Sluneční bouře vyvolávají na Jupiteru obří polární záře

24.03.2016 - Martin Reichman

Na rozdíl od Země není výhradním zdrojem Jupiterových polárních září Slunce. Pokud ale k němu dorazí částice hnané sluneční bouří, rozzáří se i on jako lampión


Reklama

Fascinující a velkolepé polární záře nejsou vlastní výhradně matičce Zemi. Přestože jsou Jupiter, Saturn, Uran a Neptun plynnými planetami mají i silná magnetická pole a mohutné magnetosféry. Je tudíž zřejmé, že na nich rovněž vznikají polární záře. Zejména největší planeta naší Soustavy je v ohledu polárních září naprostým unikátem.

Polární záře na Jupiteru

Magnetosféra Jupiteru je fenomén, který nemá ve Sluneční soustavě obdoby. Především se odlišuje svou enormní velikostí: ve směru ke Slunci (denní strana) dosahuje až do devadesátinásobku poloměru planety a ve směru od Slunce se táhne rozsáhlý magnetický ohon až k oběžné dráze Saturnu! Lineární rozměry magnetosféry Jupitera jsou mnohonásobně větší než rozměry magnetosféry Země, a její objem je dokonce milionkrát větší.

Na rozdíl od Země mohou na Jupiteru vznikat polární záře i bez přímého vlivu Slunce - existuje zde totiž vlastní mohutný zdroj nabitých částic, který nesouvisí se Sluncem – vytváří je vulkanická činnost měsíce Io. Tyto nabité částice jsou urychlovány na velmi vysoké rychlosti, načež při srážkách s molekulami přítomných atmosférických plynů vzniká polární záře, pozorovatelná především v oboru rentgenového záření.

TIP: Nalezen objekt s polární září tisíckrát jasnější než na Jupiteru

Jak ale ukazuje pozorování observatoře Chandra, ani Jupiter není vůči vlivu Slunce zcela imunní. V roce 2011 se vědcům podařilo zachytit Jupiter právě v okamžiku, kdy k jeho magnetickému obalu dorazil mohutný proud nabitých částic vyvržený silnou sluneční bouří. V okamžiku srážky zazářila na Jupiterových pólech obří polární aurora, osmkrát jasnější než je u této planety běžné a se stonásobnou intenzitou.

Reklama

  • Zdroj textu:

    chandra.harvard.edu

  • Zdroj fotografií: NASA

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Černobílý mořský vlk

Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá (Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.

Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci. 

Příroda

Stalin a Gottwald na propagačním plakátu z padesátých let.

Historie
Vesmír

Chudoba není úplně zdravá pro vývoj dětí

Věda

Při poslechu hudby se podobně jako při dobrém jídle nebo sexu uvolňuje hormon dopamin. U 90 % lidí hraje při vnímání řeči zásadní roli levá mozková hemisféra a při vnímání hudebního signálu naopak pravá, která rozeznává především rozdíl ve výšce tónů. 

Zajímavosti
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907