Reklama


Stephen Hawking: V 76 letech zhasla hvězda vědy. Co všechno lidstvu přinesl?

15.03.2018 - Stanislav Mihulka

V řadách vědců se dnes nenajde osobnost, která by se odbornou úrovní, pohnutým životním osudem a leskem mediální slávy mohla rovnat Stephenu Hawkingovi. Proslulý britský kosmolog, teoretický fyzik a popularizátor se dožil navzdory předpovědím lékařů 76 let

<p>V roce 2007 na vlastní kůži zažil stav beztíže na palubě slavného letounu „Blicí kometa“</p>

V roce 2007 na vlastní kůži zažil stav beztíže na palubě slavného letounu „Blicí kometa“


Reklama

Málokomu se poštěstilo, aby se již za svého života stal legendou. Vedle vědeckých úspěchů, knih, titulů a cen Hawking navíc účinkuje v Červeném trpaslíkovi, Star Treku, Futuramě, Simpsonových a především v Teorii Velkého třesku. Žijeme v době vlády popkultury a i ta leží geniálnímu vědci u nohou. Kam se hrabe Harry Potter se svou legrační hůlkou.

Padesát let navíc

Stephen William Hawking se narodil 8. ledna 1942 do rodiny britských intelektuálů z Oxfordu, kteří byli považováni za velmi inteligentní a poněkud excentrické. Už odmala měl štěstí. Říká se například, že za druhé světové války jedna německá raketa V-2 minula dům Hawkingových jen o pár bloků.

Během studií na Oxfordu se u mladého Stephena projevily obtíže, diagnostikované časem jako amyotrofická laterální skleróza. Jedná se o stále dost záhadné degenerativní onemocnění, které pacientovi postupně ničí motorické neurony a vede k ochrnutí celého těla. Lékaři tehdy jednadvacetiletému Hawkingovi sdělili, že mu zbývají dva až tři roky života.

Když se mladík dostal z počátečních depresí, zjistil, že trpí velmi výjimečnou variantou nemoci – má sice dost brzký začátek, ale rozvíjí se až neuvěřitelně pomalu. Přesto se Hawking mohl od roku 1968 pohybovat pouze na vozíčku. V roce 1985 navíc při návštěvě CERNu dostal zápal plic a po následné tracheotomii přestal mluvit. Od té doby proto používal legendární elektronický hlasový syntezátor s americkým přízvukem, který si oblíbil natolik, že si ho nechal vyměnit až v roce 2004.

Šťastlivec na vozíčku

Do konce svého života bojoval populární vědec s postupujícím stářím a dalšími nemocemi, přesto téměř dosáhl průměrné délky života britských mužů. Sám o sobě mluvil jako o šťastlivci, jemuž výjimečně pomalý postup choroby poskytl čas učinit významné objevy a také si pořídit „velmi okouzlující rodinu“: dvakrát se oženil, dvakrát rozvedl a má tři děti.

Je držitelem mnoha vědeckých ocenění a členem řady významných institucí, například britské Královské společnosti, Papežské akademie věd či Národní akademie věd USA. V letech 1979–2009 zastával jednu z nejprestižnějších akademických funkcí na světě – post tzv. lukasiánského profesora matematiky na Cambridgeské univerzitě. Skutečnost, že Hawkingovým předchůdcem na této pozici byl svého času rovněž Isaac Newton, hovoří za vše.

Nobelova cena sice výjimečnému muži do sbírky schází, ale jinak jde bezesporu o jednoho z největších fyziků, zkušeného popularizátora jen těžko pochopitelných teorií a rozhodně o jednoho z nejpozoruhodnějších vědců v dějinách.

Kontroverzní záření

Od samého počátku své podivuhodné kariéry „zápasil“ Hawking se singularitami – tedy s body časoprostoru, které jsou natolik extrémní, že v nich neplatí běžné fyzikální zákonitosti. V roce 1970 dokazoval, že celý vesmír funguje podle obecné teorie relativity a že musel mít počátek v singularitě. 

Ve stejné době formuloval tzv. druhý zákon dynamiky černých děr, podle kterého se horizont událostí nemůže zmenšit. Rovněž silně podpořil slavný výrok, že „černé díry nemají vlasy“, podle něhož lze zmíněné vesmírné objekty kompletně popsat pouhými třemi vlastnostmi: hmotností, elektrickým nábojem a rotací.

