Stíhačka pro samuraje: Japonský letoun Nakadžima Ki-43 Hajabusa (2)

26.10.2021 - Marek Brzkovský

Nakadžima Ki-43 Hajabusa představovala nejdůležitější stíhačku japonského armádního letectva v letech 1941–1945. Měla sice slabou výzbroj a nenesla pancéřování, disponovala však fantastickou obratností a v rukou zkušeného pilota šlo o smrtelně nebezpečnou zbraň

<p>Tato stíhačka Ki-43 se dochovala v leteckém muzeu v americké Pimě.</p>

Tato stíhačka Ki-43 se dochovala v leteckém muzeu v americké Pimě.


Reklama

V prosinci 1941 došlo na první střety stíhaček Hajabusa Ki-43 s Brity a brzy se ukázalo, že nad hurricany RAF mají jasnou převahu. Pokud došlo na manévrový souboj, Ki-43 se dokázala dostat hurricanu za ocas po pár otáčkách. Japonci díky tomu dokázali nepřátelům vnutit svůj styl boje a opanovali oblohu nad Barmou.

Předchozí část: Stíhačka pro samuraje: Japonský letoun Nakadžima Ki-43 Hajabusa (1)

V japonské firmě Nakadžima zatím nezaháleli a poněkud zesílili konstrukci ocasních ploch, která měla tendenci se při prudkých obratech bortit. Z jejích výrobních linek už také tou dobou sjížděla subvarianta Ki-43-Ib, vyzbrojená jedním kulometem ráže 7,7 mm a jedním značně účinnějším 12,7mm. Po zvýšení dodávek velkorážních zbraní byla do výroby zařazena verze Ki-43-Ic se dvěma těmito kulomety.

Dvojka jde do akce

V únoru 1942 nařídil Hideo Itokawa stáhnout z výrobních linek pět rozestavěných draků a do jejich přídí nechal zamontovat motor Nakadžima Ha-115 o výkonu 890 kW. Tak vznikly prototypy nové verze Ki-43-II, jejíž sériová produkce začala v listopadu 1942. Na první pohled se odlišovala od předchůdce třílistou stavitelnou vrtulí. Měla také vyztužené křídlo se zmenšeným rozpětím, které skrývalo palivové nádrže s jednoduchými gumovými ochrannými obaly. Pilotní sedadlo již bylo pancéřované a dosavadní teleskopický zaměřovač nahradil modernější gyroskopický.

Dne 7. srpna 1942 se na Japonci okupovaném ostrově Guadalcanal vylodili vojáci americké námořní pěchoty. Zaskočení okupanti pod náporem ustupovali a Američané rychle obsadili rozestavěné letiště, kam už 20. srpna přelétly stíhačky Grumman F4F Wildcat. Ty byly velmi robustně stavěné, měly kvalitní pancéřování pilotního prostoru a benzinové nádrže potažené samosvornými obaly. Za to však musely platit vyšší hmotností, než jakou měly japonské stíhačky, a tudíž i menší obratností.

Nakadžima Ki-43-IIa

  • ROZPĚTÍ: 10,83 m
  • DÉLKA: 8,92 m
  • PRÁZDNÁ HMOTNOST: 1 729 kg
  • MOTOR: Nakadžima Ha-115 o výkonu 890 kW
  • MAX. RYCHLOST: 515 km/h
  • DOLET: 1 610 km
  • DOSTUP: 10 500 m
  • VÝZBROJ: 2× 12,7mm kulomet, až 500 kg pum

Japonské oskary

Ostrov se nacházel v doletu japonských stíhaček z Rabaulu a okamžitě propukly intenzivní letecké boje. Nej prve zde operovalo jen námořní letectvo, ale Japonci do Rabaulu brzy přesunuli i 1. a 11. sentai s hajabusami. Američané si je ze začátku pletli s námořními zery, pak jim ale pro odlišení dali vlastní pojmenování Oscar.

TIP: Micubiši A6M2: Japonský drak, jenž děsil Američany

Boje nad ostrovem trvaly až do února 1943 a mnoho Ki-43 skončilo na dně moře mezi Rabaulem a Guadalcanalem. Jejich lehká konstrukce totiž velmi špatně snášela zásahy z amerických kulometů ráže 12,7 mm. Japonci si uvědomili, že cena za udržení ostrova by byla příliš vysoká, a začali s evakuací. Jako obrovský problém se také ukázaly americké těžké čtyřmotorové bombardéry, které snesly značné poškození, a piloti hajabus měli s jejich ničením velké potíže. 

Dokončení v úterý 2. listopadu

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ladislav Hojer byl neobyčejně brutální. Části těl si nosil domů, kde se nad nimi ukájel. 7. prosince 1986 byl popraven v pankrácké věznici.

Zajímavosti
Věda

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Vesmír

Na snímku ze 4. srpna 2019 je Jevgenij Kočeškov během cvičení ruského námořnictva v Baltském moři. 

Válka
Zajímavosti

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907