Stydlivý mravenčík obrovský: Ukrytý poklad ekvádorských And

19.04.2021 - Jan Dungel

„Vzácný a poněkud enigmatický…“, zní hned první slova, kterými atlas ptáků charakterizuje mravenčíka obrovského. Tento doopravdy záhadný a málo známý obyvatel vysokohorských mlžných pralesů je skutečně unikátní hned z několika důvodů…

<p>Portrét <strong>mravenčíka obrovského</strong> se podařilo zachytit v rezervaci Otonga na západním svahu ekvádorských And ve výšce asi 2 400 m n. m.</p>

Portrét mravenčíka obrovského se podařilo zachytit v rezervaci Otonga na západním svahu ekvádorských And ve výšce asi 2 400 m n. m.


Reklama

Mravenčík obrovský (Grallaria gigantea, v češtině se používá i název pitule velká) je z celé skupiny pozemních mravenčíků největší (dorůstá délky až 25 cm) a obývá jen velmi omezené území ekvádorských And, odkud se šíří do přilehlých oblastí Kolumbie. Nejen proto ví věda o jeho životě opravdu jen velmi málo. Pohybuje se totiž jako duch v hustém pralesním podrostu a jakákoliv jeho pozorování patří k těm absolutně nejvzácnějším, které si může ornitolog do svého celoživotního kalendáře zaznamenat.

Je však zajímavý také proto, že je skvělým příkladem tzv. ekologické konvergence. Stručně a laicky řečeno jde o jev, kdy „stejné prostředí vytváří stejné tvary u jinak zcela nepříbuzných živočichů“. Během evoluce se skupina výlučně neotropických pozemních mravenčíků z čeledi Formicariidae tvarem těla i chováním adaptovala na stejné prostředí jako čeleď zcela nepříbuzných pit (Pitidae), které obývají tropy Afriky a Asie. Výsledkem je až zarážející podobnost vzhledu i chování. Obě nepříbuzné skupiny charakterizuje zavalité tělo „bez krku i ocasu“ a dlouhé nohy, které ptákům umožňují obratný pohyb po zemi – mezi dobré letce rozhodně nepatří.

TIP: Putování s ptáky: Rozhovor s ornitologem Tomášem Grimem

Fotografování zvířat ve vysokohorských mlžných lesích vyžaduje mimořádné odhodlání a sebezapření. Zvířata ve svém přirozeném prostředí zásadně nespolupracují, klimatické podmínky kladou na techniku i trpělivost fotografa nároky až nelidské a když se pak spolu po návratu domů probíráme stovkami Radaniných záběrů, s nelibostí zjišťujeme, že výsledek mnohatýdenního úsilí je více než tragický. Opravdu použitelný snímek nakonec nenajdeme snad ani jeden. Tedy až na výjimky, které jsou odměnou za hodiny a dny protrpěné v krytu, probdělé noci strávené v  promrzlé hamace. Věčnou mlhu a déšť náhle protne paprsek slunce, prales se krátce zachvěje pod náporem zpěvu ptáků a těsně před vámi se na větev porostlou mechem na pár vteřin posadí překvapený mravenčík…

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Radana Dungelová (se souhlasem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Pláž v městečku Key West se nachází v těsné blízkosti vojenské základny.

Cestování

Král Hollywoodu prožil lásku, kterou ukončila až smrt.

Historie

Na objevu ORC se podílela soustava radioteleskopů ASKAP v Západní Austrálii.

Vesmír

Dlouhodobý pokus se samečky zebřiček pestrých (Taeniopygia guttata) ukázal, že ptáci se zpěvu nejen učí, ale do značné míry jej mají zakódovaný v genech.

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907