konala na Staroměstském náměstí 21. června 1621. V lednu 1621 dosáhl Karel I. vrcholu své kariéry, když byl jmenován královským místodržitelem.

Karel I. z Lichtenštejna nesmírně zbohatl na pobělohorských konfiskacích a rozšířil majetek svého rodu jak na Moravě, tak v Čechách. Ke zděděným a vyženěným statkům od císaře získal již zmíněné vévodství krnovské a navíc přikoupil panství Moravská Třebová, Šumperk, Zábřeh, Branná, Ruda nad Moravou a Lanškroun. Získal také Velké Losiny, Bludov nebo Sovinec a od Albrechta z Valdštejna koupil výnosné černokostelecké panství.

Velké nákupy mu umožnily peníze, které získal účastí v takzvaném mincovním konsorciu, které razilo nekvalitní stříbrné mince, což vedlo v roce 1623 ke státnímu úpadku. Po smrti Karla I. z Lichtenštejna roku 1627 se jeho dědicem stal syn Karel Eusebius (1611–1684). Karel I. byl posmrtně obviněn ze zpronevěry a jeho syn dočasně přišel o černokostelecké panství (v roce 1653 za něj musel zaplatit 400 000 zlatých). Aby zastavil další vyšetřování, kníže nabídl císaři finanční kompenzaci ve výši 1 350 000 zlatých. Panovník ji přijal a nepříjemné vyšetřování roku 1665 zastavil.

TIP: Lichtenštejni milovali luxus: V Lednici si nechali instalovat dokonce výtah

Třetí kníže z Lichtenštejnu Jan Adam I. (1657–1712), císařův komoří a tajný rada, byl považován za šedou eminenci císařského dvora a pro jeho zámožnost se mu říkalo Jan Adam „Bohatý“. Ve Vídni si vybudoval dva honosné paláce a své organizační schopnosti prokázal při správě svých statků, i jako prezident první rakouské banky Banco del Giro (1703–1705). Byl to právě on, kdo položil základy lichtenštejnského knížectví v Alpách, které v roce 1719 vyhlásil císař Karel VI. jako poslední, suverénní stát německé říše. 

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Pixabay

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vlče z doby ledové je skoro jako živé

Věda

Panoramatický pohled z vyhlídkové terasy na čajové plantáže Cameron Bharat

Příroda

První letušky Československých státních aerolinií: zleva Marie Stará, Hana Fuchsová a Marie Müllerová, 1937

Historie

Povrch Ceres na snímku sondy Dawn. Ahuna Mons je v horní části.

Vesmír

Větrná farma a bitcoinový důl

Věda

Inhalátory promění přírodní látky v páru, dochucenou třeba vanilkovou nebo jahodovou příchutí. Takto vypadá balení verze nazvané Strawberry Fields, která má příchuť jahod a obsahuje vitamíny

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907