Počátkem 70. let se slavný fyzik pustil také do kvantové mechaniky a kvantové gravitace. Právě s nástroji kvantové mechaniky pak rozpitval černé díry a dospěl k názoru, že nejsou zcela netečné, ale velice pozvolna se vypařují vysíláním slabého elektromagnetického záření, jež později proslulo pod přívlastkem „Hawkingovo“. Původně šlo o velmi kontroverzní teorii, nicméně dnes už Hawkingovo záření přijímají téměř všichni.

Válka vědců

Počátkem 80. let vyrukoval geniální fyzik s tvrzením, že podle stávajících teorií se v černých dírách vlastně ztrácejí informace, když se tyto vesmírné objekty vypařují Hawkingovým zářením. Jenže s tím má zásadní problém kvantová mechanika, podle níž nemůže být informace o hmotě zničena, ani pokud tato hmota spadne do černé díry. Vznikl tak dnes již legendární informační paradox černých děr a Hawking v podstatě rozpoutal válku vědců, která s nezmenšenou intenzitou zuří dodnes.

Na Hawkingovi bylo znát, že má s černými dírami velmi složitý vztah. V lednu 2014 šokoval celý svět, když se rozhodl „zrušit“ horizonty událostí a nahradit je zdánlivými horizonty (apparent horizons). Ty sice také polapí světlo, jež si trouflo příliš blízko k singularitě černé díry – zároveň však mohou měnit tvar v důsledku kvantových fluktuací, a světlo by tudíž mohlo za určitých okolností z náruče černé díry vyklouznout.

Mnoho světů

Kromě černých děr se Hawking v 80. letech věnoval i kosmologické inflaci, o níž předpokládáme, že ohromně „nafoukla“ celý vesmír bezprostředně po Velkém třesku. Pozornosti slavného vědce v té době neunikla ani šipka času (arrow of time), tedy koncept plynutí času, které je očividně jednosměrné. Uvedenou ideu samozřejmě potvrzuje naše každodenní zkušenost, ale klasické fyzikální vzorečky nic takového neobsahují.

Od 90. let Hawkinga neopouštěl zájem o černé díry, kvantovou mechaniku a kvantovou gravitaci, jakož i o spoustu dalších věcí. Byl vášnivým zastáncem pozoruhodné teorie tzv. vysvětlení s mnoha světy (many-worlds interpretation), jež objasňuje některé podivnosti kvantové mechaniky. Vesmír se podle ní v každém měřitelném okamžiku rozvětví do ohromného množství nových vesmírů, v nichž se odehrávají všechny myslitelné možnosti všech dějů. Podle této představy existují veškeré možné alternativní historie. Háček je v tom, že se takto vzniklé světy navzájem neovlivňují, a zatím si neumíme představit, jak by bylo možné ověřit jejich existenci.

Mimozemšťané a ženy

V závěru svého života si populární fyzik liboval ve šťavnatých mediálních prohlášeních: vždy vyvolaly veliký rozruch a jeho jméno skloňovaly sdělovací prostředky po celém světě. V roce 2006 vyjádřil obavy o osud lidstva a pozemského života vůbec – podle něj nám hrozí náhlá jaderná válka, rozšíření modifikovaných virů a podobné globální katastrofy. Na rozdíl od mnoha poslů špatných zpráv však Hawking přišel s rozumným řešením v podobě zrychleného rozvoje vesmírných letů a kolonizace blízkého kosmu. S každou další osídlenou planetou se podle něj významně zvyšují šance lidstva na přežití. Také byl velmi zdrženlivý vůči snaze za každou cenu kontaktovat nějaké mimozemšťany. Raději by nás viděl v roli evropských kolonizátorů než nebohých indiánů.

TIP: Stephen Hawking: Génius, který už neměl žít

Na sklonku roku 2012 si vzal Hawking na mušku umělou inteligenci. Připouští, že jsou její primitivní verze, které máme k dispozici, velmi užitečné. Zároveň se však obává, že by vývoj plně funkční umělé inteligence mohl vést k zániku lidstva – jednou by prý totiž mohla dospět k názoru, že už nás nepotřebuje.

V roce 2015 prohlásil fenomenální fyzik, že je ateista. Také mu není proti mysli asistovaná sebevražda a věří, že jenom věda dokáže odpovědět na základní otázku našeho bytí. Navzdory vědecké kariéře, během níž se pohybuje v naprosto fantaskních světech, má však Stephen Hawking i velice lidskou stránku. Když se ho zeptali, na co nejvíc myslí během dne, odpověděl: „Na ženy. Jsou naprostou záhadou.“

Spisovatelem navzdory

Navzdory svému hendikepu je Hawking autorem velkého množství odborných článků a řady velice oblíbených populárně-naučných publikací. Zakládá si na tom, aby mu v rámci možností rozuměly široké masy. Ne každý vědec jeho formátu má také na kontě tři knížky pro děti: Hawking je napsal se svou dcerou Lucy, přičemž česky vyšly jako Jirkův tajný klíč k vesmíru (2008), Jirkův vesmírný lov pokladů (2009) a Jirka a Velký třesk (2011). Hawkinga však proslavila zejména jeho Stručná historie času, jež coby absolutní bestseller figurovala rekordních 237 týdnů na seznamu nejlépe prodávaných knih, který zveřejňují britské noviny The Sunday Times.

Kosmické sázky

Velkou vášní Stephena Hawkinga byly sázky. Náruživě se sázel v zásadních otázkách soudobé fyziky za ohromného zájmu odborné i široké veřejnosti. Ne vždy vyhrával, svoje porážky však zvládal s nadhledem. Když v 70. letech pracoval na Caltechu, vsadil se s přítelem Kipem Thornem, zda rentgenový zdroj Cygnus X-1 v souhvězdí Labutě představuje černou díru. Hawking tvrdil, že nikoliv, a v roce 1990 musel uznat prohru. S Thornem a Johnem Preskillem se také vsadil, že platí teorie kosmické cenzury, podle níž se ve vesmíru nemohou vyskytovat nahé singularity bez horizontu událostí. Stejná trojice velikánů fyziky se vsadila o informační paradox černých děr.

Na začátku nového tisíciletí se Hawking pustil do křížku s Peterem Higgsem, který už v 60. letech postuloval existenci tzv. Higgsova bosonu. Hawking tvrdil, že zmíněnou částici nikdy nenajdeme. Když ovšem v červenci 2012 v CERNu oznámili, že ji na Velkém hadronovém urychlovači skutečně „ulovili“, přiznal porážku a prohlásil, že si Higgs zaslouží Nobelovu cenu za fyziku. Dotyčný ji pak v roce 2013 skutečně dostal.

Největší trapas kariéry

U příležitosti svých 70. narozenin poskytl Hawking britskému vědeckému časopisu New Scientist rozhovor, v němž se zmínil o stěžejních záležitostech svého života a kariéry. Jako nejvíce vzrušující objev prožíval výzkum sondy COBE neboli COsmic Background Explorer v oblasti teploty reliktního záření a navazující detailnější výzkum zařízení WMAP čili Wilkinson Microwave Anisotropy Probe, jež v obou případech souhlasí s představou kosmologické inflace.

Jeho největším vědeckým „průšvihem“ prý naopak byla domněnka, že v černých dírách mizí informace. Revoluci v chápání vesmíru by pak podle Hawkinga mohl v dohledné době odstartovat objev supersymetrických partnerů pro elementární částice, snad na Velkém hadronovém urychlovači v CERNu. Podpořilo by to jeho oblíbenou M-teorii, tedy sjednocující teorii strun v časoprostoru o jedenácti dimenzích.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Profimedia, Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Podle záznamů Theodora Morella bral Hitler 74 různých léků a substancí, včetně heroinu, kokainu a injekcí testosteronu.

Zajímavosti

Astroláb - Starý navigační nástroj z portugalské lodi.

Věda

Autonomní minihelikoptéra Mars Helicopter se chystá na rudou planetu.

Vesmír

Na účastníky čekaly popravy i konfiskace

Historie
Revue

 Mnoho prvoválečných pilotů mělo po válce problém s uplatněním. Ne tak Hermann Göring, jenž dosáhl 22 vítězství a po roce 1918 se spřáhl s nacisty.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907